NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 1670.

Ku zajištění zástavního práva před pustošením, zanedbáváním atd. hypotéky lze podle § 381 a násl. ex. ř. povoliti prozatimní opatření.
(Rozh. ze dne 16. května 1922, R I 583/22.)
Ohrožená strana navrhovala, by jí ku zajištění jejích nároků 158 818 Kč 64 h s příslušenstvím povoleno bylo prozatimní opatření: 1. správou usedlosti čís. 5 v Č., na níž jsou právem zástavním pojištěny nároky její 158 818 Kč 64 h s přísl. (§ 382 čís. 2 ex. ř.), 2. soudním příkazem odpůrcům, by veškery pozemky k usedlosti č. p. 5 v Č. náležející ihned řádně obdělali a oseli (§ 382 čís. 4 ex. ř.), a 3. soudním zákazem odpůrcům, aby ničeho ze živ. ani mrtvého inventáře, ani z úrody usedlosti č. p. 5 v Č. dále již neprodávali. Soud prvé stolice prozatimní opatření povolil, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Soud prvé stolice vyložil, proč nepovažuje zajišťovanou pohledávku za pohledávku, nýbrž za nárok. Praví, že na usedlosti čís. 5 v Č. připsané právem vlastnickým odpůrcům navrhovatelů zjištěna jest právem zástavním pro navrhovatele pohledávka ve výši 158 818 Kč 64 h. Navrhovatelům nejedná se prý o vymožení této pohledávky peněžité, nýbrž jedná se jim o to, aby nemovitost, pro tuto pohledávku do zástavy daná, nebyla zhoršována, a oni také mohou žalobou domáhati se, aby dlužníci zanechali veškerého jednání, jež by jejich věcné právo poškozovalo, jde prý v tomto případě nikoliv o pohledávku samotnou, pro kterou je zřízena zástava, nýbrž o nárok, aby tato zástava nebyla nijak zhoršována. Jde tudíž o zajištění nároku ve smyslu ustanovení §§ 381 a násl. ex. ř. a jest proto také povolené prozatimní opatření správou usedlosti dle § 382 čís. 2 ex. ř. přípustným. Prvému soudu nelze přisvědčiti. Ohrožená strana nazvala sice s průhledným úmyslem svou hypotekární pohledávku, pro niž zajištění požaduje, nárokem, ale to, co soud prvé stolice v této příčině dovozuje, ohrožená strana v návrhu ani netvrdila, a také zajištění takového, soudem prvé stolice důmyslně sestrojeného nároku nežádala. Dal by se také vice versa z každé hypotekární pohledávky sestrojiti »nárok« a pak by hypotekární pohledávky byly z předpisu § 379 ex. ř. vyloučeny. Rekursní soud nevidí v tom, co zajištěno býti má, nárok podle § 381 ex. řádu, nýbrž hypotekární pohledávku. Ve příčině pohledávek vypočítává však § 379 ex. ř. taxativně způsoby zajištění, a co nejhlavnějšího, vylučuje výslovně jako zajišťovací způsob zákaz zcizení, obtížení neb obstavení nemovitostí a knihovních práv a rovněž tak správu nemovitostí. Ale to, co soud prvé stolice ku zajištění pohledávky odpůrců povolil, jsou vesměs zajišťovací způsoby, nemovitosti se týkající, tudíž dle § 379 poslední odstavec ex. ř. výslovně ku zajištění pohledávek nepřípustné.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a nařídil rekursnímu soudu, by, nepřihlížeje k důvodům v něm uvedeným, znovu rozhodl o stížnosti odpůrců navrhovatelů.
Důvody:
Nelze souhlasiti s důvody, kterými rekursní soud opřel své změňující, pokud se týče zrušovací usnesení. Pohledávka peněžitá, o niž tuto jde, jest knihovně zajištěna na nemovitostech, které dle tvrzení stěžovatelů jsou nynějšími jich vlastníky — odpůrci stěžovatelů — zanedbávány a tím znehodnocovány, takže vymožení pohledávky samé hrozí nebezpečí. Tím jest dotčeno samo zástavní právo, mající za účel, aby věřitel došel ze zastavené nemovitosti uspokojení, jde tu proto v pravdě o zajištění zástavního práva, které se vztahuje na určitý předmět, a tedy o »jiný nárok« ve smyslu § 381 ex. ř., který — maje právě za předmět zajištění zástavního práva, dlužno posuzovati dle § 381 a 382 ex. ř. (viz Dr. Emanuel Tilsch, Einfluß der Zivilprocessgesetzte auf das materielle Recht, str. 133 až 134). Rekursní soud jde příliš daleko, tvrdí-li, že by hypotekární pohledávky byly z předpisu § 379 ex. ř. takovýmto způsobem vyloučeny, neboť přehlíží, že musí, aby bylo lze mluviti o »jiném nároku« dle § 381 ex. ř., býti ohroženo zástavní právo pro dotyčnou pohledávku knihovně váznoucí pustošením, ničením, zanedbáváním a pod. nemovitosti samé, proti čemuž se zajistiti přísluší právo věřiteli zástavnímu na základě jeho práva zástavního. Neprávem poukazuje také rekursní soud k tomu, že ohrožená strana ve svém návrhu na povolení prozatimního opatření neuvedla oněch skutkových okolností, kterými odůvodnil prvý soudce své usnesení, návrhu tomu vyhovující. Mluvíť stěžovatelé ve svém návrhu o zanedbávání a poškozování majetku odpůrců, a poukazují k tomu, že skutečnosti, kterými opřeli svůj dřívější návrh na povolení prozatimního opatření, nejen trvají, ale, jak z trestních spisů i spisů sporných okresního soudu vyplývá, ještě se zhoršily. A tu dlužno uvésti z usnesení okresního soudu ze dne 8. listopadu 1921, že již tehda prvý soud opřel své povolující usnesení mezi jiným o skutečnost, že odpůrci ohrožené strany inventář a úrodu v usedlosti čís. 5 v Č. prodávají, a pole k usedlosti té patřící neosívají. Poněvadž rekursní soud důsledkem svého shora uvedeného právního názoru, nesdíleného dovolacím soudem, nezabýval se věcnými námitkami uvedenými ve stížnostech odpůrců strany ohrožené, a také stížnost ohrožené strany ohledně výroku prvého soudu o útratách nevyřídil, slušelo napadené usnesení zrušiti, a nalézti, jak jest shora uvedeno.

Citace:

č. 7619. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 444-446.