NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 2

Čís. 5751.

Ke skutkové podstatě nedokonaného svádění ke zločinu podle § 9 tr. zák. se nevyžaduje, aby pachatel označil tomu, koho navádí ke zločinu, také prostředky a způsob, jak má býti dosaženo protiprávního výsledku; stačí záměrné působení na někoho, aby byl pohnut k určitému zločinu.
(Rozh. ze dne 20. listopadu 1936, Zm II 505/36.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Brně ze dne 9. května 1936, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem nedokonaného svádění k vyhnání plodu podle §§ 9, 144 tr. z.
Z důvodů:
S hlediska zmatku čís. 9 a) § 281, tr. ř. stížnost doličuje, že pouhá rada, udělená K-ové po případě v tom směru, že bude lepší, když se K-ová rozhodne pro vyhnání plodu, jelikož se stěžovatel o dítě starati nebude, prý nenaplňuje skutkovou, podstatu zločinu podle §§ 9, 144 tr. z. V tomto směru není stížnost vůbec provedena podle zákona, neboť proti předpisu § 288, odst. 2, čís. 3 tr. ř. nebuduje při doličování hmotněprávní pochybnosti rozsudku na neztenčeném a nezměněném podkladě rozsudku, podle něhož obžalovaný K-ovou přemlouval, aby si dala pomoci, že by ho udělala nešťastným, že jí nedá ani haléře, nedá-li si plod vžiti. Podle rozsudkových zjištění nešlo tudíž o pouhou radu, nýbrž obžalovaný naléhal usilovně na K-ovou, aby si způsobila vyhnání svého plodu a aby tudíž spáchala zločin podle § 144 tr. z. Ostatně je stížnost v uvedeném směru i věcně na omylu; vždyť ustanovení § 9 tr. zák. čelí i pouhému pokusu vyvolávati v jiné osobě zločinné rozhodnutí a stačí proto ke svádění po rozumu § 9 tr. z. jakýkoli pokus působiti na vůli jiné osoby za účelem, aby byla pohnuta ke spáchání určitého trestného činu. Uvádí-li ustanovení § 5 tr. zák. radu výslovně jako formu spoluviny, nemůže býti pochybným, že taková rada může též, zůstala-li bez výsledku, býti prostředkem nedokonaného svádění ke zločinu po rozumu § 9 tr. zák. Něco jiného by platilo jen tehda, kdyby šlo o slovní výzvu, vážně nemíněnou a nedoprovázenou pachatelovým úmyslem vyvolati příslušné rozhodnutí v osobě, k níž se radou nebo výzvou obrací (rozh. čís. 4037 Sb. n. s.). Stížnost sice tvrdí, že šlo o »řeč nerozmýšlenou, ale v tomto směru rovněž nebuduje na skutkovém podkladě rozsudkem zjištěném, takže si jí nelze po této stránce všimnouti.
Zcela neprávem domáhá se stěžovatel konečně beztrestnosti poukazem k tomu, že obžalovaný B. K-ové podrobně neudal, jakým, způsobem a jakými prostředky má zločin podle § 144 tr. zák. provésti. Neboť nevyžaduje-li se již s hlediska skutečného nastrojení zločinu po rozumu § 5 tr. zák., aby návodce zlý skutek, k jehož spáchání jeho vůle a jeho působení na pachatele směřuje, určoval do všech podrobností, a stačí-li tu všeobecné vybídnutí určité osoby k trestné činnosti určitého druhu (rozh. čís. 3448, 3464, 4285 Sb. n. s.), nemůže nic jiného platiti ani pro nedokonané svádění po rozumu § 9 tr. zák., které přece svou povahou není ničím jiným než návodem, podle § 5 tr. zák., jenž zůstal bez výsledku (rozh. čís. 3085 Sb. n. s.). Ke skutkové podstatě nedokonaného svádění ke zločinu podle § 9 tr. zák. se proto nevyžaduje, aby pachatel označil tomu, koho navádí ke zločinu, také prostředky, jimiž, a způsob, jakými má býti protiprávního výsledku dosaženo. Stačí záměrné působení na určitou osobu, aby byla k určitému zločinu pohnuta (rozh. čís. 2914 Sb. n. s.). Přemlouval-li proto obžalovaný podle rozsudkových zjištění těhotnou K-ovou bez úspěchu, aby si dala pomoci, pokud se týče aby si dala plod vžiti, jde o svádění k určitému jednání, naplňujícímu konkrétní zločin podle § 144 tr. zák., jehož se měla K-ová podle vůle stěžovatelovy dopustiti.

Citace:

čís. 5751. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 515-516.