NPD documents search: Všehrd, 11 (1930) - Zlatá měna v Československu.

Zprávy

Zlatá měna v Československu.
O zavedení zlaté měny v Československu se již mluví tolik let, proto je tím trapnější, že ji na konec musil uzákoniti Stálý výbor. Je sice pravda, že rozpuštění parlamentu překvapilo, ale jeho aranžéři mohli přece snad najíti chvilku k odhlasování tohoto zákona, neboť debata by byla sotva větší než ve Stálém výboru. Ostatně byly proneseny pochybnosti i o tom, zda projednávání osnovy bylo tak naléhavé, aby se s ní nemohlo počkati až do řádného parlamentního projednání. Důvodová zpráva pro naléhavost osnovy uvedla, že »účast Československa na Mezinárodní reparační bance jest podmíněna zavedením zlaté měny, a že z kompetentních misí bylo naznačeno, že nynější právní stav našich měnových poměrů; tomuto požadavku nevyhovuje«. I když snad by se tento argument nepovažoval za neochvějný, lze konečně souhlasiti s tím, že pro eventuální spornost tohoto názoru není ohrožována účast Československa na reparační bance. Ostatně doufejme, že k upisování akciového kapitálu reparační banky dojde ještě před zasedáním našeho parlamentu, a že tak naléhavost projednání osnovy Stálým výborem bude nade vší pochybnost dodatečně prokázána.
Osnova sama má význam ryze formální. Důvodová zpráva správně zdůrazňuje, že připoutání hodnoty Kč ke zlatu bylo již uskutečněno, i když nepřímo přes dolar, zákonem č. 102/1925, a i tehdy vlastně šlo jen o kodifikaci stabilisace, od tří let již fakticky provedené. Má tedy zavedení zlaté měny význam hlavně dekorační oproti cizině, aby se ukázalo, že nejsme o nic hůře na tom, než ti ostatní.
Stanovení přepočítacího kursu 1 Kč = 44,58 miligramu, zlata (§ 1) je vlastně jen zjednodušením dosavadního stavu: 1 dolar = 33,75 Kč = 1,50463181 gramu zlata. Se stanovením tohoto přepočítacího kursu logicky souvisí povinnost uložená Národní bance československé udržovati tento kurs (§ 2).
Ustanovení další o povinnosti Národní banky čsl. kupovati a prodávati (směňovati) zlato (§ 3) a o ražbě zlatých mincí (§ 4) dává si Národní banka čsl. odhlasovati do zásoby. Na jejich aktivování se v dohledné době nepomýšlí. Národní banka sice již nyní provádí faktickou směnitelnost bankovek a má faktickou povinnost nakupovati devisy na uhájení kursu Kč, ale tento faktický stav liší se od zákonné směnitelnosti tím, že z něho jednotlivci nevyplývá právní nárok na směnitelnost, naopak dosud a tak tomu bude i nadále, dokud § 3 o směnitelnosti nebude uveden v platnost, platí vlastně měna papírová a zlata se používá toliko jako prostředku k udržování stabilní hodnoty měnové jednotky. Je to vlastně kompromis mezi zlatou měnou, jak se jí rozumělo před válkou a měnou papírovou, jak se vyvinula po válce. Formálně se zavádí měna zlatá, ale fakticky zůstává měna papírová. Funkce zlata jako peněz se redukuje na funkci konstantní hodnoty směrodatné pro stabilisaci měny a funkci intervenčního prostředku k udržení této stability. Pro funkci konstantní hodnoty jest ovšem nezbytno, aby byly vyloučeny veškeré vlivy, které by na hodnotu zlata mohly působiti; pro funkci intervenčního prostředku jest nezbytno, aby zlata po ruce jsoucího bylo používáno co nejekonomičtěji. Tyto problémy musí býti řešeny ovšem mezinárodně, patrně reparační bankou.
Směnitelnost vlastní by tedy za tohoto systému byla zbytečná. Prozatím možno říci skoro zbytečná, neboť z teoretických závěrů nebyly ještě vyvozeny plně závěry praktické a proto též si ponechává osnova aspoň možnost směnitelnosti a to podle vzoru na př. Anglie v omezeném rozsahu: možno směňovati (prodávati nebo kupovati) nejméně 12 kg zlata. Již toto omezení znamená kompromis; směnitelnost se připouští, ale ztěžuje tak, aby byla nepraktickou. Poněvadž přes to vyžadovala by i tato směnitelnost udržování značné zlaté hotovosti, která by byla odňata ekonomičtějšímu účelu intervenčnímu, její aktivování se prozatím odsunuje.
Také zlaté mince jsou dědictvím předválečným. Se zlatou měnou dříve ztotožňovány, nyní se považují za zbytečný a nehospodárný luxus. Proto není důvodu k naději ani obavám, že by se zlaté mince u nás hned tak razily. Je to proto jen teoretická, ale přece jen logická úvaha, že by se nemohly raziti zlaté koruny, nýbrž teprve stokoruny. Při té příležitosti se přišlo na to, že by tato mince se měla nějak pojmenovati a zvolen název hřivna. Jak naše veřejnost je citlivá na měnové reformy, to se nejlépe ukázalo zase při této maličkosti. Viděla v tom hned devalvaci na sucho a zase bylo nutno utišovati poplašené fantasie, vymlouvat a vyvracet. Zatím to byla jen taková nevinná historická reminiscence, jaké nezůstaly ostatně ušetřeny ani jiné státy. Posledně, myslím, zavedla při přechodu ke zlaté měně Belgie belgi, násobek to franku a dokonce ji uvedla do devisových kursů. Ale i tam vzbudila tato novinka přehnané obavy, které prakticky vypudily belgu z užívání. Název hřivna sám o sobě není zrovna nejšťastnějším, nehledě na to, že zejména v cizině, jíž také nejspíše bychom mohli cítiti potřebu imponovati vyšší jednotkou, bude hodně těžkostí s jeho vyslovitelností. Proto se navrhovalo také pojmenování tolar, ale s tolarem jest vždycky spojena představa mince stříbrné. Naproti tomu typickým názvem pro minci zlatou jest dukát, ale ty již máme. Nezbude tedy, než se smířiti s tou hřivnou.
Minimální zlatá úhrada je stanovena (§ 6) do konce roku 1929 na 25%, do konce r. 1920 na 30% a do konce roku 1935 na 35% celkového oběhu bankovek, k němuž se přičítají závazky splatné na viděnou. Teoreticky se považuje za postačilelnou již úhrada 25%, ale u většiny států překročuje 30%. Úhrada má se skládati z polovice ze zlata a z polovice ze zlatých devis. Tímto dělením, jak uvádí důvodová zpráva, má býti využito výhod pružnosti a úspornosti zlaté měny devisové, ale zároveň mají býti paralysovány nepříznivé zkušenosti, které se s ní učinily při mezinárodním úvěrovém styku. Toto dělení zlatého krytí jeví se též v ustanovení o směnitelnosti. Národní banka bude povinna směňovati své bankovky nejen za zlato mincované či nemincované, nýbrž i za zlaté devisy podle své vlastní úvahy.
Konečně obsahuje osnova, vlastně nyní již opatření Stálého výboru, ustanovení o oprávnění Národní banky čsl. eskontovati státní směnky do 200 milionů Kč, splatné do konce března příštího roku. Oprávnění toto vstoupí však v platnost až státovkový dluh klesne na 1 miliardu Kč. Prozatím přesahuje ještě stále 4 miliardy Kč. O jeho splacení pojednávaly patrně další paragrafy osnovy, které však byly vypuštěny a pojaty do osnovy zvláštní, když se shledalo, že námitky proti rychlejšímu splácení státovkového dluhu by mohly ohroziti vůbec včasné projednání osnovy i ve Stálém výboru.
Pokud jde o rychlejší splácení státovkového dluhu, není ani proti němu žádných vážných námitek. Důvodová zpráva uvádí, že základní podmínkou stálosti každé měny vůbec je 1. rovnováha veřejných financí, 2. rovnováha hospodářská daná aktivní bilancí platební a 3. náležitá správa měny cedulovou bankou a pro mezinárodní trh vybavenou dostatečnou zásobou zlata nebo devis, a že proto právě odhodlala se vláda zároveň k rychlejšímu splácení státovkového dluhu a podává o tom Stálému výboru Národního shromáždění zvláštní zprávu o dodatku k původní úmluvě ke schválení«. Hlavní námitky proti rychlejšímu splácení státovkového dluhu dají se odvoditi z těchže důvodů, jež uvádí důvodová zpráva pro splácení. Jsou to obavy, aby opatření a použití prostředků, které by si rychlejší splácení vyžádalo a které by jistě posílilo postavení Národní banky na mezinárodním i vnitřním peněžním trhu, nemělo nepříznivé následky ať již přímé nebo nepřímé na ostatní dva předpoklady měnové stabilisace, při čemž mějme na mysli, že stabilisace měnová jest nikoli účelem, nýbrž prostředkem k dosažení a udržení stability cenové. A na konec ještě maličkost: Osnova o konečné úpravě čsl. měny vyšla tiskem jako vládní návrh a byla předložena Stálému výboru, který tu funguje jako náhražka obou sněmoven. Dalo by se tedy souditi, že analogicky jako ostatní parlamentní tisky, stala se dnem předložení přístupnou též veřejnosti. Ale nikoli. Stálý výbor jest prý výbor jako každý jiný výbor (?) a jeho jednání a akta jsou a zůstanou důvěrná. Ani když již byla osnova schválena Stálým výborem a připravena k publikaci, nepřestala býti důvěrnou, dokud ovšem — bohužel — nebude publikována ve Sbírce zákonů a nařízení. Před všetečnou veřejností zůstane aspoň ochráněna důvodová zpráva, která obsahuje pěkný nástin vývoje čsl. měny od převratu až po nynější dny, rozbor předpokladů zavedení zlaté měny, důvody pro i proti zavedení a konečně rozbor jednotlivých ustanovení osnovy. Celkem tam není nic pobuřujícího, co by veřejnost nesnesla, ale také nic nového, co již nebylo kolikráte vysloveno i napsáno. Zdá se tedy, že důvod celé té důvěrnosti zůstane úředním tajemstvím.
Lepař.

Citace:

Zlatá měna v Československu.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1930, svazek/ročník 11, číslo/sešit 3, s. 97-100.