NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8366 —
Č. 8366.

Honební právo: * Záduší, jež nemá v osadě konskribované usedlosti, nýbrž toliko pozemky a kostel, není členem honebního společenstva po rozumu § 4 čes. zák. hon.
(Nález ze dne 20. ledna 1930 č. 27393/27.)
Věc: Josef R. a spol. ve V. proti zemskému správnímu výboru v Praze o volbu výboru honebního společenstva.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zkoumajíc, zdali ustanovení hon. zák. o volbě hon. starosty byla řádně uvedena ve skutek, a rozhodujíc současně o stížnosti
Josefa R. a spol. z V. do těchto voleb, zamítla osk. v L. výnosem ze
6. května 1927 stížnost tu jako neodůvodněnou a vzala volbu členů hon.
výboru ve V. a volbu Jana P. honebním starostou na vědomí. — — —
Rekurs Josefa R. a spol. byl nař. rozhodnutím zamítnut. — — —
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Úřad založil své rozhodnutí, že hlasy odevzdané při volbě výboru
hon. společenstva a jeho starosty dlužno po zákonu čítati jakožto odevzdané s účinkem, mezi jiným též na předpokladu, že 5 hlasů ze 6 odevzdaných za záduší v-cké jsou hlasy připadající na toto záduší ve vlastnosti člena hon. společenstva ve V. Proti tomuto předpokladu namítá
stížnost, že právní důvod úřadem pro tento předpoklad přijatý, jakoby
bylo přes to, že kostel nemá domovního čísla, za to míti, že záduší má
v osadě domovní usedlost, jest právně mylným, neboť členství v hon.
společenstvu přísluší podle § 4 česk. zák. hon. držitelům pozemků osady, — Č. 8367 —
jakýmž však podle povahy věci nemůže býti nikdo jiný než držitel usedlosti v osadě konskribované.
Nss dává stížnosti v jejím nazírání za pravdu, trvaje při své dosavadní judikatuře, že členství v hon. společenstvu přísluší podle cit. § 4 toliko držitelům pozemků osady, kdežto následující § 5, maje na mysli týž okruh osob, mluví o obyvatelích osady; poněvadž však osada, nemajíc pevných hranic územních, určena jest jen souborem usedlostí ji tvořících, nemůže býti »držitelem pozemků osady« nikdo jiný, nežli držitel usedlosti k osadě náležející, čili gruntovník, který jest v osadě usazen, maje v ní konskribovanou usedlost domovní, z níž právě ony pozemky jsou obhospodařovány.
Ježto žal. úřad vychází ve svém výroku z mylného právního názoru, jakoby stavení v osadě nekonskribované, jakýmž jest nesporně kostel, činilo záduší osobností v osadě usedlou a jakoby záduší pak s hlediska cit. § 4 bylo držitelem pozemků osady, jest tento výrok v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 8366. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 251-252.