NPD documents search: Váž. tr., 20 (1938)

Čís. 8244.

Dána-li výpověď »z domovnického bytu«, dlužno míti za to, že měl býti výpovědí zrušen i poměr domovnický.
(Rozh. ze dne 23. srpna 1928, Rv II 522/28.) Výpověď z domovnického bytu ponechal procesní soud prvé stolice k námitkám žalované v platnosti. Odvolací soud výpověď zrušil. Důvody: Právem má soud prvé stolice za to, že nejde o nájem, nýbrž o byt domovnický, neboť tím, že žalovaná konala práce, které podle § 6 zák. o dom. jsou povinností domovníka, a že při tom obývala byt, umožňující jí vykonávati povinnosti ty, stal se poměr, o který jde, poměrem domovnickým ve smyslu zákona o domovnících, při čemž jest nerozhodno, co bylo o bytě ujednáno před platností tohoto zákona. Nerozhodno je, zda žalovaná za to měla, že za byt platí pracemi v domácnosti, neboť k těmto pracím povinna nebyla, majíc podle § 8 zák. o dom. nárok na byt zdarma. Přes to však soud prvé stolice neprávem uznal výpověď ze sporného bytu za účinnou, neboť výpověď z domovnického bytu podle § 10 zák. o dom. lze dáti, když se současně s výpovědí bytu vypovídá domovnický poměr, jehož součástí jest poskytování domovnického bytu, ku kteréž okolnosti jest přihlížeti z úřadu. Žalobce však dal žalované pouze výpověď z bytu, o domovnickém poměru vůbec se nezmiňuje. Nebyl-li však vypovězen poměr domovnický, nelze dáti samostatně ani výpověď z bytu, leda by domovnický poměr byl již dříve přestal, ve kterémž případě by bylo možno žalovati o vyklizení z bytu jako obývaného bez důvodu.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Podle zjištění nižších soudů není pochyby a nebéře to již v pochybnost ani dovolací odpověď, že jde o poměr domovnický ve smyslu zákona ze dne 30. ledna 1920, čís. 82 sb. z. a n., jenž nepodléhá zákonům o ochraně nájemníků, a pravdu má odvolací soud i v tom, že výpověď z domovnického bytu podle § 10 zmíněného zákona lze dáti jen, když se současně s výpovědí bytu vypovídá domovnický poměr. Ale mylným jest jeho názor, že žalobci výpověď dávají žalované jen z bytu, o domovnickém poměru se nezmiňujíce. Soud prvé stolice přezírá, že žalovaná výslovně byla vypovídána z bytu »domovnického«, čímž sdostatek bylo zdůrazněno, že žalovaná užívá bytu jako domovnice a že žalobci vypovídají ve skutečnosti domovnici jako držitelku domovnického bytu, a že tudíž současně výpovědí zrušují i domovnický poměr, třebas to výslovně v soudní výpovědi neuvedli a výslovně ustanovení § 10 citovaného zákona se nedovolávají.

Citace:

č. 8244. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 92-93.