Č. 9951.

Stavební právo (Čechy): I. Přestavba podle § 27 odst. 5 stav. ř.? — II. Obec je legitimována domáhati se rekursem toho, aby ze stavebního konsensu, obcí uděleného, nebylo rekursní instancí vylučováno ustanovení pojaté do stav. konsensu v zájmu zachování regulační čáry.
(Nález ze dne 10. června 1932 č. 8990.) — Č. 9951 —
Prejudikatura: Boh. A 190/19.
Věc: Karel Z. v Ch. proti zemskému úřadu v Praze o přestavbu mlýna.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem ze 7. února 1929 udělila městská rada v K. st-li stavební povolení k nástavbě a přestavbě mlýna v K. a podmínkou prvou konsensu stanovila toto: »Poněvadž obě uliční průčelí stavebního objektu vybočují z regulační čáry, uděluje se stavební povolení pouze s tou výhradou, že uchazeč o konsens je povinen na žádost městské obce K. přeměniti stavební objekt tak, aby uliční zdi obvodní položeny byly do regulační čáry. Potřebné tyto změny provede uchazeč na vlastní náklad. Tento závazek buď nejpozději ke kolaudaci knihovně zajištěn.«
K rekursu st-le zrušil okr. úřad v Kadani výměrem z 26. srpna 1929 tuto podmínku, avšak k odvolání městské obce K. změnil zem. úřad v Praze nař. rozhodnutím rozhodnutí okr. úřadu v tom směru, že zamítl stížnost Karla Z. i pokud tato směřovala proti svrchu uvedené podmínce. V důvodech svého rozhodnutí uvedl zemský úřad toto: Sporné stavební úpravy spočívají v tom, 1. že se v přízemku, v I. patře a v podkroví odstraňují a posunují vnitřní zdi (příčky), 2. že se v průčelní zdi přemísťují okna, 3. že se úplně odstraňuje dosavadní krov se sedlovou střechou a zřizují se nové stropy a 4. že se veškeré obvodové zdi zvyšují o 1,09 m a dává se nový vyšší krov jiného technického způsobu provedení, při čemž se nově vyzdívají zvýšené štítové zdi. Nehledě k tomu, že již zřízení nového krovu v souvislosti s vyzděním štítu a zvýšením jeho podpor, jak na stranu do přilehlých ulic, tak do vlastního dvora jest přestavbou ve smyslu § 27 odst. 6 stav. ř. (rozh. Budw. 3962/1905), nutno zamýšlené stavební úpravy kvalifikovati jako přestavbu spojenou se zvětšením budovy ve směru vertikálním, která se dotýká hlavní části budovy, přiléhající k veřejným ulicím, a která i zevně jeví se přestavbou. Ježto se tedy jedná o přestavbu, ke které s hlediska regulační, resp. stavební čáry žádané stavební povolení uděleno býti nemělo, nemůže stavebník tvrditi právem, že bylo porušeno jeho právo, pokud je předpisy stav. řádu chráněno, jestliže mu bylo uděleno stav. povolení s podmínkou, jež umožňuje, aby svého času stavba byla do stanovené regulační čáry odsunuta.
Uvažuje o stížnosti Karla Z. podané proti tomuto rozhodnutí, musil se nss zabývati v prvé řadě námitkou, že obec K. nebyla legitimována k podání rekursu na zem. úřad, ježto v něm nevystupovala na obranu nějakých svých práv subj., nýbrž na ochranu zájmů veřejných. Výtka ta je bezdůvodná. Obec ve svém rekursu domáhala se toho, aby z konsensu obcí uděleného nebylo rekursní instancí vylučováno ustanovení pojaté do něho v zájmu zachování regulační čáry, jíž určena je hranice mezi staveništěm a pozemkem uličním. Dodržení této čáry je subj. právem obce, a nelze tudíž obci v tomto případě upírati rekursní legitimaci. — — — —
Ve věci samé uvažoval nss takto: Podle znění nař. rozhodnutí jde v daném případě o přestavbu budovy, která vybočuje z ustanovené — C. 9951 —
stavební čáry. Přestavba taková může stav. úřadem býti povolena jen za předpokladu, že stavebník ustoupí se stavbou za mezní čáry dosavadní budovy do předepsané čáry stavební (§§ 20, 40, 127 stav. ř.). V daném případě úřad sice formálně povolil přestavbu vybočující ze stav. čáry, avšak učinil tak s výhradou, že st-l na žádost městské obce K. přemění na vlastní náklad stavební objekt tak, aby uliční zdi obvodní byly posunuty do stavební čáry, a že svůj závazek k tomu nejpozději do kolaudace knihovně zajistí.
Tím vlastně úřad odepřel st-li definitivní konsens pro zamýšlenou přestavbu vybočující ze stav. čáry a povolil stavbu jen provisorně za předpokladu, že st-l vezme na sebe svrchu uvedený závazek. St-l nemusí tak činiti, ale pak je vázán na to, že mu definitivní konsens pro stavbu tak, jak je projektována, byl odepřen z důvodu, že stavba vybočuje z mezí stav. čáry. Proti odepření konsensu toho může se arci st-l brániti a vytýkati, že zamýšlenou adaptaci lze po zákonu provésti bez ustoupení do předepsané stav. čáry, nemůže však brojiti proti zmíněné výhradě, ježto se mu touto ještě žádná povinnost neukládá, a výhrada ona mohla by pro st-le býti závaznou teprve tehdy, kdyby na ni přistoupil.
Podle toho, co svrchu uvedeno, může jíti jen o to, zda žal. úřad právem odepřel st-li definitivní konsens z důvodu, že projektovaná stavba vybočuje ze stav. čáry. Stížnost v té příčině namítá, že za účelem provedení projektovaných adaptací není zapotřebí ustoupiti do předepsané stav. čáry, poněvadž navržená změna se jí nedotýká, ježto obvodové zdi při ulicích zůstanou státi a pouze se zvýší, stavební změny pak uvnitř objektu nejsou v žádné spojitosti se stav. čarou, ježto jimi se na ní nic nemění.
Výtka ta je bezdůvodná. Potřeba ustoupiti za mezní čáru posavadní budovy do ustanovené stav. čáry je dána vždy, když jde o novostavbu, přístavbu nebo přestavbu při pozemku uličním (§ 18 stav. řádu). Přestavba, při níž třeba ustoupiti do stanovené stav. čáry, je však podle 5. odst. § 27 stav. řádu dána nejen tehdy, když hlavní části posavadní stavby, jež k veř. ulici neb třídě přiléhají, se zcela nebo z části vyměňují, odstraňují neb posunují, ale i tehdy, když tyto části stavby sice státi zůstávají, ale jinak jde o adaptaci »spojenou s novým provedením podstatných části konstrukce stavby«. Tímto novým provedením podstatných částí konstrukce stavby rozuměti jest, jak nss v nál. Boh. A 190/19 dovodil, provedení takových úprav na existujícím již stavebním objektu, že na místo stavby dosavadní nastoupí — třeba s použitím starých součástek — v podstatě stav. objekt nový, jehož podmínky trvání stavby budou asi takové, jako je tomu při stavbách nových. V daném případě mají podle spisů veškeré vnitřní zdi s výjimkou sklepů úplně býti zbořeny, takže celý objekt má tvořiti jediný prostor, který se teprve zřízením nových zdí, podlah a stropů rozdělí ve tři patra; dále má úplně býti odstraněn dosavadní krov a zřízena nová střecha sedlová krytá lepenkou, resp. eternitem; zdi obvodové mají býti zvýšeny o 1,09 m a proti ulici H. má budova obdržeti štít, který podobně jako štít jižní má býti zesílen pilířovými výstupky; k přízemí a prvnímu poschodí má býti přistavěno zařízení záchodové — Č. 9951 —
a na dvoře zřízena žumpa. Kromě toho bylo podmínkou druhou konsensu st-li pravoplatně uloženo, aby věnoval pozornost i starým zdím obvodovým, a aby částečnou silnou převislost jejich bezpodmínečně odstranil. Tyto úpravy stav. objektu jsou tak dalekosáhlé, že nelze uznati za nelogický úsudek, že provedením jich byl by poměr stav. objektu k přilehlým pozemkům uličním stabilisován zase tak, jako by šlo o objekt nový, a že tedy jde o přestavbu ve smyslu § 27 odst. 5 stav. řádu. Je-li tomu tak, pak, jak svrchu dovoděno, nemohl st-l býti zkrácen ve svých subj. právech tím, že úřad vázal stav. povolení na přijetí svrchu uvedené výhrady.

Citace:

č. 9951. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 118-121.