NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 17 (1908) - Členu společenstva jest dovoleno nejen nahlédnouti, nýbrž i opsati si rejstřík členů a protokoly o valných hromadách.

Členu společenstva jest dovoleno nejen nahlédnouti, nýbrž i opsati si rejstřík členů a protokoly o valných hromadách.

Usnesením c. k. kraj. soudu v Č. B. ze dne 19. listopadu 1907 č. j. Firm. 824/Společ. I-50ʼ rozhodl soud ten o stížnosti p. X., člena První Č. B. továrny na smaltové plechové nádobí, zapsaného společenstva s ruč. obmez., po konaném šetření takto.
1. Správní radě řečeného společenstva se nařizuje, aby p. stěžovateli poskytla možnost do rejstříku členů dle §. 14. zák. ze dne 9. dubna 1873, č. 70. ř. z. vedeného nahlédnouti, dále, aby mu jakožto členu společenstva poskytla možnost k nahlédnutí do knihy protokolů o usnešeních valné hromady.
2. Žádosti stěžovatele, aby správní radě řečeného společenstva bylo nařízeno, aby rejstřík společenstva dala do pořádku a aby mu dovolila činiti si z něho své poznámky, se nevyhovuje — a to z následujících
důvodů:
Dle §. 14. zák. o spol. ze dne 9. dubna 1873, č. 70. ř. z., může do rejstříku, dle téhož cit. §. vedeného, každý dle vůle své nahlédnouti a dle §. 34. cit. zák. může každý člen společenstva nahlédnouti dle vůle své do knihy protokolů o usneseních valného shromáždění. Konaným šetřením bylo zjištěno, že rejstřík v §. 14. cit. z. předepsaný veden jest správně dle předpisu zákona, o čemž se soud nahlédnutím do rejstříku toho též přesvědčil. Z vlastního udání p. stěžovatele i z konaného šetření vychází ale na jevo, že p. stěžovatel nenahlížel do rejstříku, nýbrž do t. zv. knihy podílníků, kteráž není rejstříkem, nýbrž jen příruční (pomocnou) knihou pro úředníky, o jejíž vedení není v zákoně žádného předpisu, na níž také předpis §. 14. cit. z. se nevztahuje. V tom směru spočívá tudíž stížnost na patrném nedorozumění, kteréž konaným šetřením dostatečně bylo vysvětleno.
Dle tohoto šetření bylo p. stěžovateli dovoleno nahlédnouti do protokolů za léta, kdy byl členem společenstva a bylo mu řečeno ředitelem V., že do protokolů valných hromad společenstva za ta leta, kdy nebyl členem, nemá práva nahlédnouti. Ředitel V. udal, že tak řekl p. X. sám o své ujmě, aniž by podobného nařízení byl obdržel, že mu bylo jen nařízeno, že nesmí dáti nahlédnouti do protokolu o schůzích správní rady, dále udal, že p. stěžovatel nahlédnouti do jiných protokolů než za poslední tři roky nežádal a to že mu bylo ochotně dovoleno, a že si také dělal z protokolů těch výpisky, v čemž mu nebylo překáženo ani bráněno. Výklad zákona, že člen společenstva může jen do těch protokolů o usneseních valných hromad nahlédnouti, kdy byl členem, nepokládá soud za správný, neboť § 34. cit. z. o spol. v II. odst. praví: Usnesení valného shromáždění zapsána buďte do knihy protokolů, do níž každý člen společenstva může nahlédnouti; dovoluje tedy zákon nahlédnouti do knihy celé bez vyjímky, aniž by nahlédnutí to obmezoval jen na některé protokoly v knize té zapsané.
Zákon dovoluje ovšem jen nahlédnouti do rejstříku a do knihy protokolů, nikoli ale též opisovati z nich, proto jest stížnost, že р. stěžovateli nebylo dovoleno činiti si výpisky z knih těchto, jakož i žádost jeho, aby v tom směru bylo dáno nařízení správní radě, neodůvodněna. Kdyby zákon o společenstvech dovoloval členům bráti si opisy rejstříku nebo protokolu, byl by to výslovně uvedl, jako to v jiných zákonech jest stanoveno, kde se o opisech mluví a kde se činí rozdíl mezi nahlédnutím a vzetím opisů (na př. § 82. с. ř. s., § 288. j. ř., § 73. ex. ř., § 109. cís. pat. z 9. srpna 1854, č. 208 ř. z., § 82. tr. ř., § 238. cís. pat. z 3. května 1853, č. 81 ř. z. čl. 12. obch. z., § 28. min. nař. ze dne 9. března 1863 č. 27 ř. z. § 15. m. nař. ze 14. května 1873, č. 71 ř. z. atd.).
Rovněž jest bezpodstatná stížnost, že rejstřík členů předpisům zákona neodpovídá, neboť jak již shora řečeno, jest rejstřík veden správně a není pražádné příčiny ohledně jeho vedení nějaká nařízení dávati.
Vzhledem k uvedenému nenalézá soud příčiny, aby správní radu řečeného společenstva pořádkovými pokutami trestal, při čemž se podotýká p. stěžovateli, že o návrhu jeho, aby též p. K. dle §. 87. cit. zák. potrestán byl, již z toho důvodu jednati nelze, poněvadž ustanovení § 87. cit. z. týká se výslovně jen členů představenstva a dozorčí rady potažmo likvidátorů, nevztahuje se ale na úředníky společenstva.
C. k. vrchní zemský soud v král. Českém jako soud rekursní z části vyhověl usnesením ze dne 11. prosince 1907, č. R. IV. 308./7./1. rekursu p. X. podanému do usnesení hořejšího, usnesení to v ten smysl změnil, že nařídil správní radě společenstva, aby rekurentu dovolila, aby jak z rejstříku podílníků tak ze všech protokolů o valných shromážděních společenstva mohl si osobně výpisky činiti. V ostatním rekursu nevyhověl a prohlásil, že útraty rekursu ponese rekurent ze svého a to z těchto
důvodů:
Pokud neuznal sborový soud I. stolice stížnost do odepření opisů z knihy podílníků a třeba ne výslovně, tedy jak z důvodů plyne, též z protokolů o valných hromadách odůvodněnou, učinil tak neprávem.
Jest sice pravda, že §§ 14. od. 2. a 34. od. 2. mluví pouze o nahlédání do seznamu členů a do protokolů o valných hromadách a nikoli také o opisování jich. To jest však naprosto nerozhodné, neb zákony nelze slovně vykládati, jestliže úmysl zákona a úmysl zákonodárce k jinému výkladu poukazuje (§ 6. obč. z.) §§ 14. a 34. cílí zajisté k úplné veřejnosti seznamu členů a protokolů o
7* valných hromadách pro členstvo společenstva, obě tyto knihy mají členům společenstva býti učiněny úplně přístupnými, aby členové sami jakousi kontrolu nad správou společenstva konati mohli. Není přece pochybnosti, že úřady správní mají právo též na opis. Dle § 14. a § 34. od. 2. však členům společenstva v tom směru přísluší podobné právo. Aby zákonu bylo vyhověno, nestačí pouhé nahlédnutí. Dovoleno-li někomu nahlédnouti v listinu, jest mu zajisté dovoleno také osvojiti si celý její obsah a jest zcela lhostejno, učiní-li tak pouhým nahlédnutím aneb musili své paměti napomáhati poznámkami aneb opisem — ovšem předpokládaje, že autorského práva tím nedotčeno. Všude, kde dle zákona někomu obsah spisů přístupen býti má (§ 219. c. ř. s. § 7. kn. z) povoluje se jemu nejen nahlédnutí do spisů těch, nýbrž i opisování jich a § 31. min. nař. z 12. ledna 1872, č. 5 ř. z. jasně svědčí o tom, že slovy »Einsicht« rozuměti sluší také opisování z listin, jichž nahlédnutí se někomu dovoluje. (Srov. rozhod. nejvyššího soudu z 9. října 1900, č. 13478, Právník 1901, č. 211 a ze dne 7. prosince 1904, č. 17420, Not. Zeitg. 1905, č. 20, 26. dubna 1905, č. 6696, Jur. Bl. 1905, č. 334.)
Ovšem bylo by zneužitím tohoto práva opisovacího a nebylo by lze v zájmu nerušeného obchodování společenstva povoliti, kdyby ten, kdo ku nahlédnutí oprávněn, poznámky si nečinil sám, nýbrž pomocnými silami.
V tom ohledu je tudíž rekurs odůvodněn.
Pokud ale rekurent vytýká, že sborový soud I. stolice nepotrestal správní radu společenstva, o něž jde, nebylo rekursu vyhověno, poněvadž, byť i § 87. zák. kategoricky ukládal v případech tam naznačených soudu rejstříkovému, aby v případech neposlušnosti proti obmeškalým pokutami pořádkovými nastupoval, v přítomném případě takovéto uložení pokuty by odůvodněno bylo pouze proto, že rekurentu nedovoleno nahlédnouti do pravého seznamu členů. Poněvadž ale rekurent sám netvrdí, že by byl místo jemu předloženého, na první pohled nepravého abecedního seznamu, žádal předložení pravého rejstříku, nelze v tom ohledu neposlušnost ve smyslu citovaného § 87. resp. § 14. a 34. shledati. Neposlušnost nelze seznati zejména ale v tom, že nedovoleno mu opsati rejstřík onen a protokoly valných hromad, poněvadž, jak vidno, mezi soudy samými sporno, zda členu takovéto právo přísluší či nic.
Proto v tom ohledu rekursu nevyhověno.
Pokud se týče útrat rekursu, nebyly tyto přisouzeny, poněvadž se jedná o záležitost řízení nesporného, ve kterém předpisy civil. řádu soudního (§§ 40. a násl.) o přisouzení útrat místa nemají.
Společenstvo samo podalo revisní rekurs do tohoto usnesení — témuž nebylo ale usnesením c. k. nejvyššího soudu ze dne 15. ledna 1908, č. j. R. II. 29./8./1. vyhověno a usnesení rekursního soudu z jeho důvodů potvrzeno, zvláště když prý se samo sebou rozumí, že právo opisování seznamu členů a protokolů o valných hroma- dách nesmí býti vykonáváno tak, že by tím obchodní činnost společenstva byla obmezována a tomuto vyhraženo zůstává, opříti se vhodným způsobem, zejména šikanesnímu zneužívání tohoto práva. Ku tvrzení dovolacího rekursu, že p. X. není již členem společenstva, nelze míti zření. Dr. Worel.

Citace:

Členu společenstva jest dovoleno nejen nahlédnouti, nýbrž i opsati si rejstřík členů a protokoly o valných hromadách.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1908, svazek/ročník 17, číslo/sešit 2, s. 108-111.