Č. 10024.

Cesty. — Řízení správní. — Řízení před nss-em (Slovensko): * Jednotlivec nemá právního nároku na to, aby úřad zakročil v zájmu veřejné komunikace na veřejné cestě.
(Nález ze dne 23. září 1932 č. 14028.)
Prejudikatura: Boh. A 7434/28, 9661/32.
Věc: Jan A. v K. proti zemskému úřadu v Bratislavě o neoprávněné užívání veřejného prostranství.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Ke stížnosti Jana A., že Ondřej K. v K. složil na veřejném prostoru, sloužícím dopravě, dříví, čímž st-li překáží ve vstupu na jeho pozemek, vyslovil okr. úřad v S. rozhodnutím ze 4. června 1929, že je Ondřej K. podle § 119 zák. čl. XL:1879 povinen odstraniti s veřejného prostoru jako obecního majetku obce K. složené jím tam dříví a zaplatiti útraty úřední komise 280 Kč 30 h.
K odvolání Ondřeje K. zrušil zemský úřad v Bratislavě nař. výměrem toto rozhodnutí v podstatě proto, že sporná otázka, čí vlastnictvím je prostor, na kterém bylo dříví složeno, o níž rozhodovati nenáleží správním úřadům, není vyřešena, a že prve než se tak stane, nelze rozhodnouti ani o povinnosti odstraniti složené dříví. Dále dodáno: »Rozhodl-li okresní úřad na základě § 119 zák. čl. XL:1879 ve věci a nařídil odstranění dřeva se sporného prostoru, překročil obor své působnosti, ježto podle tohoto paragrafu mohl by vynésti rozsudek a K. potrestati jen tehdy, kdyby byl K. složením dříví na onom místě překážel volné dopravě, avšak to jen v předpokladě, že bylo již pravoplatně rozhodnuto, že onen prostor skutečně slouží veřejné dopravě.«
Maje rozhodovati o stížnosti do tohoto výměru podané, musel nss, hledě k ustanovení § 2 zák. o ss, především z moci úřední zkoumati legitimaci st-lovu ke stížnosti.
Jak z vylíčeného děje patrno, vyhověla první stolice petitu st-lovu potud, že vydala žádaný jím příkaz k odstranění dříví, kdežto od potrestání Ondřeje K. upustila. Tento příkaz, mající povahu policejního opatření, učiněného v zájmu veřejné dopravy, druhá stolice zrušila.
Stížnost domáhající se zrušení tohoto rozhodnutí a tím obnovení příkazu první stolicí vydaného, připouští výslovně, že jde o úkon čelící k zabezpečení veřejného řádu, t. j. nerušenosti dopravy, a dovozuje, že st-l má na — Č. 10025 —
této nerušenosti právní zájem, pročež i jako strana může vystupovati. Leč pouhé účastenství na obecném užívání veřejné cesty není, jak nss vyslovil a odůvodnil v nál. Boh. A 9661/22, žádným subj. právem jednotlivce, cesty užívajícího. Jeho postavení ve vztahu k užívání cesty je postavením faktického interesenta, nikoli však právního účastníka. Z toho plyne, že st-li nelze přiznati legitimaci ke stížnosti na nss, domáhající se opatření v zájmu veřejném.
Článků 1, 2 a 3 zák. č. 125/27 dovolává se st-l pro svoji legitimaci neprávem, ježto jimi vymezuje se jen všeobecně kompetence úřadů tu jmenovaných, a nelze z nich vyvozovati subj. práva jednotlivců na poskytnutí určitého způsobu ochrany v mezích této kompetence. Tato přísluší jim jen potud, pokud positivní normou nárok takový jim je přiznán. Stejně nedá se nic pro otázku legitimace st-lovy vyvoditi z §§ 5 a 14 vl. nař. č. 8/28, jichž se stížnost rovněž dovolává, ježto § 5. je opět jen normou kompetenční, § 14 obsahuje pak jen všeobecné předpisy o stranách v řízení správním, nedávaje odpovědi na otázku, koho je v určitém řízení správním pokládati za stranu; odpověď tu hledati nutno v právních normách upravujících tu kterou materii právní.

Citace:

č. 10024. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 294-295.