NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 1

Č. 9896.

Policejní právo trestní (Slovensko): * Předloží-li žal. úřad nejv. správnímu soudu správní spisy (§ 26 zák. o ss), týkající se stížnosti, podané na rozhodnutí, potvrzující rozsudek policejního trestního soudu, nepřerušuje se tímto předložením spisů promlčení výkonu trestu zmíněným rozsudkem pravoplatně uloženého (§ 124 zák. čl. V:1878 a § 12 zák. čl. XL:1879).
(Nález ze dne 13. května 1932 č. 7615.)
Věc: Samuel K. v N. proti ministerstvu vnitra o promlčení trestu a trestního stíhání.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozsudkem okresního úřadu v Nitře z 22. května 1923 byl st-l uznán vinným přestupkem § 12 vl. nař. ze 3. září 1920 č. 516 Sb. a byl odsouzen k pokutě 500 Kč, pro případ nedobytnosti k 25tidennímu uzamčení. Rozsudek ten byl v pořadí stolic správních potvrzen rozhodnutím ministra pro Slov. z 30. prosince 1924, jež bylo st-li doručeno dne 12. února 1925. Na toto rozhodnutí podal st-l stížnost k nss-u, který ji usnesením z 11. března 1925 dodal ministru pro Slov. jako žal. úřadu, aby podal do 60 dnů odvodní spis a zaslal správní spisy, vztahující se ke stížnosti. Ministr pro Slov. předložil tyto spisy nss-u zprávou z 2. května 1925 a zprávou z téhož dne podal odvodní spis.
Když nálezem nss-u ze 13. března 1926 bylo uvedené rozhodnutí ministra pro Slov. z 30. prosince 1924 zrušeno pro vady řízení, zrušilo oddělení min. vnitra v Bratislavě rozhodnutím z 29. března 1927 rozsudky I. i II. stolice a nařídilo vydání rozhodnutí nového. V tomto novém řízení vznesl st-l námitku promlčení.
Okresní úřad v Nitře výměrem z 19. října 1927 vyslovil, že přestupková věc tato promlčena není. Výměr ten byl rozhodnutím župního úřadu — Č. 9896 —
v Nitře z 18. dubna 1928 potvrzen z důvodu, že v případě podání stížnosti k nss-u jsou správní úřady na žádost strany oprávněny výkon správního rozhodnutí podle § 17 zákona o ss bez nebezpečí, že nastane promlčení, povoliti a mohou také odkladný účinek povoliti z moci úřední a mlčky.
Nař. rozhodnutím bylo odvolání proti tomu podané zamítnuto z důvodů výroku v odpor vzatého a v tom dalším uvážení, že výkon trestu nebyl promlčen, neboť předložení trestních spisů přípisem ministra pro Slov. z 2. května 1925 k podané stížnosti do shora uvedeného rozsudku III. stolice k nss dlužno také považovati za úřední úkon směřující podle § 122, případně 108 zák. čl. V:1878 proti pachateli za účelem výkonu trestu. Uvedené opatření příslušného úřadu správního stalo se před uplynutím promlčecí lhůty. Poněvadž nss nálezem ze 13. března 1926 zrušil shora uvedený rozsudek III. stolice pro vady řízení, nejednalo se pak o výkon trestu, poněvadž v důsledku tohoto nálezu byl rozhodnutím oddělení min. vnitra v Bratislavě z 29. března 1927 rozsudek I. a II. stolice zrušen, nařízeno doplnění trestního řízení a vydání nového rozsudku, a věc tudíž byla vrácena do stadia »pokračovacího«.
O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss:
Výrok žal. úřadu, že trest uložený st-li rozhodnutím ministra pro Slov. z 30. prosince 1924 není promlčen, jest založen jednak na právním názoru převzatém z rozhodnutí II. stolice, že totiž stížnosti podané k nss na uvedené rozhodnutí byl přiznán mlčky účinek odkladný, jednak na právním názoru, že předložení správních spisů přípisem ministra pro Slov. z 2. května 1925 nss-u ke stížnosti podané na uvedené rozhodnutí téhož ministra jest pokládati za opatření směřující k výkonu trestu uloženého pravoplatně tímto rozhodnutím, takže opatřením tím bylo běžící promlčení trestu přetrženo. Tyto právní názory jsou však — jak stížnost právem vytýká — mylné.
Podání stížnosti na rozhodnutí správního úřadu k nss, který jest orgánem stojícím mimo soustavu správních úřadů, nemá bezprostředního účinku na rozhodnutí správního úřadu, proti němuž se stížnost obrací, zejména nestaví vykonatelnost tohoto rozhodnutí, jak se výslovně ustanovuje v § 17 zákona o ss. Podle tohoto ustanovení jest ovšem straně dáno na vůli žádati za přiznání odkladného účinku u správního úřadu, který vydal rozhodnutí stížností vzaté v odpor, a úřad ten jest povinen odkládací účinek povoliti, nežádá-li veřejný zájem okamžitého výkonu a vzešla-li by výkonem tím straně nenahraditelná újma. Žádost taková však v konkretním případě — jak jest nesporno — st-lem vůbec podána nebyla, takže nelze vůbec mluviti o tom, že by byl straně mlčky povolen odkladný účinek podle § 17 zák. o ss. Ostatně nařizuje § 218 uh. polic. trest. řádu č. 65000/1909, jehož ustanovení platí i na konkretní věc trestní, aby upuštění od výkonu trestní části pravoplatného rozsudku bylo vysloveno usnesením. Pro názor, že upuštění od výkonu pravoplatného trestu lze povoliti také mlčky, není v citovaném policejním trest. řádu vůbec žádné opory. Podle toho právní názor žal. úřadu převzatý z rozhodnutí II. stolice, že byl st-li přiznán mlčky odkladný účinek stížnosti podané st-lem na rozhodnutí ministra pro Slov. z 30. prosince 1924 k nss, jest v rozporu se zákonem a nelze jím proto odůvodniti výrok, že promlčení trestu uloženého st-li tímto rozhodnutím nenastalo.
Názor, že předložení trestních spisů přípisem ministra pro Slov. z 2. května 1925 nss-u k podané stížnosti na rozhodnutí jmenovaného ministra z 30. prosince 1924 jest opatřením, směřujícím proti pachateli za účelem výkonu trestu, opírá žal. úřad v nař. rozhodnutí o ustanovení § 122 případně § 108 zák. čl. V:1878. Než ani z prvního ani z druhého ustanovení nelze pro konkretní spor nic dovoditi, neboť v § 122 cit. zák. jest jen řečeno, že peněžitý trest uložený vedle trestu na svobodě se promlčuje zároveň s trestem hlavním, z čehož pro otázku, kdy se běžící promlčení výkonu trestu přetrhuje, nic neplyne, a § 108 cit. zák. — jak jest zřejmo z jeho obsahu i ze souvislosti s §§ 105 a 106— jedná o přetržení promlčení trestního stíhání, nikoli však o přetržení promlčení výkonu trestu pravoplatně uloženého, o kteréžto otázce pojednává v § 124 cit. zák.
Podle tohoto ustanovení, jehož se zřetelem na ustanovení § 12 zák. čl. XL:1879 sluší použíti i na přestupky, přetrhuje se promlčení výkonu trestu jakýmkoliv opatřením příslušného úřadu, které směřuje k výkonu trestu a vztahuje se na osobu odsouzeného. Předložení správních spisů žal. úřadem nss-u jest součástí řízení vedeného před tímto soudem (§ 26 zák. o ss). Předkládaje jednací spisy, vztahující se na rozhodnutí vzaté v odpor stížností podanou k nss, vyhovuje správní úřad příkazu udělenému mu nss-em — jako straně, jíž před tímto soudem přísluší postavení strany žalované — za tím účelem, aby mohla býti přezkoumána zákonitost aktu stížností vzatého v odpor (§ 2 zák. o ss). Již z toho jest zřejmo, že předložení správních spisů nss-u, jež jest součástí řízení provedeného před tímto soudem, nelze pokládati za opatření směřující k výkonu trestu uloženého pachateli aktem správním, a že tudíž i druhý právní názor, z něhož žal. úřad vycházel, jest mylný; ale pak není již třeba uvažovati o tom, které opatření správního úřadu sluší se zřetelem na ustanovení §§ 227 a násl. uh. pol. trest. řádu pokládati za opatření příslušného úřadu, směřující k výkonu trestu.
Z toho, co bylo uvedeno, plyne tedy, že nař. rozhodnutí, jež na základě mylných právních názorů dospělo k závěru, že trest uložený st-li rozhodnutím ministra pro Slov. z 30. prosince 1924 není promlčen, jest v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 548. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 368-370.