Fondy veřejné.

I. Pojem a vznik.
Za fond vůbec třeba pokládati každé samostatné určitému účelu věnované jmění. Má-li však jmění to sloužiti účelu správy veřejné mluvíme o fondu veřejném. V širším smyslu počítají se k veřejným fondům též nadace, praebendy, kostely a jiné ústavy státem neb autonomními orgány spravované. Základ pro vznik různých fondů tvořily stavovské fondy domestikální. Největší fondy veřejné vznikly však za císařovny Marie Teresie a císaře Josefa II. Tak byl r. 1771 v různých zemích zřízen fond normálních škol, v němž všechny příjmy věnované pro elementární školy země byly soustředěny a několik let později studijní fond, jenž utvořen byl ze jmění zrušeného řádu Ježíšova. Do téhož období spadá též založení katolických fondů náboženských (list kabinetní ze dne 27. února a 11. března 1782) a zřízení fondu náboženství řecko-orientálního v Bukovině. Spojením menších fondů vznikly za Josefa II. též četné fondy humanitní, k nimž položen však základ většinou již dříve darováními a věnováními. V polovici 19. století zřízeny byly fondy vyvazovací, které měly za účel provedení vyvážení půdy umožniti, dále zemské fondy, které na základě nejv. rozh. ze dne 7. března 1852 znenáhla byly tvořeny, a jimž celá řada záležitostí správních byla přikázána. Většina fondů vznikla však znovuzřízením samosprávy, jejíž nové úkoly zřízením zvláštních fondů snáze se měly provésti. Tyto fondy byly dílem ve správě státní, dílem ve správě zemské, na niž ponenáhlu skoro úplně přešly, jako jmenovitě fond vyvažovači a fond škol normálních. Kromě toho vznikly v jednotlivých obcích různé humanitní fondy, jež místním potřebám sloužiti měly, jako na př. fond škol místních, obecních chudých a místní policie.
II. Druhy.
Obyčejně rozeznávají se tyto kategorie fondů:
1. Správní a nadační fondy, z nichž prvnější cestou zákonodárnou nebo nařízovací se zřizují a rovněž tím způsobem zase zrušeny býti mohou, kdežto nadační fondy věnováními povahy fundační se zřizují.
2. Dotované a nedotované fondy dle toho, jsou-li státem, zeměmi, okresy neb obcemi podporovány čili nic.
3. Se stanoviska rozpočtového jest důležité rozdělení na fondy vyššího a nižšího řádu, ježto obyčejně z důvodů technických spojuje se více menších fondů ve vyšší celek, naproti tomu jednotlivé fondy svoji samostatnost zachovávají.
4. Fondy, jež se »v rozpočtu« vedou, jsou ty, jež se veřejně spravují, kdežto fondy »mimo rozpočet« (etat) vedené z veřejnosti, ve příčině účtování jsou vyloučeny.
5. Dle účelu rozeznáváme fondy státní, zemské, církevní a jiné.
III. Přehled.
Předkem dlužno poznamenati, že fondy v jednotlivých rakouských
zemích stejně se nerozvíjely, že některé z nich jen v jednotlivých zemích existují, a že fondy, jež samosprávnými orgány jsou spravovány, jinak ve správě státní se nalézají atd.
1. Státní fondy, jež státním účelům slouží a jež orgány státní spravují. Sem patří: fondy studijní, fondy vojenských tax zřízené zák. ze dne 3. června 1880 č. 70 ř. z. (viz. čl. Taxa vojenská), fondy meliorační zřízené zák. ze dne 30. června 1884 č. 116 ř. z., jež vesměs veřejně jsou
spravovány; mimo státní rozpočet jsou vedeny: vídeňský fond ku rozšíření města (nejv. rozh. ze dne 14. května 1859), společný fond reservní úrazových pojišťoven. (zák. ze dne 28. prosince 1887 č. 1 ř. z. 1888 § 15; viz čl. Pojišťování proti úrazům) a ústřední reservní fond pokladen bratrských (zák. ze dne 28. července 1889 č. 127 ř. z.; viz čl. Pokladny bratrské).
Kromě toho spravuje stát ještě jiné menší fondy, jež většinou mají povahu nadační, jichž počet však stále ubývá, ježto rovněž přecházejí do správy jednotlivých zemí.
2. Zemské fondy, jež účelům zemským slouží a zemí jsou spravovány: vlastní zemské fondy, jež vznikly z dřívějších fondů domestikálních, fondy vyvažovači, propinační, různé školní fondy (zemské školní, normální školní, učitelské pensijní fondy atd.), dále humanitní fondy (fondy nemocnic, porodnic, nalezinců, blázinců a sirotčinců), fondy ku zvelebení zemědělství (všeobecné zemědělské fondy, fondy k upravení řek), fondy podpůrné a chudinské (zemské chudinské, invalidní fondy, fondy k úlevě nouze), posléz fondy pro úkoly policejní, ku zvelebení umění, menší nadační fondy atd.
3. Církevní fondy.
Sem patří: katolický fond náboženský, náboženský fond církve řeckovýchodní, všeobecný církevní fond církve evangelické, židovské zemské fondy (v Čechách a na Moravě); kromě toho menší fondy k účelům církevním a zvláště fondy stavební a kostelnické.
4. Fondy ostatních samosprávných korporací jako: okresní školní fondy, silniční fondy, místní chudinské fondy, fondy policie místní, místní školní fondy a j. mn.
IV. Právní význam.
Ježto fondy samostatné jmění určitým účelům sloužící představují, pokládány buďtež za osoby právnické, jež analogicky jako nadace movité i nemovité jmění nabývati mohou a mají způsobilosť, býti ustanoveny za dědice a odkazovníky (testamenti factio passiva) (viz čl. Nadace). Fondy zastupuje pravidelně finanční prokuratura. V praksi uznávají se jen nadační fondy ne však bez dalšího i správní fondy za osoby právnické. Dle toho podány buďtež žaloby proti správním fondům ne na tyto, nýbrž na orgán veřejný, jenž je spravuje neb je dotovati jest povinen (nál. říš. s. ze dne 26. dubna 1876 sb. »Hye« III, 104).
V. Poplatky.
1. Dle p. s. 75 a popl. z. jsou fondy veřejné státním pokladem dotované, jakož i jejich zástupcové, když závazek, poplatek zapraviti, by stihl fond sám, od poplatků osvobozeny. Úřady zřízené ke správě nemovitostí nebo průmyslových podniků náležejících fondu, státem dotovanému podléhají ve příčině povinnosti kolkovací nařízením všeobecným.
2. Fondy veřejné státním pokladem nedotované osvobozeny jsou ohledně listin a spisů, jež vydávají pro účely veřejné jim svěřené, pak ohledně podání, jež činí u úřadů zřízených ku dohledu na správu v záležitostech tohoto dohledu se týkajících; naproti tomu nejsou osvobozeny ohledně oněch právních jednání, listin a spisů, jež mají za předmět vztahy soukromoprávní nebo jmění fondů, důchody a přebytky z nich, neboť pokládají se tu za osoby soukromé, (p. s. 75 b popl. z.)

Citace:

Fondy veřejné. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 499-501.