NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Čís. 1262.

Ku žádosti za zajištění erární pohledávky na dani válečné postačí zaručovací nález, třebas neměl doložky vykonatelnosti.
(Rozh. ze dne 25. října 1921, R I 1299/21.)
Soud prvé stolice povolil exekuci, jíž domáhal se erár pojištění své pohledávky na dani válečné, vykázav se zaručovacím nálezem. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Dle § 1 čís 13 ex. ř. jsou exekučními tituly pro daně pouze vykonatelné platební příkazy a výkazy o nedoplatcích. Nestačí však pouhý zaručovací nález berního úřadu, jenž nad to ani neobsahuje potvrzení vykonatelnosti. Dle § 35 zákona ze dne 16. února 1918, čís. 66 ř. zák. může sice berní úřad domáhati se zajištění válečné daně, je-li její vydobytí ohroženo, příkazem, jenž jest ihned vykonatelným. § 36 nepřipouští pochybností o tom, že takový zajišťovací příkaz, v němž jest dle § 35, odstavec pátý, udati nejvyšší peníz, jejž jest zajistiti, a jenž nevyžaduje, by osvědčeno bylo nebezpečí, může býti vydán i proti osobám, ručícím dle § 36. Leč takový příkaz zajišťovací nebyl přiložen k exekuční žádosti, pročež bylo ji zamítnouti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud zabývá se jen předpisy § 35 a 36 zákona ze dne 15. února 1918, čís. 66 ř. zák. a dospívá na základě nich k závěru, že nelze žádanou exekuci povoliti. Avšak přehlíží tyto starší předpisy: Dle čl. III. uv. zák. k exekučnímu řádu zůstaly v platnosti dv. dekret ze dne 18. září 1876, čís. 577 lit. c) sb. z. s., dle něhož erár jest oprávněn žádati pojištění své pohledávky, při čemž má potřebí legitimovati se toliko výkazem zavedeného šetření nebo nařízením příslušného úřadu, a dv. dekret ze dne 24. října 1806, čís. 789 sb. z. s., dle něhož ohledně pohledávek, jež se k soudnímu řízení nehodí, a o nichž naopak šetření a rozhodování politickým (správním) úřadům přísluší, tyto úřady oprávněny jsou, potřebné pojištění vymoci a za účelem jeho provedení soudy přímo požádati, při čemž doloženo bylo, že takové pojištění tím kterým nařízením politického úřadu podle dv. dekretu ze dne 18. září 1876 samo sebou spraveno jest, tudíž žádného dalšího ospravedlnění potřebí nemá. Sem hledí konečně i § 38 lit. c) knih. zák. Dle čl. III. odstavec druhý a čl. XXVII. uv. zák. k ex. řádu jest povolení a provedení takového pojištění vázáno na předpisy exekučního řádu o exekuci ku zjištění (§ 370—377 ex. ř.) t. j. musí se díti ve formách pro tuto exekuci tam předepsaných, kdežto na materielních předpokladech takového pojištění se ničeho nezměnilo (čl. III. odstavec prvý a motivy k čl. XXVII.). V tomto případě žádá se výslovně zabavení vkladů strany povinné v sirotčí pokladně ku zjištění erární pohledávky na dani válečné v obnosu 41760 Kč, tedy exekuce ku zjištění, a sice na základě zaručovacího nálezu ze dne 9. srpna 1921, čís. 618 vyneseného proti straně povinné. Jest tedy materielním podmínkám cit. dvorních dekretu vyhověno, aniž třeba, by zaručovací nález měl potvrzení vykonatelnosti. Byla by stačila také pouhá žádost s vyložením věci (druhý dvor. dekret a § 38 lit. c) knih. zák.). Bylo tedy žádanou exekuci ku zjištění povoliti, to ale ve formě exek. řádem (§ 374 a 294, 295 ex. ř.) předepsané, čehož však prvý soudce nedbal.

Citace:

Č. 10278. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 311-312.