Č. 948.

Nemocenské pojišťování: I. Úřady správní nejsou oprávněny, aby svým konstitutivním výrokem zakládaly příslušnost pokladen podle nemoc. zákona zřízených k provádění nemoc, pojištění určitých kategorií zaměstnanců. — II. Gremiální pokladna nemocenská není dle zákona příslušnou pokladnou k nemocenskému pojištění zaměstnanců pro vyšší výkony služební (§ 73, odst. 3 živn. ř.).
(Nález ze dne 22. září 1921 č. 11716.)
Věc: Okresní nemocenská pokladna v J. (adv. dr. K. Wolf z Prahy) proti ministerstvu sociální péče v Praze (zast. odb. přednostou Drem. Jos. Lukášem — za stranu zúčastněnou nemoc, pokl. grémia exportérů v J. adv. Dr. T. Weil z Jablonce n. N.) stran rozsahu příslušnosti nemocenské pokladny grémia vývozců politického okresu J. k obstarávání pojišťování.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Stížnost směřuje proti výnosu ministerstva sociální péče z — řízenému na nemocenskou pokladnu grémia exportérů politického okresu J., jenž zní takto:
»Jest v zájmu nemocenského pojišťování, aby jednak všichni zřízenci a dělníci téhož závodu byli pojištěni u téže nemocenské pokladny a aby s příslušníky téhož závodu v případě nemoci stejně bylo nakládáno. Z tohoto důvodu vyhovuje ministerstvo projevenému přání gremiální pokladny v ten rozum, že také ti členové, kteří následkem své učební doby a odborného vzdělání nemohou býti již pokládáni za pomocné pracovníky (§ 73, odst. 3 živn. řádu) mohou u této pokladny býti pojištěni.«
Nejvyšší správní soud uvažuje o stížnosti musil si nejprve položiti otázku, sluší-li naříkaný výnos pokládati za rozhodnutí neb opatření ve smyslu § 2 zákona o správním soudu. K otázce té odpověděl soud kladně, neboť výnos ten, vydaný jako vyřízení žádosti jmenované nemocenské pokladny obsahuje výrok upravující rozsah oprávnění pokladny té k obstarávání nemocenského pojišťování, tedy výrok, jenž dle své povahy jest schopen způsobiti právní účinky a nabýti moci právní. Může tedy výnos ten se zřetelem k svému obsahu býti dle § 2 zák. o správ. soudě brán v odpor stížností k tomuto soudu.
Nejvyšší správní soud musil se dále zabývati otázkou, jaká jest právní povaha naříkaného výnosu resp. dispositivního výroku v něm obsaženého. Ve výnosu se praví, že ministerstvo vyhovuje potud přání gremiální pokladny, že také zaměstnanci tam označené kategorie mohou býti u této pokladny pojištěni. Toto znění by o sobě připouštělo výklad, jakoby ministerstvo u výkonu nějaké své diskrecionérní moci způsobem konstitutivním propůjčovalo gremiální pokladně právo k pojištění oné kategorie zaměstnanců. Bylo-li toto úmyslem žalovaného úřadu, jest naříkaný výnos zřejmě nezákonný. Předpisy upravující nemocenské pojištění nepřiznávají úřadům správním takového oprávnění, aby svým výrokem, způsobem konstitutivním zakládali příslušnost pokladen podle nemocenského zákona zřízených k provádění nemocenského pojištění určitých kategorií zaměstnanců. Ve smyslu oněch předpisů vyhrazena jest úřadům správním toliko kompetence, aby, pokud jde o otázky týkající se poměrů pojistných, jako úřady rozhodovací nalézaly o tom, co jest v konkrétních případech podle platných zákonných norem právem. Výroku úřadu, zakládajícímu se na jiném pojetí jeho kompetence, nedostává se jakéhokoliv zákonného podkladu.
Avšak i když se naříkaný výnos pojímá jako akt povahy deklaratorní, vydaný na základě dozorčí moci (o instanční rozhodnutí ve sporu mezi pokladnami dle znění výnosu, jenž byl úřadem soudu předložen bez jiných spisu, nešlo), nelze jej s platnými předpisy uvésti v soulad.
Dle názoru nejvyššího správního soudu jest úřad dozorčí zásadně ovšem oprávněn, aby svým opatřením odklidil kdykoli stav imperativním předpisům zákona se příčící a uvedl pojistné poměry s vůlí zákona ve shodu. Bylo by tedy v rámci jeho kompetence opatření, jímž by ta která kategorie zaměstnanců, tedy také zaměstnanci vyznačení v odst. 3 § 73 živn. řádu, jichž se naříkaný výnos týká, bylo-li jejich nemocenské pojištění prováděno dosud pokladnou podle zákona nepříslušnou, byli přikázáni pokladně příslušné.
Leč pro zaměstnance kategorie právě uvedené pokladna gremiální ve smyslu platných předpisů pokladnou příslušnou není. Právní podklad pro zřizování a působení společenstevních nemocenských pokladen poskytl živnostenský řád v § 21. V prvém odst. tohoto §u se praví, že společenstva mohou na podporu svých příslušníků (pomocníků a učňů) v nemoci ... zříditi a vydržovati své vlastní ústavy (pokladny nemocenské) ...; § 106 živn. řádu prohlašuje v odst. 2 za příslušníky společenstva pomocné pracovníky živnostníků ve společenstvu sloučených. Kdo pak jsou pomocnými pracovníky ve smyslu živnostenského řádu, označuje § 73. Tento § v odst. 3 vylučuje z kategorie pomocných pracovníků výslovně osoby pro vyšší úkony služební obyčejně s ročním neb měsíčním služným ustanovené. Ze srovnání uvedených předpisů vyplývá, že zaměstnanci naposled označení nejsou příslušníky společenstva, nestávají se členy společenstevní pokladny a nevztahuje se ovšem na ně ani ustanovení § 58, odst. 1 zákona nemocenského, podle něhož členové pokladen společenstevních nejsou povinni náležeti jiné nemocenské pokladně podle tohoto zákona zřízené.
Úmysl zákona vyloučiti zaměstnance vyšší kategorie služební z účasti na životě společenstevním a tudíž ovšem na jakýchkoli zařízeních společenstva, došel tak v zákoně jasného a určitého výrazu.
Výjimku z této zásady stran obchodních pomocníků vyšších kategorií snažil se při veřejném ústním líčení dovoditi zástupce zúčastněné strany jednak z toho, že v § 73 živn. řádu v odst. 1 pod písmenou a) jsou »obchodní pomocníci« výslovně uvedeni mezi pomocnými pracovníky, jednak že zákon z 16. ledna 1910 č. 20 ř. z., t. zv. zákon o obchodních pomocnících, i obchodní zřízence vyšších kategorií zahrnuje do pojmu obchodních pomocníků. V obou směrech jest dedukce mylná. Ustanovení odst. 3, § 73 živn. řádu vymezuje po stránce negativní pojem »pomocného pracovníka«, jehož positivní kriteria vyznačena jsou v odstavcích předešlých, vztahuje se tedy na všechny kategorie pomocných pracovníků pod písmenami a)—dl) uvedené, mezi nimi i na obchodní pomocníky, o nichž živn. řád v té příčině nic zvláštního nestanovil. Ze zákona z 16. ledna 1910 nelze pro otázku, které obchodní pomocníky jest pokládati za pomocné pracovníky ve smyslu řádu živn., činiti nijakých závěrů, neboť pojem obchodních pomocníků tímto zákonem vymezený jest rozhodný jen pro právní relace tímto zákonem upravené; § 73 řádu živn. jím změněn nebyl.
Odporuje-li názor, že nemocenská pokladna grémia vývozců politického okresu J. jest ze zákona příslušná k obstarávání povinného nemocenského pojištění zaměstnanců členů grémia, kteří jsou ve smyslu § 73, odst. 3 živn. řádu ustanoveni pro vyšší úkony služební, nebo že příslušnost gremiální pokladny k obstarávání tohoto pojištění může býti založena nějakým aktem úředním, zřejmému předpisu zákona, nemůže nezákonnost rozhodnutí na názoru takovém založeného býti vyvrácena nijakými úvahami o domnělé neúčelnosti nebo nevhodnosti příslušných předpisů zákonných.

Citace:

č. 948. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 770-772.