NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6484.

Živnostenské právo. — Administrativní řízení: I. Živnostenský úřad je oprávněn prodloužiti lhůty stanovené v § 33 živn. řádu — stran zániku schválení provozovny —, není však oprávněn konsens již zaniklý uváděti opět v platnost. — II. Sousedé jsou legitimováni namítati v odvolání proti rozhodnutí živn. úřadu podle § 33 živn. řádu, že příslušný konsens již zanikl.
(Nález ze dne 19. dubna 1927 č. 8105).
Věc: Městská obec K. proti ministerstvu obchodu (za zúč. firmy adv. Dr. Frt. Anders z Karl. Varů) stran schválení provozovny fy. To- várna na porcelán E. a spol. nástupce, spol. s r. o. ve D. a provozovny firmy Bratří B. ve D.
Výrok: Nař. rozhodnutí z 9. dubna 1925 čís. 13940/25 se zrušuje pro nezákonnost. Stížnost do rozhodnutí z 9. dubna 1925 čís. 17701/25 se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem ze 17. listopadu 1912 udělilo býv. okr. hejtmanství v K. firmě »Bratří B.« s hlediska živn. policie povolení k zřízení tří nových pecí na pálení porculánu v její továrně ve D. Rozhodnutím býv. min. obch. ve Vídni z 15. října 1915 byly v pořadu instančním některé předpisy cit. výměru pozměněny. Platnost konsensu byla pak výměrem osp-é z 27. prosince 1919, vypraveným dne 31. prosince 1919, prodloužena na 2 léta.
V roce 1920 žádala firma E. a spol. nástupce, společnost s r. o., o povolení k zřízení dvou nových pecí na pálení porculánu v její továrně ve D. Proti tomuto projektu vznesla obec K. při komis. jednání námitky, později však uzavřela s firmou E. a spol. a s firmou Bratří B. dohodu, dle níž firma E. se zavázala, že se nebude domáhati povolení ke zřízení dvou nových pecí na pálení porculánu, nýbrž prohlásila, že žádá jen, aby jí bylo povoleno přenésti dvě ze tří firmě Bratří B. pravoplatně povolených pecí do své továrny; tato firma pak v souhlasu s tím prohlásila, že do 31. prosince 1924 bude žádati za schválení dvou nových pecí a je srozuměna s tím, že ohledně dvou ze tří jí povolených pecí uhasne konsens živn. úřadu, jakmile bude firmě E. pravoplatně udělen konsens k přenesení těchto dvou pecí do jejího závodu. Výměrem z 5. července 1920 udělila osp firmě E. a spol. povolení k tomuto rozšíření její továrny, pojala do konsensu dohodu, o níž byla řeč, a prohlásila, že proti jejímu schválení není z veřejných důvodů námitek.
Firma Bratří B., jež dle tohoto narovnání mohla zříditi pouze jednu pec, oznámila podáním z 29. prosince 1921, došlým na osp-ou dne 31. prosince 1921, že následkem požáru nemohla z důvodů fin. tuto pec zříditi, a podotkla, že oznámení toto činí z opatrnosti, aby se uvarovala zániku konsensu koncem července 1922. Později pak žádala, aby platnost konsensu k postavení této pece byla prodloužena do konce června 1925. Výměrem z 2. března 1923 prodloužila osp konsens do konce roku 1924. Námitky obce K. byly nař. rozhodnutím z 9. dubna 1925 č. 17701 v pořadu inst. odmítnuty jako nepřípustné. Dodáno bylo, že podání firmy Bratří B. z 12. prosince 1921 dlužno považovati za žádost o prodloužení konsensu dle § 33 živn. řádu a že tato žádost byla podána před projitím platnosti konsensu, tedy v zákonné lhůtě, poněvadž od doručení výměru osp-é z 27. prosince 1919 neuplynula ještě doba dvou let.
Dne 31. prosince 1921 došlo k osp podání firmy E. z 28. prosince 1921 tohoto znění: »Odvolávajíce se na koncesi z 5. července 1920 sdělujeme Vám tímto, že jsme jednu pec již zřídili a že se stavbou druhé pece započneme teprve na jaře příštího roku. Žádáme, abyste to vzali na vědomí, ačkoliv konsens uplyne teprve uprostřed července příštího roku.«
Výměrem z 2. března 1923 prodloužila osp do 31. prosince 1924 lhůtu k postavení druhé pece na pálení porculánu, jejíž zřízení bylo výměrem z 27. pros. 1919 povoleno. Na odvolání obce K. zrušila zsp výnosem ze 4. února 1925 toto prodloužení lhůty, protože žádost o prodloužení platnosti konsensu byla podána v době, kdy již konsens nebyl platný. Min. obch. dalším nař. rozhodnutím z 9. dubna 1925 č. 13940 zrušilo také toto rozhodnutí v pořadu inst. s odůvodněním, že obec K. nebyla legitimována odvolati se z výměru prvé stolice, kterým
byla doba platnosti konsensu prodloužena.
O stížnosti uvážil nss toto:
Rozhodnutí min. obchodu z 9. dubna 1925 č. 17701 obsahuje především výrok, dle něhož rekurs stěžující si obce proti rozhodnutí zsp-é, jež bylo vydáno podle § 33 živn. řádu, odmítá se jako nepřípustný. Výrok ten jest odůvodněn úvahou, že prodloužení konsensu, který byl s hlediska živn. policie pravoplatně udělen, jest výlučným právem živn. úřadu, jemuž přísluší, aby dle volného uvážení důvody ohledu hodné hodnotil a o žádosti rozhodl s účinkem, že sousedům živn. provozovny nepřísluší právo odvolati se z takového rozhodnutí. Zároveň zdůraznilo min. ve svém rozhodnutí, že firma Bratří B. zažádala o prodloužení konsensu v zákonné lhůtě.
Stížnost, opírajíc legitimaci obce K. jako sousedky dotyčné živn. provozovny k podání rekursu proti rozhodnutí vydanému na základě § 33 o ustanovení § 34, napadá toto rozhodnutí a namítá, že firma Bratří B. žádost o prodloužení platnosti konsensu včas nepodala, neboť v době podání této žádosti platnost konsensu, který byl pro dotyčný závod udělen, projitím doby již pominula.
K těmto námitkám stížnosti poznamenati jest toto:
Jest ovšem pravda, že dle § 34 stranám zásadně přísluší právo odvolati se z každého rozhodnutí neb opatření úřadu živn., které bylo vydáno na základě ustanovení III. hlavy živn. řádu. Než toto odvolací právo nelze přes to, že § 34 má znění povšechné, chápati tak, jako by právo to nebylo v žádném směru omezeno. Naopak dlužno za to míti, že také rekursní právo dle § 34 — právě tak jako procesní akty v rámci adm. řízení vůbec — může býti uplatňováno na ochranu subj. práv, resp. pouze potud, dokud živn. řád ve III. hlavě stranám, zejména také sousedům, buď výslovně, neb dle zřejmého úmyslu na průběh řízení a na tvoření rozhodnutí živn. úřadu vliv přiznává. Z ustanovení III. hlavy lze ovšem dovoditi subj. právo sousedů na to, aby závod potřebující schválení nebyl bez pravoplatného konsensu zřízen a provozován. Ná- sledkem toho musí však jim také přiznáno býti právo uplatňovati v pořadu instančním, že pravoplatně udělený konsens pro závod právně zanikl, a v souvislosti s tím také právo brániti se stejným způsobem proti každému rozhodnutí neb opatření živn. úřadu, jímž zaniklý konsens by se uznával, jakoby právem dále trval. Ježto § 33 ustanovuje, že schválení živn. provozovny pomíjí, jestliže závod do roka po dni, kdy byl schválen, nepočne se provozovati, anebo je-li provozování závodu po více než 3 léta přetrženo, naproti tomu však v 2. odst. zmocňuje živn. úřad, aby za určitých okolností tyto lhůty prodloužil, nutno toto ustanovení, aby bylo ve shodě s právy sousedů, jak plynou z celého pojetí III. hlavy ž. ř., vyložiti v ten rozum, že živn. úřadům ovšem přísluší právo prodloužiti lhůty stanovené v § 33, že však nejsou oprávněny již zaniklý konsens znovu uváděti v platnost.
Sousedům nelze tedy ani upírati právo proti rozhodnutí živn. úřadu, jež jest založeno na ustanovení § 33, vznášeti námitky, jimiž se uplatňuje, že konsens, pro který bylo povoleno prodloužení lhůt v 1. odst. § 33 stanovených, zanikl již před podáním žádosti o prodloužení jeho.
Nss nemohl tudíž právní názor žal. úřadu, že sousedům odvolací právo proti prodloužení lhůty dle § 33 za žádných okolností nepřísluší, v tomto neomezeném znění jeho za správný uznati, i když sluší žal. úřadu přisvědčiti v tom, že otázka, zdali ohledu hodné okolnosti pro prodloužení lhůty ve smyslu 2. odst. § 33 jsou dány, nemůže býti předmětem kontradiktorního řízení, a že tedy sousedům nelze přiznati ani právo úsudek úřadu, zdali takové okolnosti jsou dány čili nic, bráti v odpor námitkami, resp. opravnými prostředky.
Ježto žal úřad v nař. rozhodnutí, o němž je řeč, otázkou, zdali žádost o prodloužení lhůty byla firmou Bratří B. podána ještě před zánikem platnosti konsensu, věcně se zabýval, bylo nss-u zkoumati, zdali na tuto otázku právem dal kladnou odpověď. Nss neshledal, že by toto zjištění bylo v rozporu se správními spisy. V podání z 29. prosince 1921 uvedla firma Bratří B., že nemůže závod ve stanovené lhůtě vystavěti, uvedla proto důvody a podotkla, že oznámení toto činí z opatrnosti, aby se uvarovala zániku konsensu. Takovéto podání mohl úřad právem chápati jako žádost o prodloužení lhůty, poněvadž o účelu podání toho zajisté nemůže býti pochybnosti. Stížnost obce, pokud směřuje proti rozhodnutí z 9. dubna 1925 č. 17701, bylo tudíž zamítnouti jako bezdůvodnou.
Jiný jest však právní stav, pokud jde o rozhodnutí z 9. dubna 1925 č. 13940. Základem tohoto rozhodnutí byl výnos zsp-é, jímž bylo k odvolání obce K. zrušeno prodloužení lhůty prvou instancí na základě § 33 povolené v podstatě proto, že platnost dotyčného konsensu v době podání žádosti o prodloužení již pominula. Min. obch. zrušilo rozhodnutí zsp-é s odůvodněním, že město K. nebylo legitimováno k rekursu proti prodloužení lhůty, jež první stolice povolila. Ježto však tato obec ve svém rekursu uplatňovala mimo jiné také námitku, že konsens již před podáním žádosti o prodloužení neměl platnosti a k této námitce dle toho, co shora uvedeno, jako soused legitimována byla, muselo býti toto druhé rozhodnutí zrušeno, poněvadž jest v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 6484. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 707-710.