NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Čís. 927.

Pořízen-li padělek veřejné listiny vědomou, a týmž zlým úmyslem proniknutou součinností dvou osob v ten způsob, že jeden obsah listiny diktoval a druhý psal, jsou spolupachateli zločinu podvodu podle §§ 197 a 199 písm. d) tr. zák.
(Rozh. ze dne 22. září 1922, Kr I 1041/22.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Václava L-а do rozsudku krajského soudu v Mladé Boleslavi ze dne 28. července 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu dle §§ 197, 199 písm. d) tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Bezdůvodnou jest zmateční stížnost, pokud uplatňuje důvod zmatečnosti čís. 10, dle obsahu vývodů vlastně čís. 9 a) §u 281 tr. ř. Stížnost míní, že ku spáchání zločinu dle § 199 d) tr. zák. se vyžaduje, by pachatel skutečně listinu aspoň psal neb falešná razítka na ni opatřil, že proto zjištěná činnost stěžovatelova, záležející pouze v nadiktování obsahu listiny, nemůže pro svou nepatrnost opodstatniti skutkovou podstatu zmíněného zločinu. Leč rozsudek zjišťuje dále, že všichni obžalovaní jednali při celé podvodné činnosti ve srozumění, navzájem se podporujíce, čímž výslovně zjišťuje spolupachatelství stěžovatelovo se spoluobžalovaným Bedřichem L-em při padělání listiny ve smyslu vědomého, týmž zlým úmyslem neseného a proniknutého spolupůsobení při témže podvodném jednání. Při spolupachatelství nesejde pak na tom, jakou byla individuální činnost toho kterého spolupachatele, totiž jakým činěním spolupachatelé spolupůsobili a dělili se co do výkonů při provádění trestného skutku a sahala-li individuelní spolučinnost jednoho z nich dále než činnost druhého. Dlužnoť pokládati trestný skutek spolupachatelů za čin jednotný a nedílný a každého z nich za pachatele celého skutku, součinností všech spáchaného. Ručí proto také spolupachatelé jeden za všechny a všichni za jednoho, poněvadž výsledek je s činností každého jednotlivého z nich v příčinné souvislosti a přičítá se proto jednomu spolupachateli činnost druhého tak, jakoby ji on sám byl předsevzal. S hlediska hořejších úvah stačí к založení trestní zodpovědnosti stěžovatelovy úplně to, co při pořizování padělané listiny podnikl, totiž že nesprávný obsah listiny nadiktoval, zvláště když obsah tento tvořil podstatnou složku podvodného skutku a když hledíc k povaze spolupachatelství padá stěžovateli na vrub nejen ono nadiktování, nýbrž i napsání listiny a opatření jí falešnými razítky, byť i to fakticky provedl jen spolupachatel Bedřich L. Jen tenkráte, kdyby tu nebylo vědomého spolupůsobení, mohla by se činnost každé z jednajících osob posuzovati zvláště a samostatně. Poněvadž tedy dle zjištění rozsudku měl obžalovaný činnou účast při padělání závadné listiny a poněvadž dle dalšího zjištění dobře věděl, že Antonín J. použije padělané listiny k oklamání spoluobčanů, by na nich vylákal podpory jako pohořelý a ježto listiny té bylo také skutečně použito a stěžovatel dal si z vylákaných příspěvků vyplatiti J-em 40 K, byl stěžovatel uznán právem vinným ve smyslu obžaloby a nemá oprávněného důvodu ku stížnosti.

Citace:

č. 7306. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 70-71.