Čís. 666.Pro nárok na náhradu léčebních útrat vadou stiženého dobytčete jest věcně výlučně příslušným soud okresní (§ 49 čís. 8. j. n.).(Rozh. ze dne 14. září 1920, R II 255/20.).Kupitel koně žaloval na okresním soudě prodatele o náhradu 3180 K vynaložených na léčení koně, jenž onemocněl ihned po převzetí a jejž prodatel odmítl vzíti zpět. Námitce věcné nepříslušnosti okresní soud vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Dle žalobcova udání jest žalobou uplatňován nárok na náhradu škody, kterou utrpěl žalobce jako jednatel bez příkazu žalovaného, nechávaje koně léčiti. Nejedná se tedy v tomto případě o žalobu z vady dobytčete, nýbrž o obyčejnou žalobu z jednatelství bez příkazu ve smyslu §§ 1035, 1036 obč. zák. a není proto vzhledem ku výši zažalovaného peníze příslušným okresní soud dle § 49 čís. 8 j. n., nýbrž soud sborový 1. stolice (§ 49 čís. 1 j. n.). Rekursní soud zamítl námitku nepříslušnosti. Důvody: Žalobu, o niž tu jde, dlužno považovati za žalobu, domáhající se nároku na správu. Neboť zákon (§ 932 obč. zák.) předpokládá pouze, že věc, jež je předmětem správy, trpí vadou (napravitelnou nebo nenapravitelnou), jež po převzetí věci kupitelem se objevila, avšak před tím již tu byla; není však dále třeba, aby nápravu uplatňovaných vad provedl pouze prodatel. Kdo onemocnělého koně koupil za podmínek, jež zakládají nárok na správu, může i výlohy za léčení koně uplatňovali pod hlediskem »snížení ceny« (srovnej: Örtmann, obligační právo III. vydání str. 430. a Gl. Unger n. ř. č. 5839). Dle § 49 čís. 8 j. n. náležejí veškeré žaloby pro vady dobytka k pravomoci okresních soudů (srovnej materialie c. ř. s. I., str. 61).Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:Ku správným důvodům rekursního soudu, na které se poukazuje, dlužno, hledíc k obsahu dovolací stížnosti, dodati ještě toto: Z obsahu žaloby jest patrno, že žalobce žádá náhradu důvodem správy, maje za to, že kůň již před převzetím byl nemocným; neboť již 14. března 1920 vyzval žalovaného, by kobylu proti vrácení kupní ceny vzal zpět. Přes to, že žalobce nyní na zpětvzetí kobyly netrvá, uplatňuje nárok z tvrzené nemoci dobytčete, jež od žalovaného dne 10. března 1920 převzal a později dal léčiti; že pak léčební útraty patří též k náhradě ze správy, plyne z poslední věty § 932 obč. zák., podle které předatel věci ručí v každém případě za škodu zaviněnou, kteroužto škodu uplatniti lze také žádostí za snížení ceny. Je-li ale důvodem žalobním vada zcizeného dobytčete, náleží žaloba dle § 49 čís. 8 j. n. k okresnímu soudu bez ohledu na výši požadovaného peníze.