K výkladu §§ 152., 157. tr. zák.

Rozsudkem c. k. krajského soudu v Uh. Hradišti ze dne 2. srpna 1912 Vr VIII 519/12 / 24 byli V. M. a F. M. uznáni vinnými zločinem ve smyslu §§ů 152., 157. tr. ř.
C. k. nejvyšší dvůr soudní a zrušovací zmateční stížnosti obžalovaných vyhověl a zrušiv rozsudek jimi v odpor vzatý, osvobodil je od obžaloby.
Důvody:
Soudní dvůr zjišťuje v naříkaném nálezu, že učitel J. J. byl před hostincem B. místními chasníky, mezi nimi též V. M. a F. M, napaden a ztýrán, aniž však zde utrpěl nějakého poranění, že při pokusu o útěk byl chasníky pronásledován, ve vzdálenosti asi 150 kroků před obecním hostincem dohoněn, na zem povalen a znovu týrán, za kteréžto poslednější příležitosti utrpěl poranění, kvalifikující se ve svém souhrnu jako těžké poškození na těle. Soudní dvůr, který ohledně obou jmenovaných obžalovaných mohl zjisiti jen vztažení ruky, předsevzaté v nepřátelském úmyslu před hostincem B., uznal je přes to vinnými zločinem těžkého poškození na těle dle § 157. tr. z., ježto měl za to, že obojí zlá nakládání, oddělená od sebe jen časem, potřebným k uražení 150 kroků, tedy časem jedné minuty, tvořila jednotné celkové zlé nakládání.
Zmateční stížnosti obou odsouzených, potírající na základě § 281. č. 9 a) tr. ř. výrok o vině jako právně mylný, nelze odepříti oprávnění.
Časová a místní mezera mezi zlým nakládáním před hostincem B. a před obecním hostincem jest — byt i byla nepatrnou — překážkou, aby obě zlá nakládáni byla trestně právně považována za jednotné zlé nakládání.
Okolnost, že bylo útěkem napadeného a pronásledováním a dohoněním jeho útočníky utvořeno jakési spojení mezi obojím zlým nakládáním, nikterak neospravedlňuje, aby byli stěžovatelé, usvědčení z ruky vztažení při prvním útoku, činěni také zodpovědnými za následky druhého potomního zlého nakládání.
Není přec zajisté vyloučeno, že jednotliví účastníci prvního nekrvavého přepadení viděli v tomto již splněným svůj účel, a zúmyslně se zdrželi dalšího pronásledovaní prchajícího. Ohledně — 100 —
obou stěžovatelů není však zjištěna ani přítomnost na místě druhého zlého nakládání.
Není přípustno, aby podmínečná zodpovědnost účastníka na nějakém zlém nakládání, § 157. tr. z. stanovená, za těžký výsledek, povstalý spolupůsobením více poranění neb zlých nakládání, neb za takový výsledek, jehož původce nelze zjistiti, byla rozšiřována též na ony osoby, které se nesúčastnily na pozdějším zlém nakládání, odděleném od jejich ruky vztažení časově i místně aneb jejichž účast na tomto zlém nakládání nem prokázatelna.
Výjimka by byla jen tehdy, kdyby obě zlá nakládání byla ve věcné souvislosti ohledně nastalého výsledku. Této souvislosti však v daném případě není.
Bylo tudíž zmateční stížnosti obžalovaných vyhověti a rozhodnouti, jak shora uvedeno.
(Rozh. c. k. nejvyššího jako kass. soudu ze dne 11. ledna 1913, č. Kr III 158/12 / 5) Dr. Minařík.

Citace:

Přehled civilních rozhodnutí c. k. nejvyšš. soudu v jiných časopisech uveřejněných. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1907, svazek/ročník 16, číslo/sešit 4, s. 207-213.