Čís. 1396.

I vykročení z mezí příkazu spadá pod skutkovou podstatu zpronevěry.
(Rozh. ze dne 5. prosince 1923, Kr I 1096/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 27. března 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry dle §u 183 tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Po stránce hmotněprávní dovozuje stížnost, dovolávajíc se zmatku čís. 9 písm. a), nesprávně též čís. 10 §u 281 tr. ř., že stěžovatel byl oprávněn statkem mu svěřeným nakládati, že překročení příkazu, t. j. prodej pušky pod určenou cenou nezakládá zpronevěry, nýbrž jen zodpovědnost dle předpisů civilního práva a že ostatně svěřitel sám doznává, že stěžovatel měl proti němu vzájemnou pohledávku. Vývody neprovádějí dovolávaného zmatku po zákonu, odchylujíce se od skutkových zjištění nalézacího soudu. Neníť napadeným rozsudkem zjištěno všeobecné zmocnění stěžovatele k volnému nakládání s puškou, odevzdanou mu do prodeje; prvá stolice zjišťuje naopak, že stěžovatel obdržel pušku s tím, by ji prodal nejméně za 1200 Kč, a v případě, že by se mu to nepodařilo, by ji vrátil. Oprávnění stěžovatele, nakládati s puškou, bylo vymezeno obsahem daného mu příkazu; jen pokud se řídil příkazem, bylo nakládání s puškou oprávněno; vybočil-li z mezí příkazu, prodav pušku za cenu nižší než mu bylo uloženo, vykročil z mezí svého oprávnění a jednal svémocně a bezprávně. Pro vykročení z mezí příkazu jest ovšem zmocniteli práv ze škody dle předpisů soukromého práva, propadá však kromě toho trestnímu ustanovení §u 183 tr. zák., jelikož porušil vědomě bezprávně důvěru, v něho vkládanou. Není tudíž právně mylným stanovisko nalézacího soudu, shledává-li v rozhodnutí stěžovatele, že prodá pušku pod cenou, kterou svěřitel určil s výhradou, že stěžovatel pušku vrátí, nedocílí-li této ceny, úmysl stěžovatele, svěřenou pušku za sebou zadržeti a si přivlastniti, a, shledává-li dále v uskutečnění tohoto úmyslu, v prodeji za cenu mnohem nižší, vědomě bezprávné nakládání s puškou, vyčerpávající skutkovou podstatu zpronevěry. Ostatně zmocnil příkaz k prodeji pušky stěžovatele také k přijetí prodejní ceny. I tuto cenu přijal a držel stěžovatel jen na základě zmocnění a důvěry Karla Z-a. Peníze při prodeji utržené vstoupily v místo svěřené pušky a byly tudíž věcí stěžovateli svěřenou, takže se jejich použitím pro sebe, to jest zadržením a přivlastněním, dopustil zpronevěry i v případě, kdyby správným byl náhled stížnosti, že prodej pušky za cenu nižší než byla určena, zpronevěrou nebyl.

Citace:

č. 1396. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 558-559.