Authors:
= Váž. civ., 14 (1932), sv. 1
PDF

Čís. 11395.


Zrušení exekuce povolené za vyrovnacího řízení o dlužníkově jmění muže se dlužník domáhati jen žádostí podle § 39 čís. 2 ex. ř., nikoliv žalobou.
(Rozh. ze dne 11. února 1932, Rv 1 2192/30.)
Žalobu dlužníka proti vymáhajícímu věřiteli, by byla exekuce vedená žalovaným proti žalobci prohlášena za nepřípustnou a by byla zrušena, ježto o jmění žalobcově bylo zahájeno vyrovnací řízení, procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů i s předchozím řízením a odmítl žalobu.
Důvody: Odvolací rozsudek seznává správně, že žaloba je založena na ustanovení § 10 vyr. ř., domáhajíc se nepřípustnosti exekuce, protože byla povolena a vedena za trvání vyrovnávacího řízení zahájeného proti žalobci jako vyrovnávacímu dlužníku na jeho věci, ačkoli podle § 10 vyr. ř. na věcech dlužníkovi náležejících nelze nabytí soudcovského zástavního práva. Žalobce přivádí tudíž k platností důvod pro zrušení exekuce podle § 39 čís. 2 ex. ř. Nejvyšší soud vyložil již opětně (sr. zejm. rozh. č. 4650, 4833, 6587 sb. n. s.), že zrušovací důvod ten lze uplatniti jen žádostí a nikoli žalobou. Jest tudíž o takové žalobní žádosti pořad práva nepřípustný. Bylo proto postupovati podle § 42 prvý odstavec j. n. Nepřípustnost exekuce samu o sobě, na příklad podle § 35 ex. ř., ovšem lze — přes opačný názor dovolatelův — přivésti k platnosti i žalobou, jak plyne z rozh. čís. 9048 sb. n. s.
Citace:
č. 11395. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 160-160.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).