NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Č. 11202.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: * Náhrada podpůrného nákladu podle § 20 zák. č. 221/1924 Sb. stíhá i zaměstnavatele, který zaměstnance řádně přihlášeného odhlásil, ale po odhlášce dále ve smyslu § 2 cit. zák. zaměstnával aniž ho přihlásil znovu.
(Nález ze dne 10. dubna 1934 č. 6904.)
Věc: Vítězslav F. v T. proti zemskému úřadu v Brně o náhradu podpůrného nákladu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Platebním výměrem z 3. února 1928 předepsala okr. nemoc. pojišťovna v Č. Těšíně st-li pojistné nemocenské, starobní a invalidní v částce 19,44 Kč za Aloisii F. za dobu od 16. prosince do 31. prosince 1927, po kterou nebyla st-lem přihlášena. Dalším platebním výměrem z 23. listopadu 1928 předepsala st-li táž pojišťovna podle 2. odst. § 20 zák. č. 221/24 Sb. náhradu částky 3109,80 Kč, kterou vynaložila na podporování a léčení Aloisie F. v době od 22. února 1928 do 22. listopadu 1928.
V odvolání z těchto platebních výměrů uplatňoval st-l, že A. F. sloužila u něho od září 1927, kdy ji u pojišťovny přihlásil, do 15. prosince 1927, kdy ji vypověděl, poněvadž měla na rukou vředy a odhlásil, ponechal ji však u sebe z milosti bez zaměstnání do 31. prosince 1927.
Po provedeném šetření zamítl okr. úřad v Č. Těšíně rozhodnutím z 25. listopadu 1929 st-lovo odvolání, pokud směřovalo proti platebnímu výměru, jímž mu byla podle § 20 odst. 2 zák. č. 221/24 Sb. uložena náhrada podpůrného nákladu, upravil však požadovanou náhradu částkou 3076 Kč. Současně vyhověl okr. úřad částečně odvolání, pokud směřovalo proti pojistnému, vysloviv, že st-l je povinen platiti pojistné pouze za dobu od 16. prosince do 21. prosince 1927 v částce 7,28 Kč. V důvodech tohoto rozhodnutí se v podstatě uvádí: Výslechem Aloisie F., svědků a doznáním manželky st-lovy bylo zjištěno, že Aloisie F., ačkoli byla st-lem dne 15. prosince 1927 u pojišťovny odhlášena, konala u něho i po 15. prosinci až do 22. prosince 1927 práce pomocnice v domácnosti a měla po tuto dobu proti st-li dále nároky na plat, byt a stravu, vyplývající ze služební smlouvy. Nebyl tedy služební a pra- covní poměr Aloisie F. k st-li dnem odhlášky, t. j. dnem 15. prosince 1927 zrušen, nýbrž trval nepřerušené dále až do 22. prosince 1927. Tohoto dne hlásila se jmenovaná pojištěnka nemocnou u nemocenského lékaře Dra Ž., a byla jím uznána tímto dnem práce neschopnou. Ježto však v době onemocnění k pojištění vůbec přihlášena nebyla, ačkoli v téže době, t. j. od 15. prosince do 22. prosince 1927 konala u st-le pojištěním povinné práce, jest st-l podle § 20 odst. 2 zák. č. 221/24 Sb. povinen nahraditi pojišťovně náklad za dávky, jež pojišťovna učinila podle ustanovení zákona a stanov.
Z tohoto rozhodnutí se st-l odvolal, pokud šlo o povinnost k náhradě podpůrného nákladu.
Po doplňujícím šetření vydal žal. úřad nař. rozhodnutí, jímž st-lovo odvolání zamítl a potvrdil v odpor vzatý výměr okr. úřadu z jeho důvodů, k nimž připojil: Okolnost, že Aloisie F. byla v době od 15. prosince do 31. prosince 1927 ke st-li ve služebním poměru, jest jasně prokázána výpovědí jeho manželky ze 13. května 1929, podle níž Aloisie F. v době od 15. do 31. prosince 1927 zdržovala se u st-le a dostávala veškeré požitky, na které podle služební smlouvy měla nárok (byt, stravu, služné a vánoční dárek) a že v této době zaměstnávala se úklidem v domácnosti a že st-l jmenovanou podržel proto, jelikož před vánocemi nemohl si obstarati náhradní pracovní sílu. Totéž vysvítá též při srovnávání výpovědi Aloisie F. z 5. března 1930, podle které obstarávala v uvedené době veškeré práce v domácnosti a měla nárok na rněs. 200 Kč, byt a stravu, z výpovědi st-lovy tchýně Žofie G., podle níž Aloisie F. ve sporné době, ovšem méně než jinak, avšak přece pracovala v domácnosti a dostala 100 Kč, t. j. polovici měs. mzdy, byt a stravu. Z toho je zřejmo, že tu šlo o služební poměr. Další námitka, že Aloisie F. byla po 1. lednu 1928 někde zaměstnána, není nikterak, jak sám st-l doznává, prokázána. Taktéž nebylo prokázáno, že Aloisie F. byla již ve stavu nemocných před 22. prosincem 1927, příp. 15. prosincem 1927. I kdyby byla F. před touto dobou již ve stavu nemocných, byla by tato okolnost bezvýznamná, ježto jedná se v daném případě o angínu a zánět pohrudnice a nikoliv o vřed na rukou, a jde tudíž o nový pojistný případ, který nastal podle dobrozdání úředního lékaře dne 22. prosince 1927. Ježto v této době Aloisie F. byla vůči st-li ve služebním poměru, k pojištění však přihlášena nebyla, jsou dány předpoklady § 20 zák. č. 221/1924 pro náhradní povinnost.
Do tohoto rozhodnutí jest podána stížnost, o níž nss uvažoval takto:
V § 20 odst. 2 zák. z 9. října 1924 č. 221 Sb. jest stanoveno, že zaměstnavatel je povinen nahraditi nemocenské pojišťovně náklad za dávky, jež pojišťovna učinila podle ustanovení zákona nebo stanov, ačkoli pojištěnec nebyl přihlášen buď vůbec nebo nenáležitým způsobem nebo po uplynutí lhůty § 17 teprve, když nastal pojistný případ. St-l má za to, že na podstatu jeho případu ustanovení cit. 2. odst. § 20 vůbec nedopadá, poněvadž Aloisie F. byla až do 15. prosince 1927 u pojišťovny přihlášena, uvedeného dne pak st-lem odhlášena, poněvadž st-l byl názoru, že služební poměr již skončil, takže jde jenom o odhlášku a uvedené ustanovení 2. odst. § 20 neukládá zaměstnavateli náhradní povinnost v případě, že se odhláška stala mylně.
Stížnosti nelze přisvědčiti, neboť jest jasno, že byla-li Aloisie F. dne 15. prosince 1927 st-lem odhlášena, zůstala — předpokládajíc, že služební poměr dále trval — po další dobu u pojišťovny nepřihlášena. Poněvadž pak cit. odst. 2. odst. § 20, ukládající zaměstnavateli náhradní povinnost v případě, že pojištěnec nebyl přihlášen, mezi důvody nepřihlášení nerozeznává, jest zcela nerozhodno, že st-l odhlásil Aloisii F. v přesvědčení, že pracovní poměr již skončil, a byl proto, trval-li onen pracovní poměr dále, uskutečněn jeden z předpokladů, za nichž jest cit. ustanovením náhrada podpůrného nákladu zaměstnavateli uložena.
Šlo by pak o to, zda po 15. prosinci 1927 trval skutečně mezi st-lem a Aloisií F. služební nebo pracovní poměr zakládající pojistnou povinnost. St-l to popírá a vytýká jako vadu řízení, že žal. úřad nepřihlížel k tomu, že Aloisie F. nekonala již od svého onemocnění před 15. prosincem 1927 prací kuchařských, což prý vysvítá z vysvědčení nemocenských lékařů, v jejichž ošetřování byla Aloisie F. již před 15. prosincem 1927. Vadu řízení spatřuje také v tom, že se žal. úřad nezabýval okolností, že st-l dal dnem 15. prosince 1927 výpověď.
Těchto vad však nss neshledal. — — —
Důvodnou však nemohla býti stížnost shledána ani v dalším svém obsahu, zabývajícím se onemocněním Aloisie F. — — —

Citace:

č. 5227. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 105-106.