NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 17297.

Jest na rukojmím, uplatňujícím proti hlavnímu dlužníku nárok podle § 1365 obč. zák., aby prokázal, že jest odůvodněná obava, že dlužník nebude s to dluh zaplatiti. Pouhé osvědčení platební neschopnosti dlužníkovy (§ 69 konk. ř.) tu nestačí.
(Rozh. ze dne 12. května 1939, Rv I 2419/38.)
Žalobce převzal za žalovanou stranu rukojemství u Občanské záložny v K. na 30 000 K. Táž pohledávku žalovanému neprominula. Žalobce tvrdí, že od převzetí řečeného závazku stal se žalovaný neschopný pohledávky svých věřitelů zaplatiti. Tato jeho neschopnost je zvláště patrna z toho, že nezaplatil ani nepatrné pohledávky 324 K a 1273 K 40 h a musily býti proti němu exekučně vymáhány. Nemovitý majetek žalovaného v Dolní K. má hodnotu asi 300 000 K, nehledě ke knihovnímu zatížení 150 000 K. Opíraje žalobu o předpis § 1365 obč. zák. domáhá se žalobce výroku, že žalovaný jest povinen poskytnouti mu přiměřené zajištění, že zaplatí svůj dluh 30 000 K u Občanské záložny v K. Nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Důkazem, že jest tu odůvodněná obava, že dlužník nebude s to dluh zaplatiti, povinen jest žalobce, který se domáhá zajištění toho před splatností dluhu (§ 1417 obč. zák.). Důkazu takového však žalobce nepodal. Nehledě k tomu, že věřitelka Občanská záložna v K. žalovaného dlužníka o zaplacení zmíněného dluhu dosud neupomenula, ani proti němu nenastoupila, nýbrž, jak zjištěno, ponechává úvěr mu poskytnutý v klidu, nelze dlužníkovu neschopnost k placení vyvozovati jednoduše z toho, že proti němu se vede několik exekucí pro poměrně menší částky nebo dokonce několik sporů se žalobcem, dosud nerozhodnutých, když žalující strana uvedla a prokázala pouze okolnosti, jež nasvědčují, pokud exekucí se týče, nejspíše neurovnalosti a nepřehlednosti finančních poměrů žalovaného, nikoli nezbytně jeho platební nezpůsobilosti a o sobě také vážnou obavu, že dlužník se stane k placení neschopným, dostatečně neodůvodňují. Nezpůsobilost (neschopnost) platiti rozumí se, nejen ve smyslu materielně právním v případě předluženosti a nedostatku platebních prostředků vůbec, nýbrž i v případě insolvence ve smyslu § 1 konk. ř. a § 1 vyrov. ř., t. j. v případě nedostatku pohotových platebních prostředků. Okolností, které by takovému stavu u žalovaného nasvědčovaly nebo aspoň činily důvodnou obavu, že stav takový u žalovaného bezprostředně nastává, žalobce ani netvrdil ani neprokázal, ba ani nepřednesl konkrétních skutečností ohledně aktiv a pasiv žalovaného a jich vzájemného poměru.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jest přisvědčiti právnímu názoru odvolacího soudu, že jest na rukojmím, uplatňujícím proti hlavnímu dlužníku nárok podle § 1365 obč. zák., aby prokázal, že jest tu odůvodněná obava, že dlužník nebude s to dluh zaplatiti. Ustanovení § 69 konk. řádu, podle něhož stačí k opodstatnění návrhu věřitele na prohlášení konkursu pouhé osvědčení věřitele, že má konkursní pohledávku a že dlužník není s to, aby plnil, jest předpisem, upravujícím specielní právo věřitelovo, a nelze z něho dovozovati, že by i při uplatnění nároku rukojmího proti hlavnímu dlužníku na zajištění podle § 1365 obč. zák. stačilo pouhé osvědčení platební neschopnosti dlužníkovy. Doslov § 1365 obč. zák. pro to nesvědčí. Že se v souzené věci nepodařilo žalobci prokázati, že jest důvodná obava, že dlužník nebude s to platiti, dolíčil správně již odvolací soud, pročež se dovolatel odkazuje k příslušným důvodům napadeného rozsudku, jež nebyly vyvráceny vývody dovolání. Ostatně to, co bylo zjištěno o platebních schopnostech žalovaného, nestačilo by ani k osvědčení shora uvedené obavy.

Citace:

č. 17297. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 312-313.