Č. 8062.

Cesty. — Samospráva obecní (Slovensko): 1. Kompetence min. veř. prací ve věcech dlažebného mýta podle § 81 zák. čl 1:1890 trvá i za účinnosti zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. — 2. K výkladu pojmu obecních poplatků podle obec. fin. novely č. 329/21.
(Nález ze dne 25. června 1929 č. 12563.)
Věc: Obec M. proti ministerstvu veřejných prací o dlažebné mýto.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem býv. uher. min. obch. ze 3. prosince 1913 obdržela obec M. povolení na dobu 50 let vybírati podle sazeb stanovených v koncesní listině na dobu 4 let dlažebné ze zboží nakládaného a vykládaného v železniční stanici v M. na úhradu nákladu na zřízení a udržování asfaltované silnice obcí vedoucí. Výnosem z 23. prosince 1921 prohlásilo min. prací, že povolené prodloužení práva k vybírání mýtného dnem 30. června 1922 končí. Obec M. obrátila se proto na min. prací podáním z 24. června 1922 s žádostí, aby směla dále vybírati dlažebné poplatky na základě zmíněného povolení z roku 1913.
Min. prací nař. výnosem prohlásilo, že k žádosti té nemůže učiniti žádného opatření, poněvadž dlažebné a mýtní poplatky lze v důsledku ustanovení §§ 57 a 59 zák. č. 329/21 nadále povolovati a příslušnost k jich povolování posuzovati jen podle ustanovení cit. zák. a nenáleží tudíž min. prací, aby o podané žádosti obce M. rozhodovalo podle zák. čl. 1:1890, nýbrž, pokud se žádá o povolení vybírati dlažebné i po dni 31. prosince 1922, náleží toto úřadům označeným v § 28 zák. čís. 329/ 21, resp. vládě vzhledem k tomu, že o vybírání poplatků toho druhu nebyla ještě vydána vzorná pravidla. Ve stížnosti do tohoto rozhodnutí podané se dovozuje, že min. prací neprávem prohlásilo svou nepříslušnost k rozhodování o žádosti stěžující si obce o povolení vybírati dlažebné.
Jak z vylíčeného děje vysvítá, odepřel žal. úřad jednati o žádosti stěžující si obce, aby mohla dále vybírati dlažebné, jež jí bylo povoleno podle zák. čl. 1:1890, vycházeje z právního názoru, že oprávnění obce vybírati dlažebné jest normováno nyní výhradně předpisy obec. fin. novely č. 329/21 o obec. poplatcích, jimiž byly po názoru žal. úřadu nahraženy i předpisy zák. čl. 1:1890, pokud podle nich mohlo býti oprávnění vybírati poplatky mýtní a dlažebné přiznáno také obcím. K názoru tomu nemohl se nss přikloniti.
Zákon z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. upravuje podle svého nadpisu i podle celého svého obsahu finanční hospodářství obcí a měst s právem municipálním. V kapitole, jednající o úhradě výdajů obecních (§§ 19 a násl.), stanoví se v § 24, že obecní zastupitelstvo může se v mezích platných zákonů usnésti na tom, aby, pokud k úhradě výdajů nestačí jiné příjmy, byly vybírány v obci příspěvky (§§ 26 a 27), poplatky (§ 28), pak dávky a naturální plnění. V § 28 jsou pak obsažena podrobnější ustanovení o obecních poplatcích a ve výpočtu takových poplatků se příkladem uvádí i dlažebné. Z toho sluší souditi, že obecní poplatky, o nichž jedná cit. zákon, jsou charakterisovány svým právním určením, sloužiti k úhradě výdajů obecních, pokud nestačí příjmy jiné, tedy ke krytí schodku obecního rozpočtu.
Takovéto úzké právní spojitosti mezi dlažebným mýtem ve smyslu §§ 81 a násl. zák. čl. 1:1890 a fin. hospodářstvím obce však není. Udělení oprávnění k vybírání dlažebného mýta neděje se podle cit. zák. článku s hlediska fin. hospodářství obecního, neboť není nikde předepsáno, že by úřad o udělení oprávnění toho rozhodující měl přihlíželi k fin. stavu žadatele ať obce neb subjektu jiného a že by otázka povolení dlažebného byla v nějakém vztahu k okolnosti, že žadatel má nebo nemá jiné příjmy, z nichž by mohl komunikaci udržovati. Z toho plyne, že dlažebné mýto ve smyslu §§ 21 a násl. zák. čl. 1:1890 není svou právní povahou obecním poplatkem, o jakých jedná ob. fin. novela a jaké byly známy i uher. obec. zřízení před obec. fin. novelou (arg. § 132 z. čl. 22: 1886), nýbrž poplatkem sui generis, který přes mnohé podobnosti s obecním poplatkem dlažebním z pojmu obecního poplatku ve smyslu obec. fin. novely se vymyká. Oprávnění obce k vybírání tohoto dlažebného mýta není tudíž totožné s oprávněním k vybírání dlažebného, jako obecního poplatku.
Z toho plyne, že stanoví-li předpis § 59 zák. č. 329/21 — výjimkou ze všeobecného ustanovení § 57 téhož zák., prohlašujícího za zrušené všechny normy, jež se týkají poměrů fin. hospodářství obcí upravených tímto zákonem —, že obce mohou dosud povolené příspěvky, poplatky, dávky vybírati i za účinnosti tohoto zák., pokud vláda neustanoví jinak (což se stalo vl. nař. čís. 143/22 a 283/22, jež stanoví zánik tohoto oprávnění dnem 31. prosince 1922), může tu míti na mysli jen poplatky téže právní povahy, o jakých jedná tento zákon, a jichž vybíráni tedy spadalo v rámec fin. hospodářství obecního.
Právní názor žal. úřadu, že za platnosti zák. č. 329/21 nemohou již býti při povolování dlažebného obcím aplikovány předpisy zák. čl. 1:1890 a tudíž ani ustanovení tohoto zák. článku, normující příslušnost úřadu k vydání takového povolení, nýbrž výlučně jen předpisy zák. č. 329/21, týkající se obecních poplatků, není tudíž v souhlase se zákonem.

Citace:

Č. 8062. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 28-30.