Č. 10031.

Samospráva obecní: Převod nemovitosti provedený pozůstalostí (hereditas iacens) není s hlediska vyměření obecní přirážky ke státnímu poplatku z převodu nemovitostí převodem mortis causa.
(Nález ze dne 26. září 1932 č. 5235.)
Věc: Ing. Rudolf K. a Arnošt K. v J. proti okresní správní komisi v Jičíně o obecní přirážku ke státnímu poplatku z převodu nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost. Důvody: St-lé koupili ve veřejné dražbě z pozůstalosti po Felixů B. dům č. p.... v J. s pozemky č. kat.... Z toho byl jim výměřen státní poplatek z převodu nemovitostí a pak 10% ní obecní přirážka k tomuto poplatku.
Odvolání, jež podali st-lé z předpisu této přirážky, bylo městským zastupitelstvím v J. zamítnuto z těchto důvodů: »Vlastnictví zmíněného domu s pozemky v J. nabyli jste koupí ve veřejné dražbě, kterouž se realisovalo pozůstalé jmění po p. Felixů B. Nabyli jste tudíž tohoto vlastnictví převodem mezi živými a nikoliv převodem na případ smrti, což by předpokládalo, že jste se stali vlastníky těchto nemovitostí na základě testamentu nebo kodicilu, tudíž buď jako dědicové nebo odkazovnici. V tomto případě byla však postupitelem pozůstalost (hereditas iacens), kteráž má charakter právnické osoby. Tomuto stanovisku nasvědčuje i to, že byl ze zmíněného převodu vyměřen berním úřadem v Jičíně státní poplatek z převodu nemovitostí mezi živými, o čemž byla obec vyrozuměna výměrem berního úřadu z 9. března 1927 za účelem vyměření 10% obecní přirážky k tomuto státnímu poplatku, což se stalo nař. platebním rozkazem.«
Další odvolání zamítl žal. úřad z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss:
Stížnost vytýká, že obecní přirážku k státnímu poplatku z převodu nemovitosti lze vybírati jen, když jde o převod mezi živými, kdežto v daném případě šlo o nabytí mortis causa, neboť st-lé nabyli nemovitostí přímo od pozůstalosti (hereditas iacens) dříve, než přihláška dědiců byla soudem přijata. Nss neshledal stížnost důvodnou.
Mezi stranami není sporu o tom, že město J. bylo oprávněno v době, kdy se stal sporný převod, vybírati 10%ní přirážku k státnímu poplatku z převodu nemovitostí, pokud šlo o převody mezi živými, jak to připouští odst. 1. § 33 zák. č. 329/21. Rovněž není po stránce skutkové mezi stranami sporno, že st-lé nabyli nemovitosti ve veřejné dražbě od pozůstalosti po Felixů B. Dále není sporno, že st-lé nepatří ani k dědicům, ani k odkazovníkům po Felixů B. Jedině na sporu jest otázka, zdali převod s hereditas iacens na osoby, které nejsou ani dědici ani odkazovníky, jest považovati za převod mezi živými, jak žal. úřad má za to, či za převod mortis causa, jak tvrdí stěžovatelé. Nss nemohl stížnosti přisvědčiti.
Za převody mortis causa lze považovati jen takové převody, kde důvod pro převod leží právě v úmrtí určité osoby, nikoli však převody, které se staly pouze u příležitosti úmrtí, jak tomu jest v případě, když se nemovitost patřící do pozůstalosti prodává osobě cizí. Na povaze převodu, jakožto převodu mezi živými nemění tedy nic, že zcizitelem není osoba »živá«, nýbrž pozůstalost, která podle § 547 o. z. o. představuje zůstavitele. Není tedy pro posouzení věci, jak stížnost má za to, ani rozhodným, že převod se stal ještě před tím, než přihláška dědiců byla soudem přijata, že dražbu musel povoliti soud pozůstalostní, že příklep musel tímto soudem býti schválen, že výtěžek dražby byl pojat do aktiv pozůstalostních a rozdělen mezi dědice, a že poslední zápis v pozemkových knihách zněl na zemřelého Felixe B.

Citace:

č. 10031. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 307-308.