Č. 681.

Úřednictvo okresní (Čechy): V pozdějším odepření titulu koncipisty úředníku okresnímu bez právnického vzdělání, ustanovenému již před r. 1907 definitivním konceptním praktikantem okresního výboru, a rovněž v dodatečném doručení služební instrukce, ukládající mu jen práce manipulační, nelze spatřovati nějaké rozhodnutí o právním postavení jeho jako úředníka konceptního nebo manipulačního.
(Nález ze dne 25. ledna 1921 č. 829.)
Věc: Otto K. v Říčanech proti zemskému správnímu výboru v Praze (za stranu zúčastněnou okresní správní komisi v Říčanech, adv. Dr. Antonín Klouda z Prahy) o přiznání služebních požitků úředníka konceptního.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Okresní zastupitelství v Říčanech jednalo ve schůzi konané dne 18. září 1919 o úpravě platu Otty K., konceptního adjunkta okresního výboru tamže, dle zákona ze dne 23. července 1919 č. 444 sb. z. a n. a usneslo se na tom, zařaditi Ottu K. co do základního služného a dalších zvyšování do prvé třídy X. stupně stávajících tříd státních úředníků ve smyslu § 19 II.-5 citovaného zákona. Dle toho činí základní služné jeho 2200 K. Jelikož má Otto K. celkem 16 let služby, přísluší mu dle § 19, bod III. pět zvýšení po 275 K čili úhrnem 1375 K a činí tedy celkové služné jeho ročně 3575 K. Drahotní přídavek na rok 1919 per 2400 K se mu ponechává. Úprava tato nabývá platnosti dnem 1. září 1919.
Rozhodnutí s tímto obsahem bylo stěžovateli vydáno dne 20. září 1919 pod č. 1164 a on podal proti němu stížnost k zemskému správnímu výboru v Praze, kterýž rozhodnutím ze dne 11., intimovaným 12. února 1920 čís. 127698/19-II stížnost zamítl. V důvodech se praví: »Pravoplatným usnesením okresního zastupitelstva ze dne 7. dubna 1919 odepřeno bylo stěžovateli postavení koncipisty z důvodů, že nemá odborného právnického vzdělání. (Okres Říčany patří mezi okresy, při kterých podle §u 3 zákona o okresních úřednících vzhledem k výši přímých daní a k počtu obyvatelstva vyhledává se pro konceptního úředníka odborné vzdělání právnické.) Jest tedy zřejmo, že tímto usnesením pravoplatně odepřen byl jemu charakter konceptního úředníka podle zákona o okresních úřednících.«
»Pravoplatným výměrem okresního výboru z 12. května 1919 čís. 647 doručena byla stěžovateli služební instrukce, z níž vyplývá, že jest mu podle § 1 této instrukce přikázáno vyřizování pouze oněch prací, které nejsou vyhraženy úředníku konceptnímu, účetnímu nebo technickému, tedy pouze prací manipulačních, takže vyřizování prací konceptních s jeho strany bylo tímto ustanovením pravoplatně vyloučeno, čímž také byl stěžovatelovi pravoplatně odepřen charakter konceptního úředníka.«
Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané vycházel nejvyšší správní soud z těchto úvah:
Spor je jedině o to, byly-li stěžovateli jako úředníku okresního výboru říčanského správně vyměřeny služební požitky po rozumu novely k zákonu o služebních poměrech okresních úředníků v Čechách ze dne 23. července 1919 č. 444 sb. z. a n., když naň bylo pozíráno jako na úředníka manipulačního a když v důsledku toho základní služné jeho stanoveno dle § 19 II. č. 5 citované novely ve výši základního služného prvého stupně X. třídy systému hodnostních tříd státních úředníků, plativšího v době vydání novely té, se zvyšováním dle § 19, bodu III. téže novely.
Žalovaný úřad dovozuje správnost výměry okresním zastupitelstvem říčanským usnesené ze dvou výše zmíněných aktů, kterými byl stěžovateli dle názoru žalovaného úřadu odepřen status úředníka konceptního.
Stěžovatel naproti tomu uplatňuje — vytýkaje naříkanému rozhodnutí vadnost řízení a nezákonnost — že nabyl charakteru konceptního úředníka okresního výboru v Říčanech platně již tím, že byl dekretem ze dne 10. března 1906 č. 596, tedy ještě v době před platností zákona o úpravě služebních poměrů úředníků při okresních výborech v Čechách ze dne 3. října 1907 č. 63 z. z. čes., jmenován definitivně konceptním praktikantem okresního výboru říčanského s platností od 6. března 1906, že v této vlastnosti vykonal dne 30. dubna 1906 služební přísahu a že také nepřetržitě po celou dobu své služby konal práce konceptní a okresním zastupitelstvem neustále za sílu konceptní byl pokládán. Byl prý proto také dekretem ze dne 11. března 1908 č. 85 jmenován trvale konceptním příručím okresního výboru, vykonal přísahu služební jako konceptní adjunkt a sám zemský výbor, vyžádav si roku 1910 spisy o jeho jmenování, ničeho proti němu nenamítal, nýbrž vzal je na vědomí. Doručením služební instrukce nemohl prý stěžovatel pozbýti své vlastnosti jako konceptní úředník a také odepření titulu koncipisty je v tom směru bezvýznamné. Nabytého práva nemůže vůbec stěžovatel býti jednostranně zbaven aktem nového okresního zastupitelstva. Dle § 19, odst. 2 cit. novely má se základní služné stěžovatelovo rovnati základnímu služnému úředníků státních 2. stupně IX. třídy hodnostní s příbytecným v § 19 odst. IV. citované novely podrobně vypočteným a to tím spíše, když dle § 41 cit. novely mají úředníci dříve ustanovení zůstati i po působnosti nového zákona ve svém dosavadním úředním postavení a zvláštní výhody jim smlouvou přiznané trvají i dále. Za takovou výhodu prý počítati sluší i jmenování stěžovatele konceptním definitivním adjunktem a přiznání požitků s postavením tím spojených. Zákon byl naříkaným rozhodnutím porušen i v tom, že nebylo stěžovateli přiznáno právo volby v § 41 cit. novely zaručené.
Nejvyšší správní soud byl nucen zabývati se především touto poslední výtkou stěžovatelovou, kteráž ve své podstatě je námitkou předčasnosti jakéhokoli rozhodování o nové úpravě požitků stěžovatelových, dokud se tento po rozumu § 41, odst. 2 zákona ze dne 23. července 1919 č. 444 sb. z. a n. neprohlásil, zda si přeje, aby pro budoucnost byl jeho služební poměr posuzován podle ustanovení tohoto zákona či nikoli. Avšak námitka tato jest dle § 5 zákona o správním soudě nepřípustná, protože ji stěžovatel neuplatnil již v řízení správním, naopak ve svém odvolání k zemskému správnímu výboru výslovně se postavil na stanovisko nového zákona a žádal o rozhodnutí, zda mu základní služné 3000 K a ostatní požitky dle zákona toho příslušejí. Ostatně i petit stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu nese se k tomu, aby bylo naříkané rozhodnutí zrušeno a stěžovateli přiznáno základní služné 2. stupně IX. hodnostní třídy státních úředníků s příbytečným v § 19 odst. IV. citovaného zákona podrobně vypočtených.
Ve věci samé uvažoval nejvyšší správní soud takto:
Předpoklad žalovaného úřadu, že stěžovateli byl pravoplatně odepřen charakter konceptního úředníka jednak tím, že mu bylo bez protestu s jeho strany odepřeno postavení koncipisty okresního výboru a dále tím, že mu byla — rovněž bez protestu jeho — doručena služební instrukce jako pro úředníka manipulačního, spočívá na mylném právním výkladu těchto dvou úředních aktů.
Pokud jde totiž o vyřízení, které vydal okresní výbor říčanský dne 8. dubna 1919 pod čís. 120 na žádost stěžovatelovu za upravení služebního titulu resp. jmenování koncipistou okresního výboru, praví se v něm toliko, že okresní výbor usnesl se nevyhověti žádosti za udělení titulu koncipisty z toho důvodu, že tento titul slouží k označení úřední činnosti vyžadujících odborného právnického vzdělání, kterého žadatel postrádá. Neupírá se tedy stěžovateli ve vyřízení tom ani slovem charakter jeho jako úředníka konceptního, nýbrž chce se zřejmě činiti toliko rozdíl mezi konceptními úředníky se vzděláním právnickým a bez něho, který také zákonu je znám (§§ 3 a 6 zákona ze dne 3. října 1907 č. 63 z. z. česk. a čl. I. § 3 zákona ze dne 23. července 1919 č. 444 sb. z. a n.) a vyslovuje se — ať právem či neprávem — zásada, že titul koncipisty lze uděliti jen úředníku s právnickým vzděláním. Nebylo tedy vyřízení zmíněné, i když mu stěžovatelem nebylo odporováno, samo o sobě s to, aby se nějak dotklo otázky právního postavení stěžovatelova jako úředníka pro obor služby konceptní.
Ale ani doručení služební instrukce ze dne 12. května 1919 nelze takového vlivu přiznati. Instrukce ta jest dle svého nadpisu určena »pro Ottu K., konceptního adjunkta okresního výboru v Říčanech« a uvádí se v ní mezi »Zvláštními povinnostmi úředními« v § 1, že povinností stěžovatelovou jest obstarávati veškeré písemné práce, jichž řádné úřadování zastupitelského okresu říčanského vyžaduje a které jinému úředníku odbornému (konceptnímu, pokladnímu, účetnímu, technickému) přiděleny nejsou, zejména vedení podacího protokolu, spisovny, výpravny, výkazu, vyřizování prací blanketních, sepisování oznámení a žádostí stranami ústně přednesených a všechny ostatní práce písemné vyplývající z § 1, pak vedení písemností a manipulace, pokud se týkají okresního chorobince v rozsahu povinností již uvedených, sepisování protokolů a jiných písemných prací, které se konají dle diktanda, po případě i výpomoc ve věcech účetních. V mezích této služební instrukce jest vedoucí konceptní úředník, který má dozor nad ostatními úředníky, oprávněn stěžovateli přikazovati práce, kterých řádné vedení agendy okresního výboru vyžaduje. Nelze upříti, že práce dle této instrukce stěžovateli přikázané nespadají podle své povahy do oboru služby konceptní, ale dle § 6, odst. 3 a 4 zákona ze dne 3. října 1907 č. 63 z. z. česk., který nedoznal změny zákonem ze dne 23. července 1919 č. 444 sb. z. a n., může úředník konceptní vykonávati také práce služby účetní a pokladniční, jakož i práce služby manipulační a pokládá se úředník, ustanovený dle tohoto zákona pro obor služby konceptní, za úředníka konceptního, byť i kromě prací služby konceptní opatřoval také jiné úkony služební. Leč i když zaměstnavatel s výslovným nebo mlčky projeveným souhlasem zaměstnance uloží tomuto výhradně jiné služby, než k jakým ho zjednal, není tím o sobě ještě změněno právní postavení úředníkovo jmenováním založené, zejména nejsou tím dotčeny nároky úředníkovy na požitky služební, z ustanovení úředníka vyplývající. Proto také ustanovuje bod III. čl. 3 prováděcího nařízení ze dne 26. září 1908 č. 93 z. z. česk. (k § 6 zákona) výslovně, že byla-li úředníku, zřízenému pro určitý obor služby, přikázána práce jiného oboru, nemění se tím zákonné nároky jeho dle §§ 19 až 38 (příjmy služební, výslužné a jiné platy zaopatřovací), ježto nároky ty řídí se dle oboru služebního, pro který byl úředník ustanoven.
Status konceptního úředníka nevyčerpává se právě obsahem služebních povinností, nýbrž plynou z něho jak povinnosti, tak i určitá práva, zejména též na určité požitky služební. Nelze tudíž ani v pouhém doručení instrukce ze dne 12. května 1919 spatřovati nějaké rozhodnutí o právním postavení stěžovatelově jako úředníka konceptního nebo manipulačního.
Žalovaný úřad posoudil tedy nesprávně právní význam obou zmíněných aktů okresního zastupitelstva říčanského. Ni ten ni onen nemohl míti rozhodného vlivu na charakter služebního poměru stěžovatelova, před tím již založeného.
Bylo proto povinností žalovaného úřadu, aby se zabýval v první řadě rozborem podstaty tohoto služebního poměru a zodpověděl si dle výsledku svého zkoumání otázku, zda stěžovatel byl platně ustanoven úředníkem konceptním při okresním výboru říčanském čili nic.
Žalovaný úřad tak neučinil a opomenul v důsledku toho zjistiti skutkovou podstatu, nutnou pro posouzení právě uvedené a pro spor jedině rozhodné otázky. Jelikož pak tato podstatná vada řízení má svůj základ ve výše zmíněném nesprávném právním názoru žalovaného úřadu, bylo naříkané rozhodnutí zrušiti dle § 7 zákona o správním soudu, aniž třeba se zabývati dalšími věcnými výtkami stížnosti.

Citace:

č. 681. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 134-137.