NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 9570

Společenstva podle zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák.
Omezeno-li právo nahlížeti v seznam značného počtu členů společenstva úředníkem společenstva na několik málo minut denně, jest to podstatným obmezením práva nahlížeti v tento seznam.
Právo nahlédnouti do seznamu členů zahrnuje v sobě i právo činiti si výpisy, po případě poříditi si i jeho opisy.
(Rozh. ze dne 24. ledna 1930, Rv II 300/29.).
Žalobce, člen žalované záložny, společenstva s r. o., domáhal se na žalované, by byla uznána povinnou dovoliti žalobci, by v úředních hodinách nahlížel do členských seznamů záložny a pořizoval si z těchto seznamů opisy a že jest povinna za tím účelem žalobci v úředních hodinách tyto členské seznamy na požádání předložiti. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Odvolací soud přejímá zjištění napadeného rozsudku, že žalobce dvakrát žádal úředníka žalované záložny, by mu bylo povoleno nahlédnouti do rejstříku členů a opatřiti si sám opis, že v obou případech mu bylo odepřeno povolení, by si rejstřík členů opsal, kdežto povolení k nahlédnutí do rejstříku mu bylo povoleno v druhém případě bez časového obmezení, v prvním případě s obmezením na pět minut denně.
Z důvodu nesprávného právního posouzení věci brojí žalovaná proti výkladu § 14 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. soudem prvé stolice, že právo, nahlížeti do seznamu členů, obsahuje v sobě i právo poříditi si opis seznamu, a dovozuje, že každý má jen právo do seznamu členů nahlížeti a nikoli také pořizovati si jeho opis, že takový extensivní výklad mohl by vésti v praxi k chikáně, neboť by členové a nečlenové mohli pod záminkou, že si členský seznam opisují, choditi do úředních místností společenstva a tam po celou úřední dobu vysedávati, a že by to bylo porušováním obchodního tajemství, kdyby členská kniha byla každému přípustná, třeba většina členů jsou zároveň dlužníky společenstva. Než okolnost, že člen společenstva jest i jeho dlužníkem, není podle cit. § 14 předmětem zápisu do rejstříku členů, tak že povolení nahlížeti do rejstříku členů a poříditi si jeho opis nemůže býti porušením obchodního tajemství. Že žalobce žádal o povolení nahlížeti do rejstříků členů a poříditi si jeho opis, jen aby tím žalované společenstvo obtěžoval, nebylo ani tvrzeno, tím méně prokázáno, a nesejde tedy na tom, že by skutečně v praxi práva § 14 zákona o výdělkových a hospodářských společenstvech, mohlo býti zneužíváno.
Pokud pak jde o výklad ustanovení § 14 zákona o výdělkových hospodářských společenstvech, jest správné tvrzení odvolatelky, že zákon, ukládaje společenstvům vedení rejstříku členů s obsahem blíže ustanoveným, povoluje každému do toho rejstříku nahlížeti a ukládá tím tedy společenstvům i povinnost, by každému povolilo do rejstříků nahlížeti, že však neustanovuje i právo kohokoli poříditi si opis rejstříku. V tom smyslu jsou tedy rejstříky členů společenstev veřejné. Než, kdežto u společenstev s malým počtem členů může stačiti pouhé nahlédnutí do rejstříku členů, by si je nahlížející mohl zapamatovat, není to možné u společenstev s velikým počtem členů. Žalované společenstvo má asi 2500 členů, a nemělo by ani časté a dlouho trvající nahlížení do rejstříku členů pro nahlížejícího ceny, kdyby mu šlo, ať již z jakéhokoli důvodu o to, by znal všecky členy. Nemůže tedy nikomu býti zabráněno, by si rejstřík členů, pokud toho k svému účelu potřebuje, neopsal, tak jako se podle § 31 nařízení min. spravedlnosti ze dne 12. ledna 1872, čís. 5 ř. zák. k všeobecnému zákonu knihovnímu (§ 7) každému dovoluje, by si při nahlížení do pozemkových knih udělal zápisky a opisy. Právě odepření poříditi si opis rejstříků členů mohlo by vésti k šikanování i společenstva-i toho, kdo si chce poříditi opis.
Právo nahlédnouti do rejstříku členů obsahuje tedy i právo činiti si zápisky z rejstříku neb i jeho opis, a, ana žalovaná odepřela jednou žalobci nahlížeti do rejstříku členů déle než pět minut denně a ana mu odepřela vůbec opatřiti si jeho opis, důvodně se domáhal žalobce ža-
Civilní rozhodnutí XII. 8 lobou svého práva, by žalovaná byla k plnění povinnosti podle § 14 cit. zákona přinucena výrokem soudním.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Bylo zjištěno, že žalobci bylo nejprve dovoleno nahlédnouti do knihy členů, po pět minut denně, později jiným úředníkem bez obmezení, avšak že mu vždy bylo odepřeno pořizovati si opisy. Omezení na pět minut denně při rozsahu seznamu členů rovná se podstatnému obmezení práva nahlížeti v tento seznam, které zákon v § 14 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. propůjčuje každému a jehož tím spíše může plně využiti člen družstva. Nemůže býti zůstaveno libovůli úředníka, by výkon tohoto práva obmezil způsobem dosažení jeho účelu stěžujícím a, když již dovolání mluví o chikaně, bylo jí spíše opatření úředníka v prvém případě. Jest tedy odůvodněna žádost žalobní i pokud se jí žalobci zajišťuje právo nahlížeti do členských seznamů v úředních hodinách přímo proti záložně, jistá úprava vyhovující potřebám obou stran jest ovšem nezbytná a bude vždy otázkou případu, zda to které opatření jest dostatečné a účelné, pokud se týče, zda snad práva k nahlížení do seznamu nebylo zneužito. Odvolací soud posoudil věc správně po právní stránce uznav, že právo nahlédnouti do seznamu členů zahrnuje v sobě i právo činiti si výpisy a po případě si poříditi i jeho opisy. § 14 druhý odstavec zákona čís. 70/1873 podle svého doslovu dovoluje ovšem jen nahlédnutí do rejstříku vedeného v sídle družstva (seznamu členů). Má-li však míti toto nahlédnutí praktický účinek, musí v něm býti zahrnuto i právo pořizovati si opisy. Plyne to již z úvahy, že při značném počtu členů, jak jest tomu u žalující záložny, která podle zjištění nižších soudů má asi 2500 členů, jest prostě nemožno zachovati v paměti při pouhém nahlédnutí celý obsah seznamu, takže právo zákonem přímo přiznané stalo by se illusorním, kdyby nebylo přípustné činiti si k podpoře paměti opisy. Táž myšlenka ovládá i předpis § 15 min. nař. ze dne 14. května 1873, čís. 71 ř. zák. o zřízení a vedení společenstevního rejstříku, podle něhož jest účastníkům dovoliti, by nahlíželi do rejstříkových spisů označených v prvém odstavci a vyžádali si úřední opisy a by nahlíželi a opisy sobě pořizovali z ostatních rejstříkových spisů.

Citace:

Čís. 9570.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 140-142.