NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

— Čís. 7314 —
Čís. 7314.

Pro nárok lékaře proti nemocenské pokladně o zaplacení dlužného peníze za ošetřování jejích členů zůstává příslušným rozhodčí soud podle § 6 písm. g) zákona o nemocenském pojištění ze dne 20. listopadu 1917, čís. 457 ř. zák., třebas lékař svůj nárok postoupil.
(Rozh. ze dne 13. září 1927, R I 789/27.)
Lékař nemocenské pokladny obchodních a soukromých zřízenců postoupil pohledávku proti pokladně za ošetřování členů pokladny žalující bance, jež ji zažalovala proti pokladně. Žalovaná vznesla námitku věcné nepříslušnosti po případě nepřípustnosti pořadu práva, odůvodňujíc ji tím, že jde o nárok lékaře nemocenské pokladny proti pokladně а k rozhodování o nároku takovém že není příslušným dovolávaný soud vzhledem k předpisu § 69 zák. o nemoc. pojištění, jehož platnost byla prodloužena zákonem ze dne 1. července 1926, čís. 117 sb. z. a n. Soud prvé stolice námitce vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva, pokud se týče nepříslušnosti soudu. Důvody: Nelze souhlasiti s tvrzením stěžovatele, že usnesení prvého soudu jest neúplné a odporuje procesuálním ustanovením, když námitce nepříslušnosti bylo vyhověno a žaloba odmítnuta, aniž by zároveň bylo rozhodnuto o námitce nepřípustnosti pořadu práva. Stěžovatelka přehlíží, že podstatou výroku prvého soudu jest odmítnutí žaloby a že důvody tohoto výroku náleží provésti teprve v odůvodnění rozsudku. To také prvý soud správně učinil, takže není tu tvrzené neúplnosti ani rozporu, byť by i nadbytečně prvý soud do výroku pojal i slova, že se námitce nepřípustnosti vyhovuje, když žalobu odmítl. O nepřípustnosti pořadu práva nelze mluviti. Nepřípustností pořadu práva jsou míněny v právní vědě souhrnně ony případy, kde věc rozřešiti dlužno řízením správním nebo trestním, anebo sice v řízení civilním, avšak v řízení nesporném, takže pořadem práva rozumí se řízení před soudem ve formách procesu. K takovému soudu patří podle § 95 prvý odstavec ústavní listiny také soud rozhodčí, spadá tedy řízení před tímto — Čís. 7314 —
soudem pod pojem pořadu práva, takže, namítá-li žalovaný v tomto případě, že výlučně příslušný jest pro tento případ soud rozhodčí, není to námitka nepřípustnosti pořadu práva, nýbrž námitka nepříslušnosti řádných soudů. A té se týká rozhodnutí další. Rovněž výtka stěžovatele, že si prvý soud před vynesením svého rozhodnutí měl od žalované strany vyžádati průkazy, že jí nebylo odňato osvědčení podle § 7 druhý odstavec zákona o zapsaných pokladnách ze dne 16. července 1892, čís. 202 ř. zák., neobstojí. Okolnost tuto netřeba z povinnosti úřední zjišťovati a stěžovatelem nebylo v prvé stolici tvrzeno, že žalované straně osvědčení to bylo odňato a pokud se okolnost ta uplatňuje teprve ve stížnosti, nelze k tomu jako k novotě ve smyslu § 482 c. ř. s. vůbec přihlížeti. Avšak jinak nelze stížnosti upříti oprávnění. Podle § 6 zák. ze dne 20. listopadu 1917, čís. 457 ř. zák. jsou výhradně příslušny rozhodovati o sporných nárocích ze smluvního poměru mezi nemocenskou pokladnou a lékařem, není-li ve smlouvě smluven jiný rozhodčí soud, rozhodčí soudy úrazových pojišťoven dělnických zřízené podle § 38 zák. ze dne 28. prosince 1887, čís 1 ř. zák. z roku 1888. Podle toho jest nepochybno, že k rozhodování o žalobě podané lékařem, jelikož se jedná o jeho sporný nárok, když nutno jej žalobou vymáhati, byl příslušným rozhodčí soud výše uvedený, neboť je mezi stranami nesporno, že jiný rozhodčí soud smluven nebyl. Jiná však je otázka, je-li tomu tak i v tomto případě, kdy lékař svou spornou pohledávku postoupil žalobkyni. Podle § 1394 obč. zák. podrží postupník veškerá t. zv. privilegia causae, postoupený dlužník podrží veškeré obrany proti postoupené pohledávce, které v čase nabyté vědomosti již tu byly. Z toho jde, že důvodů věcné nepříslušnosti postup pohledávky, působící pouze změnu v osobě věřitele (§ 1392 obč. zák.), se nedotýká, na potud, pokud se nezakládají ve zvláštních osobních poměrech oprávněného neb zavázaného, a tu v souzeném případě nutno předpis § 6 g) zák. ze dne 20. listopadu 1917, čís. 457 ř. zák. vyložili rozumně jen v ten smysl, že se vztahuje výlučně jen na osoby v něm uvedené. Předpis ten je výjimečným předpisem, stanovícím příslušnost pro vymáhání určitých nároků, nelze jej nikterak vykládati extensivně, a nutno proto dojíti k závěru, že, kde není sporu mezi osobami, v předpisu tam uvedenými, nemůže také míti místa ani ustanovení o příslušnosti, podle onoho předpisu. Je-li tedy pohledávka lékaře, k jejímuž vymáhání byl příslušným soud v § 6 g) zák. shora cit. uvedený, nyní postoupena žalobkyni a jí jest soudně vymáhána a jelikož žalobkyně, což jest nesporno, nepatří k osobám v citov. zákonném předpisu uvedeným, bylo tuto pohledávku vymáhati jedině u soudu příslušného podle předpisů j. n.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Zásady vyslovené nejvyšším soudem v rozhodnutích čís. 253 a 2976 sb. n. s. o zvláštním sudišti smluvním, jest použiti i v tomto případě, kde jde o zvláštní sudiště zákonné. To vyplývá jak z povahy věci, tak i z předpisu zákonného. Podle § 6 g) zákona o nemoc. pojištění jsou — Čís. 7315 —
povolány rozhodčí soudy tam jmenované k rozhodování o sporných nárocích ze smluvního poměru mezi nemocenskou pokladnou a lékařem. V odst. d) a e) téhož § mluví se o podstatě smluvního poměru, podle odst. f) mají spory mezi nemocenskou pokladnou a pokladničními lékaři o provádění smluv odklizeny býti především dohodovacími komisemi. Z toho jest patrno, že zákon klade důraz na předmět sporu a ne na strany rozepře. Rozhoduje povaha nároku a jest proto přikázáno rozhodčím soudům rozhodování o sporných nárocích ze smluvního poměru mezi nemocenskou pokladnou a lékařem, a nejsou jim přikázány spory pouze mezi těmito stranami. O takový nárok jde v tomto sporu, což je patrno ze žaloby, kterou zažalován jest peníz dluhovaný žalovanou pokladnou lékaři za lékařské ošetřování jejích členů, postoupený tímto lékařem žalobkyni. Postupem tím nezměnila se podstata nároku, jeho základem zůstal smluvní poměr mezi nemocenskou pokladnou a pokladničním lékařem a zůstává proto к rozhodnutí sporu nadále příslušným rozhodčí soud podle § 6 g) zákona o nem. pojištění.

Citace:

č. 7456. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 389-393.