NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 724.

Zaměstnancův nárok dle § 1154 b) obč. zák. není závislým na tom, že zaměstnanec hlásil nemoc zaměstnavateli, pokud se týče požádal ho o lístek pro lékaře.
(Rozh. ze dne 26. října 1920, Rv I 484/20.)
Žalobce byl zaměstnán jako nádenník u žalovaného od počátku srpna 1919 a, onemocněv dne 10. ledna 1920, domáhal se vyplacení mzdy za první týden nemoci. Žaloba byla prvou stolicí zamítnuta, odvolací soud jí vyhověl a Nejvyšší soud rozsudek ten potvrdil. Důvody:
Vším právem přisoudil odvolací soud žalobci mzdu za jeden týden pracovní od 12. ledna (pondělí) do 17. ledna (soboty) 1920 podle § 1154 b) obč. zák., ježto je nesporno, že žalobce pracoval u žalovaného od srpna 1919, tedy déle než čtrnáct dní, a § 1154 b) obč. zák. stanoví, že zaměstnanec nepozbývá nároku na plat, když mu po službě aspoň čtrnáctidenní nemoc překazí konati služby po dobu poměrně krátkou, jeden týden nepřevyšující, a když toho nezavinil úmyslně nebo hrubou nedbalostí, — což žalovaný ani netvrdí. Dotčené ustanovení zákona nečiní nárok zaměstnance závislým na tom, že hlásil nemoc zaměstnateli, pokud se týče požádal ho o lístek pro lékaře. Hlásiti nemoc zaměstnateli káže jen slušnost, a potvrzení o tom, že zaměstnanec hlásil se nemocným, vydává dle svědecké výpovědi kontrolora okresní pokladny nemocenské zaměstnatel zaměstnanci toliko k účelům legitimace a kontroly (srv. § 13 vyhlášky min. vnitra ze dne 20. října 1888, čís. 159 ř. zák.). Že žalobci nepřísluší plná mzda, nýbrž pouze doplatek k tomu, co nemocenská pokladna vyplatila (§ 1154 b) odstavec druhý obč. zák.), nebylo žalovaným namítáno, ač žalobce v odvolání výslovně poukázal na § 1154 b) obč. zák.; k námitce v té příčině teprve v dovolacím spise přednesené nelze tudíž dle §§ 482, 513, 504 c. ř. s. míti zření, kdyžtě ustanovení § 1154 b) odst. 2 obč. zák. není povahy vížící, ježto se v něm pouze stanoví, že zaměstnavatel může si sraziti částku tamže uvedenou. Ostatně může si z platů, kterých dostává se po dobu překážky zaměstnancům se zřetelem k veřejnoprávnímu pojištění, zaměstnavatel sraziti jen tolik, kolik odpovídá poměru jeho skutečného příspěvku k celému pojistnému.

Citace:

č. 724. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 613-614.