Čís. 6231.

Nabylo-li vydání v obžalovanost právní moci a nelze-li obžalovanému pro jeho nepřítomnost v tuzemsku doručiti obsílku k hlavnímu přelíčení, je další řízení ponechati v klidu, dokud obžalovaný nebude postižen, nebo se dobrovolně nedostaví.
(Rozh. ze dne 22. června 1938, Zm I 275/38, Zm I 615/38.)
Nejvyšší soud uznal jako soud zrušovací po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury k zachování zákona do rozsudku krajského soudu, jímž byl A. uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života podle § 335 tr. z., takto právem:
Nařízením hlavního přelíčení, jakož i doručením obsílky obžalovanému v cizozemsku a dalším postupem krajského soudu, a to provedením hlavního přelíčení a vyhlášením rozsudku porušen byl zákon v ustanoveních §§ 421 a 422 tr. ř. Následkem toho se zrušuje rozsudek krajského soudu a tomuto soudu se ukládá, aby dále jednal podle předpisů §§ 421 a 422 tr. ř. Zmateční stížnost a odvolání obžalovaného, jakož i odvolání veřejného žalobce do uvedeného rozsudku staly se tím bezpředmětnými.
Důvody:
Proti říšskoněmeckému státnímu příslušníku A., obchodníku v E., podalo státní zastupitelství po provedení přípravného vyšetřování obžalovací spis u krajského soudu pro přečin podle §§ 335, 337 tr. z. Jelikož obviněný po svém propuštění z vyšetřovací vazby proti složení kauce a slibu podle § 191 tr. ř. prohlásil, že bude bydleti v E. v Německu a tam podle údajů obžaloby také skutečně bydlel, nebyla obžaloba vzhledem k předpisu § 421, prvý odst. tr. ř. doručena obviněnému do ciziny, nýbrž pouze k rukám obhájce. Odpor proti obžalobě nebyl podán, následkem čehož nabylo dání v obžalovanost právní moci.
Předseda senátu krajského soudu, jemuž byly spisy vyšetřujícím soudcem podle § 210 tr. ř. předloženy, nařídil opatřením ze 4. září 1937 hlavní přelíčení na 4. října 1937, k němuž obeslal obžalovaného A. pod adresou jeho pobytu v E. v Německu. Toto hlavní přelíčení bylo však odročeno na neurčito, poněvadž nebylo vykázáno, že obeslání k němu bylo obžalovanému doručeno. Jak dodatečně vyšlo najevo, nebylo toto předvolání obžalovanému skutečně doručeno, jelikož vrchní státní zástupce v E. odepřel s poukazem na článek 17, odst. 2 ve spojení s čl. 2 smlouvy o právní pomoci mezi republikou Československou a říší Německou z 8. května 1922 (čís. 230/1923) Sb. z. a n.) zařídili doručení obsílky k hlavnímu přelíčení, jak o to žádal krajský soud přípisem ze dne 16. září 1937 presidium zemského soudu v E.
Nato ustanovil krajský soud opatřením z 9. října 1937 nové hlavní přelíčení na 17. listopadu 1937, k němuž byl obžalovaný znovu obeslán, a byla mu obsílka k tomuto přelíčení doručena prostřednictvím presidia zemského soudu v E. dne 18. října 1937, jak o to krajský soud dopisem z 9. října 1937 žádal. Obžalovaný se však k tomuto hlavnímu přelíčení nedostavil. Hlavní přelíčení bylo přes to podle § 427 tr. ř. provedeno v nepřítomnosti obžalovaného a vynesen při něm také rozsudek odsuzující.
Žádosti krajského soudu ze dne 5. ledna 1938, řízené na presidium zemského soudu v E., aby obžalovanému byl doručen kontumační rozsudek, nebylo vyhověno, a to s poukazem na citované již články 17, odst. 2 a čl. 2 zmíněné smlouvy o právní pomoci čís. 230/1923 Sb. z. a n.
Obhájce ohlásil po vyhlášení rozsudku ihned zmateční stížnost a odvolání se žádostí o opis rozsudku. Po doručení opisu rozsudku provedl obhájce včas zmateční stížnost, kdežto odvolání zůstalo neprovedeno. Do výroku o přiznání podmíněného odsouzení ohlásilo a provedlo včas odvolání státní zastupitelství.
O těchto opravných prostředcích nebylo dosud rozhodnuto.
Krajský soud postupoval sice správně, když nařídil, aby obžaloba, kterou vzhledem k pobytu obžalovaného v cizině nemohl doručiti v tuzemsku (§ 421, odst. 1 tr. ř.), byla doručena obhájci, při čemž je nerozhodno, že se tak stalo obhájci obviněným zvolenému (§ 79, odst. 2 tr. ř., Lohsing: Oester. Strafprozessrecht, str. 396). Zato však další postup a rozhodování soudu prvé stolice nesrovnává se se zákonem, neboť jakmile dání v obžalovanost nabylo právní moci, mělo další řízení zůstati v klidu až do postižení obžalovaného, pokud se týče až do jeho dobrovolného dostavení se (§§ 421, 422 tr. ř.), kdyžtě bylo zřejmo, že obžalovanému pro jeho nepřítomnost (t. j. v tuzemsku, § 421, odst. 1 tr. ř., rozh. č. 2819 Sb. n. s.) ani obsílka k hlavnímu přelíčení nemůže býti doručena a když vzhledem k čl. 2 zmíněné již smlouvy o právní pomoci domovský stát obžalovaného nebyl povinen ho vydati. Krajský soud se podle těchto předpisů nezachoval, neboť jak již uvedeno, nenechal po pravoplatnosti dání v obžalovanost trestní řízení v klidu, nýbrž nařídil opětovně hlavní přelíčení, dal, pokud se týče, pokusil se dáti doručiti obsílku k hlavnímu přelíčení obžalovanému v cizozemsku a provedl hlavní přelíčení a vynesl rozsudek. Vylíčený postup krajského soudu, počínajíc nařízením hlavního přelíčení, čítajíc v to doručení obsílky obžalovanému v cizině, jakož i provedení hlavního přelíčení a vynesení rozsudku porušuje zákon v předpisech §§ 421 a 422 tr. ř. a je zmatečné.
Bylo proto o zmateční stížnosti generální prokuratury k zachování zákona podle §§ 33 a 292 tr. ř. uznati právem, jak se stalo.

Citace:

č. 6231. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 303-305.