NPD documents search: Všehrd, 11 (1930) - Maďarskí príslušníci a naša pozemková reforma s hladiska "lex rei sitae."

Psí pečínka.

(Krajský soud v Olomouci.)

Rolníku Fr. Perschovi ve Slánské u Rýmařova se ztratil krásný ovčácký pes. Pátral po něm dlouho marně, až četnictvo vyšetřilo, že psa zabil dřevorubec H. Hedwiger.
Zavolali proto Hedwigera k soudu do Olomouce a věčně humorný v. r. Štrebl soudil ho jako samosoudce.
Hedwiger přišel do soudní síně kurážně s fajfkou v ústech, uklonil se jen nepatrně a před soudní stolicí se postavil hodně sebevědomě.
„Tak co, jak to bylo?“ táže se v. r. Štrebl.
„Prosím, slavné sóde, to psisko mně přišlo do kocheně a vydělalo se mně na brambory. Tak sem dostal vztek, chetl sem poleno a třískl sem psisko po hřbetě, až schroml. Když sem viděl, že chróme, tak mně ho bylo léto a zabil sem je, aby se netrápilo.“
„No a dále?“
„No, pak sem si ho upekl a snědl.“
„S cibulkou nebo s česnekem??“
„No, vedi, to už nevím, ale pes je dobré s cibolou i s česnekem.“
„A pochutnal jste si na něm?“
A Hedwiger začal labužnicky pomlaskávat a olizoval se, jako kdyby byl právě polykal poslední sousto z čokla.
Soud odsoudil Hedwigera na čtrnáct dnů žaláře nepodmíněně.

Citace:

Psí pečínka. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 5, s. 63-63.