Č. 5807.

Školství. — Státní zaměstnanci: Má profesor hudby na státním ústavě učitelském nárok na zvláštní honorování za vyučování nepovinné hře na klavír, které udílí při ústavu pro vzdělání pěstounek?
(Nález ze dne 21. června 1926 č. 13033.)
Věc: Rudolf W. ve S proti ministerstvu školství a národní osvěty stran učebného úvazku.
Výrobek: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-l, který jest hlavním učitelem (profesorem) hudby na stát. učitelském ústavě ve S., byl v r. 1921/22 a 1922/23 pověřen vyučováním neobligátní hře na klavír při ústavu pro vzdělání pěstounek škol mateřských. Podáním z 25. března 1924 žádal st-l za poukaz remunerace za toto vyučování. Nař. rozhodnutím bylo ustanoveno, aby st-li hodiny vyučování nepovinné hře na klavír na pěstounském kursu ve školním roce 1921/22 a 1922/23 byly započteny do jeho maximálního úvazku učebného.
O stížnosti nss uvážil:
Podle § 29 odst. 2 služ. pragm. učitelské z 28. července 1917 č. 319 ř. z. jest »učitele za vyučování některému nepovinnému předmětu zvláště odměňovati, pokud jim v dekretu, jímž byli v úřad dosazeni, takový závazek nemůže býti výslovně uložen (srovnej též výn. býv. min. vyuč. ze 4. dubna 1918 č. 38776 ex 1907, Věstník 1918 č. 13, k §§ 29 až 33.).
Není sporu o to, že vyučování hře na klavír při ústavu pro vzdělání pěstounek škol mateřských, o jehož případné zvláštní honorování v daném případě jde, jest vyučováním nepovinným; to jde ze správních spisů a odpovídá to též předpisu § 92 organ. statutu učit. ústavů (min. nař. z 31. července 1886, Věstník č. 50) ve znění min. nař. ze 3. července 1914 č. 3632 Věstník č. 32, podle něhož na ústavech pro vzdělání pěstounek vyučuje se hře na klavír jako předmětu nepovinnému.
Nss neměl tudíž v daném případě příčinu zkoumati, zda ústavy pro vzdělání pěstounek (srovnej právě cit. dvě min. nař. z r. 1886 a 1914) jsou součástí ústavu učitelského (viz § 4 zejména II. odst. org. statutu z r. 1886) anebo — jak stížnost míní — ústavy samostatnými, které s ústavem učit. jsou spojeny toliko společnou správou ředitelem učitelského ústavu, aniž však tomu prý tak býti musí; neboť i v tom případě, že ústav pro vzdělání pěstounek je součástí ústavu učit. v S., je — podle shora uvedeného — tolik jisto, že vyučování klavíru na tomto ústavě pro pěstounky je »vyučováním nepovinnému předmětu«, které tedy podle cit. předpisu § 29 odst. 2 služ. pragm. z roku 1917 jest st-li zvláště honorovati, tudíž ne započítati do učebného závazku st-lova na ústavě učitelském, leč by mu opačný závazek mohl býti výslovně uložen v dekretu, jímž byl v úřad dosazen.
Žal. úřad netvrdí v nař. rozhodnutí a není také ze správních spisů patrno, že by st-li závazek vyučovati nepovinné hře na klavír na ústavě pro vzdělání pěstounek byl takovýmto způsobem uložen; a poněvadž stížnost, — dovolávajíc se pro nárok st-lův na zvláštní honorování onoho vyučování výslovně odst. II § 29 služ. prag., — tím implicite tvrdí, že v ustanovovacím dekretu st-lově takový závazek uložen není a poněvadž žal. úřad — nepodav odv. spisu, — ani v řízení před nss-em opak netvrdí, musí i nss vycházeti z toho, že st-li bezplatné vyučování nepovinné hře na klavír na ústavě pro pěstounky dekretálně uloženo není. Za tohoto předpokladu však nesluší st-li ono vyučování započísti do jeho maximálního úvazku učebního, resp. náleží st-li zvláštní honorování onoho nepovinného vyučování podle § 29 odst. II. služ. prag.

Citace:

č. 5807. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 157-158.