Authors:
= Váž. civ., 16 (1934), sv. 2
PDF

Čís. 13933.


Byla-li povolena exekuce podle § 320 ex. ř., ač pro pohledávku dlužníka nebylo v pozemkové knize vloženo zástavní právo, nýbrž jen poznamenáno dražební řízení, jest vklad nadzástavního práva neplatný, ale nejsou neplatné i zápovědi dlužníku a poddlužníku. Nabyly-li tyto zápovědi a přikázání k vybrání právní moci, byl poddlužník povinen platiti jen vymáhajícímu věřiteli a ani exekuční soud, přijavší nejvyšší podání a nastoupivší na místo poddlužníka, nebyl oprávněn, pokud přikázání k vybrání nebylo zrušeno, částky vypadající na přikázanou pohledávku vyplatiti z nejvyššího podání dlužníku, nýbrž mohl tak učiniti jen vymáhajícímu věřiteli.
(Rozh. ze dne 10. listopadu 1934, R I 1320/34.)
Pro pohledávky 2400 Kč a 860 Kč příslušející Stanislavu J-ovi proti Anně M-ové bylo na nemovitosti Anny M-ové poznamenáno dražební řízení. Na pohledávky bylo napotom vloženo ve prospěch čsl. státu nadzástavní právo k vydobytí dlužných daní a Anně M-ové, okresnímu soudu v D. jako soudu exekučnímu a vydražiteli bylo zapovězeno, by neplatili zabavené pohledávky Stanislavu J-ovi, a tomuto bylo zapovězeno, by nenakládal se zabavenými a k vybrání přikázanými pohledávkami. Při rozvrhu nejvyššího podání přikázal soud prvé stolice zbytek nejvyššího podání čsl. státu vzhledem k jeho nadzástavnímu právu na pohledávkách Stanislava J-a. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Na pohledávky příslušející dlužníku Stanislavu J-ovi proti povinné Anně M-ové v částkách 2400 Kč a 860 Kč s přísl. byla Čsl. státem vedena pro daňové nedoplatky exekuce podle § 320 ex. ř., ač správně měla býti vedena exekuce jen podle § 294 ex. ř., poněvadž pro obě tyto pohledávky nebylo v pozemkové knize vloženo zástavní právo, nýbrž jen poznamenáno dražební řízení (sb. n. s. čís. 11014). Vklad nadzástavního práva je proto neplatným. Nelze však důvodně za to míti, že se tím staly neplatnými i zápovědi dlužníku a poddlužníku jakož i přikázání k vybrání, jichž je rovněž potřebí a které také úplně dostačují k vedení exekuce podle §§ 294 a 303 ex. ř., kterýž způsob vedení exekuce byl na místě a v návrhu na povolení exekuce je také obsažen. Tyto zápovědi a přikázání k vybrání nabyly právní moci a poddlužník, i když vklad nadzástavního práva byl neprávem povolen a pro nedostatek zástavního práva se nemohl státi platným, byl povinen platiti jen čsl. státu. Proto ani exekuční soud, který přijal nejvyšší podání a nastoupil na místo poddlužníka, nebyl oprávněn, pokud přikázání k vybrání nebylo zrušeno, částky připadající na zmíněné pohledávky vyplatiti z nejvyššího podání dlužníku Stanislavu J-ovi, nýbrž mohl tak učiniti jen čsl. státu.
Citace:
Čís. 13933.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 341-342.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).