Z práva výměnkářského.

(§§ 504., 505., 484. ob. z. obč.).
Hospodáři J. a K. K-ovi zažalovali své výměnkáře M. a M. D-ých, oceňujíce předmět žalobní na 200 K, že neoprávněně rozšiřuji své právo výměny základem manželské smlouvy ze dne 14. listopadu 1904 na usedlosti žalobců knihovně zajištěné tím, že
a) ve chlévku si chovají slepice, husy a králíky, ačkoliv dle smlouvy té mají vymíněny toliko »dva chlévky pro vepřový dobytek a kozu«,
b) že užívají půdu nad chlévkem tím, že mají tam složenu slámu, ačkoliv dle smlouvy jim spoluužívání půdy nepřísluší. První soudce vyhověl žalobě ad b), zamítnul ji však co do žádání ad a), neshledávaje v chovu jiných zvířat rozšiřování služebností ve smyslu § 484. ob. z. obč.
Na odvolání žalobců vyhověla stolice odvolací (Brno) též žádání ad a), majíc vzhledem na ustanovení § 484. ob. z. obč. užívání chlévků pro jiné potřeby a pro chování jiných zvířat, než která ve smlouvě citované výslovně jsou uvedena za nepřípustné, jelikož by tím vlastníci sloužícího statku zatěžováni byli povinnostmi nepřevzatými, jim ve volném užívání majetku překážejícími.
Dovolání žalovaných nejv. soudní dvůr vyhověl a rozsudek prvního soudce v této zamítací části obnovil.
Důvody:
Rozhodujícím pro rozsouzení této rozepře jest obsah oné části smlouvy ze dne 14./11. 1904, kterou smluvena jest pro žalované z usedlosti odstupující výměna.
Jest to odst. 3. bod 4. smlouvy. Smlouva ta dělí se dle svého rozčlenění v několik oddílů. V prvém jednáno jest o oněch částech stavení obytného a hospodářského a zahrady u domu, jichž užívání vyhraženo jest výměnkářům. Potom jsou vypočteny ony dávky naturální, které hospodáři poskytovati mají na živobytí výměnkářům; dále jsou vypočteny pozemky, jichž užívání výměnkářům se propůjčuje a jichž obdělávání náleží přejímatelům usedlosti.
Pak jsou ještě jiné dávky se strany hospodářů pro výměnkáře smluveny.
Z těchto článků smlouvy a ze stilisace její plyne, že v dílu prvém se označují toliko místnosti, jichž užívání výměnkářům se přiznává, v nichž jako výměnkáři mají míti své přístřeší. Slovy »dva chlévky pro vepřový dobytek a kozu« byly jim k doživotnímu a bezplatnému užívání poskytnuty dva chlévky: a to chlévek pro vepřový dobytek a chlévek pro kozu.
Tím označeny byly jen předměty, jichž užívání oprávněným jest propůjčeno, nebyl však určen způsob jejich užívání ve smyslu omezujícím, že těchto místností smí býti užíváno samojedině k chování dobytka vepřového a jedné kozy.
Žalovaní výměnkáři užívají chlévka pro kozu však tím způsobem, že tam mají umístěny a uzamčeny vedle kozy též 4 slepice husu a králíka. V chovu těchto drobných domácích zvířátek shledávají žalobci rozšiřování osobní služebnosti užívání zmíněných chlévků žalovaným smlouvou propůjčeně a navrhují, aby jím to bylo zapovězeno.
Shora zmíněným ustanovením smlouvy bylo žalovaným přiznáno doživotní bezplatné užívání zmíněných místností, označených jako chlévky pro vepřový dobytek a kozu. Jsou tedy dle § 504. a 505. ob. z. obč. oprávněni, užívati obou těchto chlévků bez porušení substance jejich dle své potřeby a bráti z nich užitek přiměřený svému stavu a zaměstnání.
Že by se umísťováním shora řečených drobných domácích zvířat vedle kozy substance chléva porušovala, nebylo tvrzeno. Že by chov těch několika zvířat domácích překročoval osobní potřeby žalovaných, nebylo namítáno. Že to vyhovuje jejich stavu a jejich zaměstnání, jakožto lidí venkovských, jest na bíledni.
V chovu shora řečených domácích zvířat ve chlévků vždy uzavřených nelze spatřovati vsažení v právní obor vlastníků usedlosti, výměnkáři berou takto z místností k užívání jim ponechaných užitek jim jako lidem venkovským příslušící. K opačnému názoru soudu odvolacího, že shora zmíněnými slovy bylo prý vysloveno, že užívání obou chlévků jest omezeno výlučně na umístnění prasat a kozy, nelze přisvědčiti, poněvadž, jak shora dovoděno, nebyl tím označen způsob užívání.
Tvrdí-li žalovaní v řízení dovolacím, že naříkaný rozsudek v tomto směru spočívá na nesprávném právním posouzení věci, dluž- no k tomuto názoru přisvědčiti z úvah právě vylíčených. Jest-li však dovolací důvod č. 4. § 503. c. ř. s. dán, slušelo rozsudek naříkaný změniti a rozsudek soudce prvého co do odstavce zamítacího obnoviti; neboť ve věci samé spočívá rozsudek ten na správném předpokladu, že ve vytýkaném užívání výměnkářských chlévků žalovaným; nepřípustné rozšiřování užívacího práva jim příslušícího se nezakládá, tudíž zde není zákonné příčiny, zapověděti toto vytýkané užívání dle § 484. ob. z. obč.
(Rozh. z 24. května 1910, č. j. Kv III 97/10-.) —a.

Citace:

Smlouva pachtovní či contractus innominatus? (§§ 1090. a 861. vš. obč. zák., §§ 83., 49. odst. 5 a 50. J. N.). Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1910, svazek/ročník 19, s. 51-52.