Č. 2433.

Státní úředníci: Státnímu úředníku čsl. na Slovensku zařazenému do kategorie E služební pragmatiky, který před svým jmenováním byl župním diurnistou, lze při započtení služební doby odečísti 7 let ve smyslu § 4 č. 2 nař. č. 666/20.
(Nález ze dne 30. května 1923 č. 9183). Prejudikatura: Boh. 2200 adm.
Věc: Jan F. v T. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě (odb. rada Dr. Karel Ludwig) stran propočítání služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ministr pro Slov. propočítávaje ve smyslu zákona z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. nař. rozhodnutím služební dobu st-le jako oficiála politické správy na Slovensku dle lhůt časového postupu skupiny E započetl mu také jako mimostátní veřejnou službu dobu od 15. října 1905 do 31. července 1920, kdy sloužil st-1 jako okresní župní diurnista do 12. listopadu 1912 a okresní kancelista, avšak odečetl mu po rozumu §u 4. č. 2 nařízení z 22. prosince 1920 č. 666 Sb. a dle zákona z 18. února 1919 č. 89 Sb. od jeho celkové doby služební dobu 7 roků, i zařadil ho dle zbývající služební doby 10 roků 8 měsíců 16 dní dnem 1. ledna 1921 do požitků 3. stupně X. hodn. třídy.
Stížnost domáhá se ve smyslu § 4 č. 1. lit. a) resp. § 2 č. 1, odst. 2 cit. nař. č. 666 z r. 1920 započtení celých 7 let diurnistských v době od 15. října 1905 do 12. listopadu 1912 ztrávených jako mimostátní služby veřejné a žádá, odvolávajíc se na to, že st-1 si odbyl 6 tříd střední školy a že jako diurnista konal práce náležející vyšší skupině, aby st-li propočítána byla celá služební doba dle lhůt časového postupu stanovených pro skupinu D § 52. služ. pragm.
Stížností vymáhané započtení diurnistské služební doby od 15. října 1905 do 12. listopadu 1912, bylo dle hořejšího vylíčení děje v nař. rozhodnutí také uskutečněno. Neboť rozhodnutím tím byla úplně dle žádosti st-lovy ve správních spisech obsažené a zcela ve smyslu tohoto bodu stížnosti celková služební doba st-li započtena.
Ovšem bylo pak z ní na základě citovaných tam předpisů 7 let služebních (ideálních) odpočteno.
Proti tomuto odpočtení směřuje vlastně stížnost dle patrného úmyslu st-lova a dovolává se v prvé řadě předpisu § 4 č. 1 lit. a), v druhé řadě předpisu § 2 č. 1 odst. 2 cit. nař. č. 666. Avšak obého neprávem.
Nss ponechává úplně stranou otázku, byla-li služba st-lova před 1. srpnem 1920 konaná službou státní, a staví se na stanovisko úřadu i st-le citováním § 4 resp. u st-le i citováním § 2 projevené, jako by vskutku šlo o státní službu.
St-lem dovolaného předpisu lit. a) (č. 1 § 4 nařízení č. 666) lze dle úvodu téhož bodu užíti teprve tehdy, nelze-li užíti obdoby ustanovení č. 2 téhož § 4.
Obdoby této lze užíti tam, kde jde o přestup příslušníka takové kategorie, z níž všeobecný přestup do kategorie úřednické je zvláštním zákonem upraven.
V daném případě jde nesporně o jmenování župního diurnisty župním kancelistou.
Nss vyslovil v nálezu Boh. 2200 adm. právní názor, že při provedení zákona č. 222 z r. 1920, pokud se týče nař. č. 666 z r. 1920, pozírati jest na službu župních diurnistů jako na službu kancelářských pomocníků a že po sestátnění župních úřadů ve smyslu zákona z 22. března 1920 č. 210 Sb. resp. nařízení z 21. května 1920 č. 361 Sb. provésti jest propočtení služební doby dle oněch předpisů, které platí pro kancelářské pomocníky.
Na tomto právním názoru, k jehož odůvodnění se tu rovněž dle § 44 j. ř. poukazuje, trvá i dnes.
Všeobecný přestup kancelářských pomocníků do úřednické kategorie jest pak upraven zákonem z 18. února 1919 č. 89 Sb.
Proto lze dle cit. § 4 bod 1. užíti obdoby bodu 2. téhož § 4, i není dle hořejšího možno použíti na případ st-lův předpisu lit. a) jak se toho stížnost domáhá.
Rovněž nelze užíti druhého stížností dovolaného ustanovení § 2 č. 1, odst. 2 a to proto ne, poněvadž ten má na mysli přestup z jedné kategorie úřednické do druhé, zde však nejde o přestup úředníka, nýbrž o přestup ze smluvní kategorie do kategorie úřednické.
Nejsou tedy námitky stížnosti proti použití § 4 č. 2 nař. č. 666 a cit. zákona č. 89 z r. 1919 odůvodněny.
Že by pak dle tohoto zákona nemělo se st-li odpočítali 7 let, to ani stížnost sama netvrdí.
Bylo proto stížnost do odpočítání 7 let služby zamítnouti jako bezdůvodnou.
Stejně neodůvodněný je požadavek stížnosti, aby propočítáváno bylo dle skupiny D státních úředníků, jak jedině lze stížnosti rozuměti.
Skupinou, která dle § 1 cit. zákona č. 222 je směrodatná pro ony lhůty časového postupu, jimiž se zjištěná celková doba služební propočítává, aby se zjistilo, kterých tříd a stupňů požitky jednotlivci patří, jsou míněny, jak i stížnost uznává, skupiny v § 52 služ. pragm. uvedené. Zařazení do těchto skupin děje se, jak z 1. odst. § 52 a z nařízení veškerého ministerstva z 1. února 1914 č. 34 ř. z. zřejmě plyne, dle toho, jaké předběžné vzdělání pro to které odvětví služby zásadně jest předepsáno a jest zařazení to provedeno v celých odvětvích úřední činnosti bez ohledu na individueíní vzdělání, jež jednotlivý úředník v konkrétním případě vykazuje.
Dle citovaného nařízení č. 34 náležejí kancelářští úředníci všude do skupiny E a zejména je tomu tak i v oboru rninsterstva vnitra.
Ježto pak st-1 sám se ve stížnosti podepisuje jako oficiál zemské správy politické, tedy se označuje za kancelářského úředníka oboru podléhajícího ministerstvu vnitra, není nezákonnosti v tom, že i jeho započtená celková služební doba 10 roků, 8 měsíců, 16 dní propočítána byla dle lhůt časového postupu pro skupinu E v zákoně ze 7. října 1919 č. 541 Sb. předepsaných, což že se správně stalo a že dle toho st-1 správně do hodnostní třídy a platového stupně byl zařaděn, ani stížnost sama v pochybnost nebere.
Bylo proto zamítnouti celou stížnost jako neodůvodněnou.

Citace:

č. 2433. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 174-176.