— 240 —
Do protokolu lze podati novou stížnost ve lhůté rekurentovi k opatření podpisu advokáta na původní písemnou stížnost soudem ve smyslu § 84. c. ř. s. ustanovené i po uplynutí lhůty rekursní.
A. vedl exekuci na B. pro dvě útratové pohledávky. B. navrhnul zrušení exekucí z důvodu toho, že má právo chudých, kteréž se dle jeho názoru vztahuje i na odpůrcovy útraty. Do zamítavého usnesení podal B. rekurs, jenž mu vrácen byl k opatření podpisu advokátem do 4 dnů. Lhůta k rekursu uplynula 2. dubnem 1911, usnesení s nařízením zmíněným doručeno bylo B-ovi 8./4. 1911, načež týž dne 10./4. 1911 podal novou, od původního písemného rekursu v mnohých bodech se odchylující stížnost do protokolu, připojiv k němu svůj dřívější rekurs písemný.
Stolice rekursní rekurs písemný zamítla, jelikož podpisem advokáta opatřen není, rekurs protokolární odmítla jakožto opožděný.
Důvody:
Rekurent podal v pravdě stížnosti dvě, aniž by tím nařízení jemu ve smyslu § 84. c. ř. s., jenž dle § 78. ex. ř. platí i pro řízení exekuční, danému byl vyhověl. Neboť nařízeno bylo jemu výslovně a jasně, aby stížnost podpisem advokáta opatřenou do 4 dnů znova předložil a nikoliv, aby ji stížností protokolární nahradil, i příčilo by —241 —
se ustanovení § 521. c. ř. s., dle něhož lhůta rekursní prodloužena býti nesmí, kdyby připustilo se po uplynutí lhůty rekursní na místo opravení rekursu původního připojením podpisu advokátova podání rekursu nového do protokolu. Předpis citovaný jest kategorický a proto obcházeti se nesmí. Naříkané usnesení doručeno bylo rekurentovi 24./3. 1911, rekurs do protokolu podán byl však teprve dne 10./4. 1911, tudíž dle § 65. ex. ř. opožděně.
Bylo tudíž původní rekurs, jelikož ani po jeho opětném předložení předpisu § 520. c. ř. s. nevyhovuje, an dosud podpisem advokáta opatřen není, pro tuto dle '§ 85. odst. 2. posl. věta c. ř. s. již neodstranitelnou vadu, rekurs protokolární pak jakožto opožděný zamítnouti.
Protokolárnímu dovolacímu rekursu B-ovu nejv. soud. dvůr vyhověl.
Důvody:
Rekurs stěžovateli vrácený k opravě stižen byl vadou formální, kterou bylo lze odstraniti způsobem dvojím.
Že mu soudce prvý oznámil toliko jeden způsob, nezbavilo ho ještě práva, užiti způsobu druhého, to tím spíše, ano provedení opravy, jakou označil soudce prvý, dle nevyvráceného tvrzení stěžovatelova narazilo na překážky.
Formální vada (nepřipojení podpisu advokátova, pokud se týče nepodání do protokolu) byla odstraněna ještě ve lhůtě prodloužené a bylo tedy stížnost podanou do protokolu, poněvadž byla podána včas, vyříditi ve věci samé.1)
(Rozh. z 16./5. 1911, č. j. R III 196/11/ 1) bb.

1. Mám za to, že „nepodání stížnosti do protokolu" není vadou formální stížnosti podané, nýbrž opomenutím podání stížnosti. Vždyť kdyby B nebyl podal stížnosti písemné, nebyl by jistě po uplynutí lhůty rekursní soudem vyzván býval k napravení formální vady a nebyla by mu ani udělena bývala nová lhůta ku podání stížnosti do protokolu. Stížnost písemnou, jelikož její formální vada (nedostatek podpisu advokátova) odstraněna nebyla, dlužno však považovati za neplatnou, neexistující. Není proto i z této příčiny rekurs protokolární odstraněním její uvedené vady, nýbrž rekursem samostatným. Tento však musí býti podán ve lhůtě § 65 ex. ř. I kdyby byl tudíž I. soudce upozornil exekuta B., že může též podati rekurs do protokolu, byl by musel k tomu dodati, že se to musí státi ještě ve lhůtě původní, ca což však bylo v tomto konkrétním případě již pozdě. Aby podání pro formální vadu neplatné bylo prostředkem ku prodloužení lhůty rekursní, připustiti nelze, má-li § 521. c. ř. s. míti smysl a platnost.Viz též rozh. nejv. soudu uveřejněné na stránce 33 těchto „Zpráv" z r. 1910, vyslovující zásadu, že ve lhůtě dle § 84. c. ř. s. straně k opatření podpisu advokáta ustanovené tato nesmí podati rekursu nového od původního se odchylujícího a že jest tento nový rekurs, je-li dle původní rekursní lhůty odpozděným, z příčiny té dle § 523. c. ř. s. zamítnouti.*