Č. 3122.

Dávka z přírůstku hodnoty: K otázce prodlení podle § 22 slez. dáv. řádu z r. 1913 v příčině převodu nastalého v plebiscitním území.
(Nález ze dne 16. ledna 1924 č. 3964/23.)
Věc: Dr. Albert M., advokát ve Znojmě, proti zemské správní komisi v Opavě o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Trhovou smlouvou z 15. května 1920 převedl Dr. Albert M. svou usedlost č. p. — v D. S. na Jana a Marii H. Oznámení o převodu nebylo učiněno. Teprve když správní komise obce D. S. dne 9. ledna 1922 se slezského zemského úřadu pro vyměření dávky z přírůstku hodnoty v Opavě dotázala, zda dávka z tohoto převodu byla již předepsána, dozvěděl se vyměřovací úřad o převodu a vyzval pak zcizitele Dra Alberta M., aby do 14 dnů dodatečně učinil oznámení dle § 16 zák. z 2. května 1913 č. 35 z. z., a doložil, že za příčinou opomenutí nutí předepsaného oznámení bude předepsáno 100% zvýšení dávky, nedokáže-li strana, že opomenutí stalo se z omluvitelného omylu nebo bez úmyslu zkrácení dávky.
Dr. Albert M. oznámil pak podáním došlým dne 12. září 1922 převod zmíněné nemovitosti a připojil potřebné doklady.
Zemský úřad pro vyměřování dávky z přírůstku hodnoty v Opavě vyměřil st-li platebním rozkazem ze 13. září 1922 dávku ve výši 6689 K 58 h. Zároveň předepsal podle § 22, odst. 2 cit. zák. zvýšení dávky v částce 500 K.
St-1 odvolal se z platebního rozkazu, pokud jím bylo uloženo zvýšení dávky, k slezskému zv-u a uvedl ve stížnosti, že oznámení nepodal, poněvadž okr. soud ve Frýštátě byl ve správě polského státu a nebylo možno oznámení o převodu prostřednictvím tohoto soudu zemskému úřadu dodati. Nebylo tehdy jisto, kterému státu obec D. S. připadne, proto neučinil st-1 oznámení ani čsl. ani polskému úřadu.
Zsk pro Slezsko zamítla odvolání, ježto převod nemovitosti vyměřovacímu úřadu neoznámil; okolnost, že oznámení nemohl podati okr. soudu ve F., ho neomlouvá, když zákonem není předepsáno vyrozumění prostřednictvím soudu a obec D. S. ležela v té části plebiscitního ú- zemí, pro kterou mezispojenecká komise v Těšíně nařízením z 2. břez- na 1920 (uveřejněným čsl. tiskovou kanceláří) zřídila zsk pro Slezsko ve Slezské Ostravě.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Obec D. S., kde je nemovitost, z které dávka byla předepsána, ležela v době, kdy se stal převod nemovitosti, v plebiscitním území těšínském, západně od demarkační čáry zřízené dohodou mezi rep. čsl. a polskou dne 25. února 1919, tedy v té části plebiscitního území, jejíž správa byla mezinárodní komisí svěřena čsl. republice. Příslušnost autonomních úřadů byla určena rozhodnutím mezinárodní komise z 27. února 1920 č. 11 a bylo ustanoveno, že jest v druhé instanci příslušnou piu západní část východního Slezska zsk ve Slezské Ostravě.
Dle § 16 zák. z 2. května 1913 č. 35 z. z. má každý, kdo povinen jest dávku zapraviti, ohlásiti převod do 14 dnů vyměřovacímu úřadu. Dle § 15 cit. zák. jest pro vyměření dávky z přírůstku hodnoty příslušným zemský úřad, jenž jsa podřízen zv-u, vyměřováním a vybíráním dávky jest pověřen.
Stížnost netvrdí, že by pro plebiscitní území neplatil zákon o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí, není také sporno, že obec D. S. ležela západně od demarkační čáry. Byl proto pro vyměření dávky z převodu nemovitosti ležící v obci té uskutečněného dne 15. května 1920 příslušným zemský úřad, kterému zsk v Slezské Ostravě svěřila vyměřování dávky, a měl tedy st-1 převod nemovitosti v D. S. do 14 dnů po převodu oznámiti uvedenému zemskému úřadu.
St-1 namítá, že mu nebylo možno povinnosti k oznámení ve smyslu § 16 řádu dostáti, když okr. soud ve F., kde byly vedeny pozemkové knihy ohledně převedené nemovitosti, byl ve správě polského státu a oznámení u příležitosti intabulační žádosti učiněné by úřadům čsl. byl nedoručil.
Dále uvádí, že po uspořádání poměru v plebiscitním území neučinil oznámení, poněvadž byl toho mínění, že stát, kterému plebiscitní území připadlo, měl sám zjistiti ony případy, které se staly v době, kdy příslušnost plebiscitního území byla sporná.
Tyto okolnosti však nikterak nedokazují faktickou nebo právní nemožnost oznámení předepsané učiniti a nevyvracejí předpoklad nař. rozhodnutí, že st-1, jenž ani po vyjasnění územních poměrů oznámení ono nepodal, byl co do splnění této povinnosti v prodlení ve smyslu § 22 cit. zák.
Okolnosti jím ve stížnosti uplatněné přišly by v úvahu jen pro otázku, zda zjištěné opomenutí oznámení se stalo v omluvitelném omylu čili nic.
V přítomném případě bylo však st-li uloženo zvýšení v částce 500 K, tedy méně než 100% dávky předepsané částkou 6689 K 58 h.
Dle 2. odst. § 22 řádu jest možno 10% zvýšení dávky, pokud nepřesahuje 500 K, uložiti i když jde o omluvitelný omyl.
Nemá tudíž pro posuzování tohoto případu otázka, zda opomenutí oznámení se stalo v omluvitelném omylu, žádného významu a jeví se proto bezdůvodnou stížnost, která jen takový omyl se snaží dokázati.

Citace:

č. 3122. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 326-328.