NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2762.

Pozemková reforma. — Administrativní řízení: I. Stát. poz. úřad — rozhoduje o rekursu do rozhodnutí obvodové úřadovny, kterým odepřen souhlas k pachtovní smlouvě o zabraných nemovitostech — není vázán na skutkový stav, který byl základem rozhodování obvodové úřadovny. — II. Pachtýř zabraných nemovitostí nepřestane již tím, že zmocní osobu třetí k vedení správy na těchto nemovitostech, býti »osobou na nich hospodařící.
(Nález ze dne 13. října 1923 č. 16152.)
Věc: Bernard R. v P. (adv. Dr. Jar. Lacina z Brna) proti státnímu pozemkovému úřadu v P. stran souhlasu k pachtovní smlouvě.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody:
Důvodem pro zamítnutí odvolání st-lova z rozhodnutí obvodové úřadovny stpú-u v B. a tedy pro odmítnutí souhlasu k pachtovní smlouvě uzavřené mezi Alexandrem D. a st-lem bylo žal. úřadu zjištění, že na dvoře propachtovaném smlouvou tou nebude hospodařiti st-l Bernard R., nýbrž jeho syn Richard R.
Proto má žal. úřad za to, že smlouva pachtovní je v rozporu s intencemi zákonů o pozemkové reformě, dle nichž má se zabrané půdy dostati těm, kdož na půdě té hospodařiti chtějí a mohou, když pachtýř Bernad R. nehodlá na pachtovaném dvoře hospodařiti, nýbrž hospodaření to přenechává svému synovi, a že se smlouvou tou znemožní a značně ztíží provedení pozemkové reformy, poněvadž nebude možno Richarda R. podrobiti ustanovením zákona o řádném hospodaření na zabraných nemovitostech z 12. února 1920 č. 118 Sb. a poněvadž vstupem jeho ve faktické hospodaření může jednání o převzetí tohoto dvora býti značně komplikováno.
Zjištění, že na dvoře onom nebude Hospodařiti st-l Bernard R., nýbrž syn jeho Richard, opírá žal. úřad o doznání st-le, že plnou mocí ze 7. prosince 1921 Richarda R. splnomocnil, aby na dvoře P. jménem jeho hospodařil.
Stížnost popírá jednak, že by skutečnost, že pachýř nebude na pachtované nemovitosti hospodařiti sám, nýbrž plnomocníkem, byla vůbec zákonným důvodem pro odepření souhlasu k pachtovní smlouvě, jednak popírá, že by zjištění této skutečnosti bylo správné, tvrdíc, že st-l sám na dvoře P. bude hospodařiti. V tom směru dovolává se stížnost zejména prohlášení, jež učinil st-l v podání z 29. září 1922, ve kterém žal. úřadu oznámil, že plnou moc danou synovi odvolal, čímž dle svého názoru odstranil jedinou překážku, jež dle názoru obvodové úřadovny stála v cestě udělení souhlasu.
Žal. úřad v nař. rozhodnutí prohlásil, že na prohlášení v tomto podání učiněné nemůže vzíti zřetele, ježto okolnost podáním tím uplatněná nebyla uplatněna v řízení první instance.
Stížnost popírá správnost tohoto názoru a to právem.
Neboť názor, že stpú-u přísluší podle zásad správního řízení přezkoumati rozhodnutí první stolice pouze na základě skutkového stavu, jenž byl základem rozhodnutí obvodové úřadovny, je právně mylné. Zásada ta platí jen tam, kde zákonem je výslovně stanovena, tedy tam, kde normou platnou předepsána je koncentrace řízení. Takovou normu nelze však vyčísti z § 7 zábor. zákona ani zákonů, jež ustanovení to doplňují. Je tedy názor žal. úřadu, že nelze vzíti zřetele na prohlášení st-lovo obsažené v podání z 29. září 1922 proto, poněvadž nebylo učiněno již v řízení zavedeném obvodovou úřadovnou, mylným.
Prohlášením tím však st-l odňal žal. úřadu podklad, na jehož základě dospěl žal. úřad k zjištění, že na dvoře P. nebude hospodařiti st-l sám, nýbrž jeho syn, na základě plné moci ze 7. prosince 1921, o níž st-l tvrdí, že ji odvolal. '
Stalo-li se odvolání oné plné moci skutečně, pak by ovšem zmíněné skutkové zjištění žal. úřadu nemělo dostatečné opory, poněvadž úřad, jak ze znění nař. rozhodnutí vyplývá, zjištění své zejména právě o tuto plnou moc opírá. Neprávem domnívá se žal. úřad, že na prohlášení ohledně plné moci pro preklusi nemůže vzíti zřetele. Úřad měl k prohlášení tomu vzíti zřetel, měl k němu zaujmouti stanovisko věcné a vysloviti se, pokud následkem prohlášení toho nastala změna ve skutkovém podkladu, tvořícím základ jeho rozhodnutí.
Nss jsa vázán skutkovým zjištěním žal. úřadu, musí vycházeti ze skutkového zjištění, jež úřad svému rozhodnutí za základ položil, tedy z toho, že na dvoře P. fakticky nebude hospodařiti st-l, nýbrž jeho syn. Shledal však nss, že toto zjištění vzhledem k tvrzení st-le, že plnou moc synovi danou odvolal, není dostatečným, pokud žal. úřad k tomuto tvrzení nezaujme stanovisko s hlediska věcného. To se nestalo následkem mylného názoru žal. úřadu, že k tvrzení tomu z důvodů formálních přihlížeti nesmí, a muselo proto nař. rozhodnutí býti zrušeno dle § 7 zák. o ss, poněvadž již skutkový podklad nař. rozhodnutí potřebuje doplnění.
K názoru, jenž vysloven je v nař. rozhodnutí, jako by pachtýř zmocnivší osobu třetí k vedení správy na pachtované nemovitosti přestával tím býti osobou na spachtované nemovitosti ve smyslu zákona o pozemkové reformě hospodařící a že by tedy nebyl odpovědným za řádné hospodaření na ní, se podotýká, že nelze jej shledati správným. Vždyť takovým zmocněním nemění se ničeho na právním poměru pachtýře k vlastníku a také ničeho na právním poměru jeho jako osoby hospodařící vůči stpú na řádné hospodaření dozírajícímu.

Citace:

č. 2762. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 763-765.