Č. 2771.


Pojišťování pensijní: Zaměstnanci strojírny, kteří obstarávají sestavování, upravování a skládání částí strojů a jiných továrních výrobků samostatně tak, jak bylo určeno ve výkresích a kusových listinách jim technickou kanceláří závodu dodaných, nevykonávají převážně duševní práce a nejsou povinni pensijním pojištěním po rozumu § 1, odst. 2, lit a) zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb.
(Nález ze dne 17. října 1923 č. 17482.)
Věc: Akciová společnost pro stavbu strojů v Brně proti ministerstvu sociální péče (min. rada Dr. Bronislav Wellek) o pensijní pojištění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovilo min. soc. péče v pořadí instančním, že Karel L., zaměstnaný u st-lky od 1. července 1920 jest povinen pojištěním pensijním, »protože, jak ve spise jest zjištěno, sestavoval, upravoval a skládal části strojů a jiných továrních výrobků úplně samostatně dle množství, jakosti a rozměrů jejich tak, jak ve výkresích a dílčích listinách jemu od technické kanceláře závodu dodaných bylo určeno. Při tom mu byli přiděleni jako pomocné síly v potřebném počtu dělníci a učňové.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Žal. úřad subsumoval zjištěnou skutkovou podstatu, jejíž správnost stížnost nepopírá, pod předpis § 1, odst. 2 lit. a) zák. o pensijnim pojištění z 5. února 1920 č. 89 Sb. Navazuje na hlavní princip § 1, odst. 1 vymezující všeobecně okruh osob pojistné povinnosti pensijní podrobených, zákon v odst. 2 uvádí příkladem (arg. »zejména«) určité kategorie zaměstnanců pojištěním povinných, mezi nimi pod lit. a) zaměstnance, kteří vykonávají převážně duševní práce, nebo kteří k pracím jiných osob pravidelně dozírají, jako dílovedoucí, stavbyvedoucí, políři, mistři, podmistři, stárci, dozorci, důlní, lezci, šafáři, poklasní, hajní a t. d.
Zkoumaje nař. rozhodnutí s hlediska tohoto předpisu zákona, neshledal nss především, že by nař. rozhodnutí obsahovalo subsumpci zjištěné skutkové podstaty pod oba případy v právě cit. ustanovení uvedené, zejména pak výrok, že Karel L. jest zaměstnancem k pracím jiných osob pravidelně dohlížejícím, jak dovozuje žal. úřad v odvodním spise. Výroku tohoto obsahu nelze shledati v pouhém konstatování, že mu byli přiděleni jako pomocné síly v potřebném počtu dělníci a učňové, poněvadž z této okolnosti o sobě nevyplývá logicky úsudek, že by se činnost Karla L. omezovala v podstatě na dozor k pracem osob jiných, když hlavní činnost Karla L. podle skutkové podstaty nař. rozhodnutí samého byla jiná t. j. sestavování, upravování a skládání strojů.
Rovněž nemohl se nss zabývati námitkou, již vznesl zástupce žal. úřadu při ústním veřejném líčení, že Karel L. vykonává vyšší práce nekupecké a proto jest podroben pojistné povinnosti pensijní, poněvadž nař. rozhodnutí výrok takový neobsahuje.
Jest proto předmětem rozhodování nss toliko výrok o pojistné povinnosti Karla L. opřený o důvod v cit. § 1, odst. 2 lit. a na prvém místě uvedený t. j. o povahu činnosti jeho jako práce převážně duševní.
Podle vylíčení obsaženého v nař. rozhodnutí skládá se činnost Karla L. ze tří částí, jednak z výběru již vyrobených součástek strojů a jiných továrních výrobků, jednak z úpravy jich a na konec ze skládání jich v hotový výrobek. Nemůže býti pochybnosti o tom, že jednotlivé úkony tu vypočtené samy o sobě jsou povahy manuelní, vyžadujíce fysické síly pracujícího. Kvalifikuje-li naříkané rozhodnutí práci Karla L. v celku za práci povahy převážně duševní, činí tak — jak vysvítá z odvodního spisu — patrně se zřetelem k tomu, že Karel L. pracuje výhradně podle výkresů a kusových listin.
Po názoru nss moment tento neodlišuje práci Karla L. v její podstatě od povahy práce konané dělníky podle § 1, odst. 1. z pojistné povinnosti vyňatými. Dělník konající práci naprosto fysickou (krejčí šijící určitý druh obleku podle míry a vzoru) neobejde se — má-li práci konati rozumně — bez určitých funkcí myšlenkových, které podle poznatků získaných prostými smysly pomocí empirických znalostí odborných řídí fysickou práci, povahu její nijak neměníce.
V daném případě o nic jiného nejde. Karel L. nesestavuje ani neskládá součástky strojů a jiných výrobků podle vlastních myšlenkových úsudků, ani výběr potřebných součástek ani složení stroje není ponecháno jeho vlastnímu úsudku; po obojí stránce potřebné údaje obsaženy jsou v kusových listinách a výkresech jemu odevzdaných, z nichž prostými smysly získává skutkové poznatky, které za pomoci odborných znalostí empirických hlavní činnost jeho fysickou řídí a to stejným způsobem jako pouhými smysly získaný poznatek, že ta která součástka, aby byla účelně spojena se součástkami ostatními, vyžaduje ještě úpravy.
Vyslovil-li žal. úřad, že Karel L. vykonává práci převážně duševní po rozumu § 1, odst. 2 lit. a) cit. zák. a proto jest podroben pojistné povinnosti pensijní, shledal nss, že výrok ten nemá opory v zákoně a zrušil proto nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss.
Citace:
č. 2771. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 781-783.