NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926)

Dělnická smlouva s Francií.

Podává Dr. Evžen Štern.
Dne 9. srpna 1919 zaslal ministr francouzské vlády pro Československou republiku, pan Clement Simon, ministerskému presidiu Československé vlády návrh smlouvy, týkající se přistěhovalectví a vystěhovalectví dělníků, odcházejících do druhého státu za prací. Záležitost tato byla postoupena ministerskou radou ministerstvu sociální péče k dalšímu jednání.
Ministerstvo sociální péče svolalo na den 15. října 1919 poradu zúčastněných ministerstev a úřadů, jakož i zástupců odborových organizací zaměstnavatelských a dělnických. Na základě zásad, vypracovaných v této poradě, byl návrh ministerstva sociální péče ze dne 18. září 1919 v ministerské radě, konané dne 1. říjnu 1919, schválen a ministerstvo sociální péče zmocněno v dohodě s ministerstvem zahraničních záležitostí příslušnou smlouvu s Francií sjednati.
K urychlení jednání, jež se písemnou cestou protahovalo, byl referent zdejšího úřadu, ministerský sekretář dr. Evžen Štern dne 7. prosince 1919 vyslán do Paříže, aby s francouzskými příslušnými úřady na základě zásad, schválených ministerskou radou, ujednal definitivní znění smlouvy a vzor žádosti o československé dělníky na práci do Francie.
Delegát ministerstva sociální péče vedl jednání za činné účasti hospodářského referenta pařížské naší legace, pana Vaníčka, projednal nové zrnění smlouvy a žádosti s panem Oualidem, řiditelem Service de la Main d’Ouevre Etrangère při Ministère du Travail et de la Prêvoyence Sociale. Umluvené znění bylo francouzskou vládou přijato v přítomnosti obou československých zástupců na meziministerské poradě francouzských zúčastněných úřadů, konané dne 16. prosince 1919 ve francouzském ministerstvu zahraničních záležitostí za předsednictví sekčního šéfa téhož úřadu, pana Herbeta, a legace naší republiky v Paříži byla zmocněna, aby znění této smlouvy v Paříži bylo podepsáno, což se dosud pouze pro formální obtíže nestalo.
Připojuje se český překlad (pokud možno doslovný) znění návrhu francouzské vlády a znění smluvené mezi zástupci československé a francouzské vlády v Paříži s potřebnými poznámkami referentovými pokud z textu samotného nevyplývá vysvětlení změn československou vládou vyžádaných.
I.
Smlouva, týkající se přistěhovalectví a vystěhovalectví. 1
Návrh francouzské vlády. Znění, smluvené mezi zástupci československé a francouzské vlády v Paříži.
President republiky francouzské a president republiky československé, přejíce si upraviti pokud možno v nejlepším duchu přátelské shody vystěhovaleckého hnutí mezi oběma zeměmi a zajistit svým příslušníkům vzájemnost požitku, vyplývajícího z platného zákonodárství o náhra- dě škody vzniklé úrazem při práci, rozhodli se za tím účelem uzavříti smlouvu a jmenovali za své plnomocníky:
president francouzské republiky
..........
president československé republiky:
..........
kteří, vyměnivše své plné moci, které byly nalezeny ve správné a vinné formě, dohodli se na následujících článcích:
Článek 1.
Vláda francouzská a vláda ........ se usnášejí:
1. Poskytnouti všech správních úlev příslušníkům svých zemí, kteří si přejí jednotlivě se odebrati na práci do druhé země, s výhradou použití opatření níže uvedených.
2. Povoliti hromadné najímání dělníků v jedné z obou zemí pro podniky druhé země za podmínek určených touto smlouvou.
Vláda francouzská a vláda československá se usnášejí:
1. Poskytnouti všech správních úlev svým příslušníkům a jich rodinám, kteří si přejí jednotlivé odebrati se na práci do druhé země a rovněž pokud se týče jich návratu do vlasti, s výhradou použití opatření níže uvedených.
2. Povoliti najímání dělníků ve větším množství v jedné z obou zemí pro podniky druhé, za podmínek určených touto smlouvou.
I.
Všeobecná ustanovení.
Článek 2.
Přistěhovalí dělníci obdrží za stejnou práci stejnou mzdu, jako tuzemští dělníci téhož oboru, zaměstnaní v témže podniku, mzdu řídící se obvyklými a běžnými mzdovými sazbami dotyčného kraje.
Přistěhovalí dělníci obdrží za stejnou práci stejnou mzdu, jako tuzemští dělníci téhož oboru a téže odborné vyspělosti (de même catégorie et de même specialité professionelle) zaměstnaní v témže podniku, mzdu, řídící se obvyklými a běžnými mzdovými sazbami dotyčného kraje.
Článek 3.
Používati budou ochrany poskytované cizím dělníkům zákonodárstvím smluvních stran, jakož i ochrany, kterou jím smluvní vlády budou moci zaručiti zvláštními smlouvami.
Používati budou ochrany poskytované dělníkům domácím zákonodárstvím vysokých smluvních stran, jakož i ochrany, literou smluvní strany budou moci jim zajistiti zvláštními smlouvami, ujednanými buď mezi nimi, buď s jinými vládami. 2 Zejména podle posledního odstavce článku 3., francouzského zákona ze dne 9. dubna 1898 o úrazech při práci a podle podmínek téhož odstavce obmezení týkající se cizích dělníků, kteří se stali obětí úrazů, nebo jejich právních nástupců anebo zástupců, kteří nebydlí nebo již přestali obývati území francouzské budou obmezení) úplně zrušena ohledně dělníků ..... jakmile bude zajištěna reciprocita dělníkům francouzským zákonodárstvím ....... uznaným rovnocenné.
Současně obě vysoké smluvní strany uzavrou smlouvu ve formě dohody a mezi úřadem francouzským a úřadem ..... povolaným k stanovení opatření, týkajících se placení rent a pensí v ....... a ve Francii.
Vzájemnou smlouvou mezi příslušnými úřady obou zemí se stanoví kromě toho podmínky, za kterých budou předávány do spořitelen vlasti úspory uložené dělníky do spořitelem druhé země.
Pokud se týče úrazu při práci shodně s posledním odstavcem článku 3, zákona francouzského ze dne 9. dubna 1898 o úrazu při práci a podle podmínek, uvedených v tomto odstavci, obmezení, týkající se dělníků československých, kteří se stali obětí úrazu, neb jih právních nástupců, anebo zástupců, kteří nebydlí nebo již přestali obývati území francouzské, budou úplně zrušena v důsledku vzájemnosti zajištěné francouzským dělníkům, zákonodárstvím československým uznaným za rovnocenné. 3
Smlouva, uzavřená dohodou mezi příslušnými úřady francouzskými a československými, určí nutná opatření, týkající se placení důchodů a pensi v republice československé a francouzské. Článek 4.
K tomu příslušný úřad v každé z obou zemí bude bdíti nad vykonáváním zásad výše uvedených, týkajících se dělníků druhé země, zaměstnaných v jeho obvodě; tomuto úřadu budou zasílány a postupovány buď přímo nebo prostřednictvím příslušných diplomatických nebo konsulárních úřadů veškeré cizími dělníky podané stížnosti ohledně pracovních a životních podmínek, poskytovaných jim zaměstnavateli, nebo ohledně veškerých nesnází, s nimiž by mohl býti spojen jejich pobyt v cizí zemi.
Tento úřad bude konati potřebná šetření a bude jedině oprávněn zakročiti k urovnání povstalých sporů neb obtíží.
Vláda republiky francouzské a vláda československá budou každá na svém území v případě potřeby používati inspektorů nebo zvláštních dopisovatelů, ovládajících řeč přistěhovalých dělníků.
Z ustanovení tohoto článku nevyplývají žádné změny pro pravomoc konsulů, která jest jim dána smluvními úmluvami a zákony sídelní země. 4
II. Vystěhování jednotlivců.
Článek 5.
S výhradou časových nebo výminečných odchylek, na něž je vzat zřetel v článku 9. této smlouvy, nebude požadováno zvláštního povolení k opuštění vlasti od dělníků ani od jejich rodin, odcházejí-li jednotlivě a dobrovolně z jedné země do druhé za zaměstnáním.
S výhradou časových nebo výminečných odchylek, na něž je vzat zřetel v článku 9. této smlouvy, nebude požadováno od dělníků a jich rodin při odchodu z mateřské země, ať odcházejí jednotlivě a dobrovolně, nebo v důsledku organisovaného najímání z jedné země do druhé za zaměstnáním, žádného jiného průkazu, než jakého je třeba ostatním státním příslušníkům.
Vzájemně nebude od cizích dělníků a jich rodin, vracejících se do vlasti, při odchodu ze země pobytu, požadováno žádného zvláštního povolení. Aby mohli dělníci požívati výhod této smlouvy, musí si opatřiti průkazy totožnosti, které jim budou dány úřady jich zemí.
Aby mohli dělníci požívati výhod této smlouvy, musí si opatřiti takové průkazy totožnosti, které úřady jich vlasti uznají za vhodné.
II. Vystěhovalectví samovolné (spontanée).
Článek 6.
Dělníci, vystěhovavší se jednotlivě a dobrovolně, budou přijati při příchodu do země svého určení úřady této země, které jim ponechají svobodu pohybu s výhradou, že budou zachovávány zákonné předpisy zdravotní a policejní, jakož i ustanovení níže uvedená.
Článek 7.
Jestliže se dělníci, přišedše na hranice, vykáží smlouvou, uzavřenou písemnou dohodou, odeberou se (budou se moci odebrati) do místa svého určení, ovšem, neobsahuje-li tato smlouva ani ze strany dělníků, ani ze strany zaměstnavatelů závazků, které by odporovaly násadám této smlouvy.
Článek 8.
Jestliže dělníci při svém příchodu na hranicích neprokáží se pracovní smlouvou, nebo jestliže tato obsahuje závazky odporující této smlouvě, budou ubytováni v některém bezplatném ubytovacím středisku a budou poukázáni na některou bezplatnou zprostředkovatelnu práce, nacházející se v blízkosti hranice anebo v blízkosti místa, jež si sami zvolili, mají-li potřebné prostředky, aby se tam mohli odebrati.
Jestliže dělníci při svém příchodu na hranice neprokáží se pracovní smlouvou, nebo jestliže tato obsahuje závazky, odporující této smlouvě, budou dopraveni do místa své volby, budou-li míti potřebné prostředky, aby se tam mohli odebrati. V opačném případě budou přijati do některého, bezplatného ubytovacího střediska, nebo odkázáni na novou bezplatnou zprostředkovatelnu práce, nacházející se v blízkosti hranic. Tyto noclehárny nebo zprostředkovatelny zaopatří jim zaměstnání za podmínek odpovídajících zásadám výše uvedeným a v takové míře, aby jich umístění nebylo na újmu domácím dělníkům.
Článek 9.
V případě, že by stav pracovního trhu nedovoloval v určitých odborech, v určitých krajích a pro jisté zaměstnání, opatřiti zaměstnání vystěhovalcům, kteří přicházejí jednotlivě a dobrovolně hledali práci, dotyčná vláda neprodleně zpraví o tom diplomatickou cestou vláda domácí země vystěhovalců, jež opět o tom zpraví své příslušníky.
V případě, že by toto vyrozumění nemělo žádoucího výsledku, obě smluvní strany ujednají vzájemnou dohodou jiná účelná opatření.
Hromadné najímání. Organisované najímání.
Článek 10.
Obě vlády povolují organisované najímání dělníků na svém vlastním území pro podniky, nalézající se na území druhé země za podmínek dále uvedených.
Obě vlády povolují organisované najímání dělníků na svém vlastním území pro podniky, nalézající se na území druhé země, za podmínek dále uvedených. 5
Článek 11.
Vláda země, kde se provádí najímání dělníků, vyhrazuje si určité kraje,
v nichž bude najímání povoleno, vláda země, kde se nacházejí zaměstnavatelé, vyhražuje si určité kraje, kam dělníci budou moci býti posíláni.
Vláda země, kde se provádí najímání dělníků, vyhražuje si určité kraje a pracovní odbory dělníků,
v nichž bude najímání povoleno, vláda země, kde se nacházejí zaměstnavatelé, vyhražuje si určité kraje, kam dělníci budou moci býti posíláni.
Vlády obou zemí určí vzájemnou dohodou počet dělníku, kteří budou moci být i hromadně najati tak, aby nebyl poškozován ani hospodářský vývoj jedné země, ani tuzemští dělníci druhé země. Za tím účelem zřídí komisi, která bude zasedati v Paříži nejméně dvakrát do roka.
Vlády obou zemí určí vzájemnou dohodou počet a odbory dělníků, kteří budou moci býti organisovaně najati tak, aby nebyl poškozován ani hospodářský vývoj jedné země, ani tuzemští dělníci druhé země. Za tím účelem zřídí komisi, která bude střídavě zasedati v Paříži a v Praze nejméně jednou do roka.
Každá vláda předloží této komisi názory Národního poradního sboru, v němž budou zasedati vedle zástupců věcně příslušných úřadů, také zástupci zaměstnavatelů a dělníků. Článek 12.
Hromadné najímaní bude se moci konati v mezích, výše uvedených a za dozoru příslušných úřadů země, v níž se koná
buď úřední misí,
bud zástupcem zaměstnavatele, jednajícím pouze jménem podniku, jejž zastupuje nebo zástupcem zájmové organisace; zástupci budou muset býti v obou případech ověřeni oběma vládami.
Organizované najímání bude se konati v mezích výše uvedených veřejnými orgány pro zprostředkování práce té země, na jejímž území dělnictvo se najímá.
V republice československé bude najímaní výhradně prováděno prostřednictvím Ústředního úřadu práce (Ministerstvo soc. péče), ve Francii Národním úřadem pro zprostředkování práce (l’office National de Placement). Nicméně dělnici takto najmutí budou před svým odjezdem přijati a roztříděni, nebo zamítnutí buď úřední vládní misí země, na jejímž území mají býti zaměstnáni, buď osobou ověřenou oběma vládami. Všechny úkony, přímého najímání prováděné v zemi, kde najímání se děje zaměstnavateli nebo jejich zástupci, jinak než úředními orgány výše uvedenými, budou neplatny a budou míti za následek neplatnost závazků jimi ujednaných.
Pracovní smlouvy, uzavřené zaměstnavateli, jakož i žádosti o dělníky, které předloží, budou odpovídati vzorům ustanoveným dohodou mezi příslušnými úřady francouzskými a úřady republiky československé.
Jeden exemplář žádosti, odpovídající hromadnému najímání (organisovanému najímání) dělníků bude předložen zaměstnavatelem k ověření příslušnému úřadu země, kde dělníci mají býti zaměstnáni, a zaslán tímto příslušným úřadům země, na jejímž území se dělníci najímají.
Ověření bude dáno jen tehdy, odpovídají-li smluvní podmínky žádosti zásadám této smlouvy, dále může-li býti postaráno o vhodné ubytování dělnictva a jestliže potřeba pracovních sil opravňuje najímání pro dotyčný podnik.
Ověřená žádost bude diplomatickou cestou předána příslušnému úřadu země, kde najímání se má prováděti, s udáním počtu dělníků a odborů a případně nik najati, a případně opatřena jménem zástupce, který je pověřen zajistiti najímání dělníků, aneb spolupůsobiti při najímání.
Ověření bude dáno jen tehdy, odpovídají-li smluvní podmínky žádosti zásadám této smlouvy, dále může-li býti postaráno o vhodné ubytování a stravování dělnictva, jestliže potřeba pracovních sil opravňuje najímání pro dotyčný podnik a jestliže jest dána záruka, že není stávek, ani výluk, ani jakýchkoliv odborových nepokojů v podniku žadatele:
Ověřená žádost bude diplomatickou cestou předána příslušnému úřadu země, kde najímání se má prováděti, s udáním počtu dělníků a odborů a případně s udáním jména osoby, určené spolupůsobiti při najímání za podmínek uvedených v odstavci 2. tohoto článku. Článek 13.
Zvláštní ujednání, smluvené mezi příslušnými úřady obou vysokých stran, určí provádění této smlouvy ve věci organizovaného najímání, zdravotních opatření při odjezdu a dopravě dělnictva.
Příslušné francouzské a československé úřady dohodnou se kromě toho na podmínkách, za kterých budou předávány do spořitelen vlasti úspory uložené dělníky do spořitelen druhé země.
Článek 14.
Ustanovení článku 1. až 5. této smlouvy je použíti vůči dělníkům každé z obou zemí, zaměstnaných v druhé zemi dříve, než tato smlouva nabude účinnosti.
Článek 15.
Tato smlouva bude potvrzena a ratifikace co nejdříve vyměněny.
Nabude účinnosti ve Francii a v Československu dnem, který bude souhlasně určen oběma vládami. Bude míti platnost jeden rok a bude rok od roku mlčky obnovována, s výhradou výpovědi tří měsíců před uplynutím každého období.
Všechny obtíže, týkající se použití této smlouvy, budou upraveny diplomatickou cestou.
V důsledku, čehož plnomocníci.................
z jedné strany a................
z druhé strany podepsali tuto smlouvu a dali na ní pečeť svých vlád.
Zhotovena v městě..............
ve dvou exemplářích dne...............
Protokol
v okamžiku, kdy podepisují tuto smlouvu, datum tohoto dne, podepsaní plnomocníci prohlásili souhlasně následující:
Z důvodů výjimečných v očekávání ratifikace této smlouvy, její ustanovení nabudou bezprostředně účinnosti, vyjma ustanovení článku 3., týkajícího se úrazu při práci, při čemž se nicméně rozumí, že pokud se týče všech úrazů při práci, přihodivších se mezi podepsáním této smlouvy a výměnou ratifikací, ustanovení článku 3. bude moci býti zpětně použito od okamžiku ratifikace a bude použito všech ochranných opatření k zajištění práv zájemníků, ať přímo těmito, ať pro ně jich zaměstnavateli. II.
Vzor žádostí o československé dělníky pro průmysl,
kterou jest adresovati ministerstvu práce, úřad pro cizí dělníky, 2 Avenue Rapp, Paříž (VII).
Důležitý pokyn. 6
Podle ustanovení platné smlouvy mezi vládou francouzskou a vládou československou, vláda československá dovoluje na svém území pouze najímání oněch dělníků, o něž byla podaná žádost řádně ověřena a předložena příslušným francouzským úřadem (ministerstvem práce). — Zaměstnavatelé se tudíž žádají zasílati veškeré žádosti o československé dělníky na vyše uvedenou adresu.
Označení podniku zaměstnavatelova (firma a adresa):...................
Místo zaměstnání:......................
Železniční stanice:.......................
Jméno a příjmení zástupce určeného k najímání dělníků:.......................
Případné označení kraje, v němž podnik si přeje, aby bylo najímání provedeno:.................
Úhrnný počet zaměstnaných dělníků
A) jednotlivých........
B) s rodinami...............
C) dělnic 7....................
Počet dělníků dle odborů. Počet dělníků pro každý odbor podle jejich odborové kvalifikace. A) B) C).
Odbory A) B) C) Všeobecné poznámky, týkající se povahy, práce (v dílně, na volném vzduchu, v horách atd.):..................
Udati případy mimořádného nebezpečí při práci (nevybuchlé dělové granáty atd.: 8....................
Všeobecná ustanovení.
Článek 1.
Podnik zajišťuje po 3, 6, 9 a 12 měsíců ode dne následujícího po příjezdu nepřetržitou práci dělníkům, kteří jsou předmětem této žádosti.
Článek 2.
Pravidelná práce zahrnuje 6 pracovních dnů do týdne s normální pracovní dobou 8 hodin za den neb 48 hodin za týden.
Nepracuje se v neděli, na Nový rok, na Velikonoční pondělí, na Nebevstoupení Páně, pondělí Svatodušní, v den Národního svátku francouzského dne 14. července, na Nebevstoupení Panny Marie, na Všechny svaté a na Hod Boží.
Normální práce se koná (udat, zdali ve dne či v noci):...................
V případě překážky přivolané atmosferickými vlivy pro práce venku a v případě jakékoliv vis major, bude zajištěna dělníkům táž mzda, jakouž vyplácí podnikatel dělníkům francouzským (udat výši mzdy ujednané pro tento případ s francouzskými dělníky):...................
Zvláště budou placeny:
a) práce noční a práce ve dny sváteční, nevyplývá-li v obou těchto případech z organisace pravidelné pracovní doby...................
b) hodiny přes čas tak, jak jsou placeny francouzským dělníkům.
Článek 3.
Dělníci, o něž se jedná v této žádosti, obdrží za stejnou práci stejnou mzdu jako dělníci francouzští téhož odboru a téže odborné vyspělosti vykonávající tutéž práci v tomtéž podniku, anebo není-li dělníků zplňujících tyto podmínky, mzdu podle obvyklých a běžných sazeb dotyčného kraje. Sazba mezd.
Zaměstnání 9 Časová mzda hodinová, denní Mzda úkolová neb od kusu Nářadí, Nejmenší mzda hodinová, denní nebo od kusu dělníka průměrného Zvláštní sazba za noční práci a za hodiny přes čas.
Údaje případného přídavku, který se vyplácí mimo mzdu................
A) Přídavek drahotní.................
B)...................
C) Zvláštní odměna pro dělníky, pracující na výškách atd........
D)......................
E)......................
Článek 4.
V případě, že by byla shora uvedená mzdová sazba francouzským dělníkům, pracujícím v témže podniku v době trvání této mzdové smlouvy zvýšena, budou požitky plynoucí z tohoto zvýšení vztaženy též plnou měrou na cizí dělníky, o něž se jedná v této smlouvě.
Tito budou míti též právo na příplatky v naturaliích neb v penězích, zvláště na drahotní přídavky, které budou přiřčeny dělníkům francouzským, ovšem s výhradou, že cizí dělníci nebudou požívati zvláštních výhod, jako bezplatného ubytování a stravování poskytovaného zaměstnavatelem za nižší cenu, než jaká je běžná cena potravin. V tomto případě mohou, býti tyto přídavky sníženy v poměru odpovídajícím výhodám, jež cizí dělníci požívají v naturaliích.
Článek 5.
Podnik uvádí ve známost, že dělníci mu přidělení naleznou bydliště......................za přibližnou cenu.........................anebo.........................
Podnik poskytuje bydliště zdarma.......................za průměrnou cenu 10 Článek 6.
Podnik uvádí v informaci, že cena stravy činí asi................ denně, (Udat, je-li v podniku kantina),
anebo................................................
Podnik poskytuje stravu za průměrnou cenu.................. která bude od mzdy, uvedené v článku 3., odečtena.
Budou-li českoslovenští dělníci, v podniku zaměstnaní, přesahovati počet 10, bude na jich hromadnou žádost obstarávati kuchyni jeden z československých dělníků, zaměstnaných v podniku, při čemž mu budou potraviny opatřeny zaměstnavatelem dobrovolně. Tento dělník bude míti denně půl dne prázdno pro tuto práci, nebude-li počet stravovaných dělníků větší než 20. — Bude-li jich více než 20, bude míti k tomuto účelu celý den. Jestliže československých dělníků nebude více než 20, bude míti kromě toho jednou za týden půl dne ku praní prádla dělníků.
Bude-li československých dělníků více než 50, bude míti jeden dělník na 50 československých dělníků (a jeden dělník na zlomek nad 50 za podmínek označených v hořejším odstavci) celý den k přípravě kuchyně a praní prádla.
Kromě toho v podnicích, v nichž jest zaměstnáno 100 československých dělníků neb i více, jest zaměstnavatel povinen míti jednoho tlumočníka na každých 100 československých dělníků a na zlomky větší 50 Čechoslováků. Tento tlumočník, který musí být i uznán francouzským ministerstvem prací, bude odměňován zaměstnavatelem podle sazby, stanovené pro kvalifikované dělníky a bude míti tytéž přídavky.
Článek 7.
Podnik zajišťuje lékařské ošetřování a léky po dobu.... týdnů,
beze srážky.......
V případe onemocnění dělníka podnik zajišťuje tomuto byt, stravu, lékařské ošetřování a léky nejméně po dobu 8 týdnů. 11
neb se srážkou ze mzdy za týchž podmínek, jako ostatním, dělníkům (udati tyto podmínky).
V případě umrtí dělníka, na něhož se žádost vztahuje v době platnosti smlouvy, jest zaměstnavatel povinen postarati se o pohřeb zemřelého a splniti podmínky, uvedené v článku 7., vzoru smlouvy s jednotlivcem. 12 Článek 8.
Dělnici budou účastni v případě úrazu při práci výhod, poskytovaných francouzským zákonodárstvím, které jim zajišťuje odškodnění, jakož i lékařskou péči a léky zdarma ve stejné míře jako dělníkům francouzským.
Článek 9.
Útraty lékařské prohlídky v československé republice, určené na 10,— K za dělníka a cestovné, odpovídající obvyklým podmínkám dopravy dělníků z místa najmutí do místa práce, bude hraženo zaměstnavatelem, a výlohy za stravování po dobu cesty. Byly-li výlohy ty placeny dělníkem, budou mu nahraženy za následujících podmínek:
1. Cena jízdního lístku podle obvyklých sazeb dopravy dělníků;
2. stravné 5 fr. denně za tolik 24hodinových dnů, kolik je třeba ku vykonávání cesty; zbývající část posledního dne počítá se za celý den.
V tomto případě se bude náhrada vypláceti po třetinách vždy pohledního dne prvních tří měsíců.
Článek 10.
Na útraty podniku budou odesláni do vlasti:
1. Dělníci, kteří po příjezdu na místo svého určení nebudou přijati do práce z ohledů zdravotních, vyjmá podvodu, jehož se dopustili při lékařské prohlídce ve své domovině.
2. Ti, kteří onemocněli a nemohli by podle lékařského dobrozdání před vypršením této smlouvy býti vyléčení.
2. Ti, kteří by onemocněli v době platnosti smlouvy a podle dobrozdání lékaře, zvoleného dělníkem, nemohli by se ujmouti znovu práce v době, která je uvedena v článku 7. 13 a byli by schopni dopravy.
Článek 11.
Dělníci, o něž se jedná v této smlouvě, kteří splnili plně svoji smlouvu, obdrží po jejím vypršení částku 100 fr. jako smluvený příspěvek na zpáteční cestu, trvala-li smlouva 1 rok,
trvala-li smlouva 9 měsíců, částku 75 fr.,
„ „ 6 „ „ 50 fr.,
„ „ 3 „ „ 25 fr.
Článek 12.
Smluvený příspěvek, uvedený v předešlém článku, přísluší dělníkům, o něž se jedná v této žádosti i tehdy, poruší-li zaměstnavatel smlouvu před vypršením ujednané lhůty a nejedná-li se o výpověď učiněnou nebo zaviněnou dělníkem.
Článek 13.
V případě, že by dělníci před vypršením uzavřené smlouvy opustili zaměstnavatele, který jim hradil cestovné podle čl. 9., alby se odebrali na jiné místo, budou povinni vrátiti mu část cestovného v poměru k době, po kterou má smlouva ještě trvati a učiní od tohoto okamžiku postup jmenovanému podnikateli v mezích, na něž je vzat zřetel v článku 62. první knihy francouzského zákona o práci (Code du Travail).

Sociální revue. 23 Článek 14.
Všechny obtíže, které, by mohly vzniknouti mezi podnikem zaměstnavatele a dělníky, o něž se jedná v této žádosti, budou neprodleně oznámeny buď v řeči francouzské nebo v řeči československé, buď přímo nebo prostřednictvím diplomatického, anebo konsulárního zastoupení československé republiky ve Francii ministerstvu práce, úřad pro cizozemské dělníky (Service de la Main ďonievre Etrangère Paris 2, avenue Rapo, tèlèphone Saxe 21—18, inter 161).
V..................... dne.........................
Podpis zaměstnavatele: Ověření úřadu:

O hospodářském a sociálním významu této smlouvy viz pojednání Dra Evžena Šterna „Naši dělníci do Francie“ v Právu Lidu ze dne 11. a 18. ledna 1920.
Obdobnou smlouvu uzavřela Francie s Polskem a Italií.
Podle francouzského zákona ze dne 8. dubna 1898 pojednávajícího o úrazech při práci má dělník a úředník zaměstnaný v podnicích stavebních, továrnách a průmyslových dílnách vůbec, ve skladištích dříví, v dopravních podnicích a skladištích, v dolech a lomech a ve všech podnicích nebo částech podniků vůbec, kde se užívá stroje hnaného jinou silou než lidskou nebo zvířecí, neb kde se výbušné látky vyrábějí, utrpí-li podnikový úraz počínaje pátým dnem po úrazu nárok na odškodné vůči zaměstnavateli. Dalšími zákony bylo rozšířeno toto úrazové zajištění na osoby zaměstnané u zemědělských strojů, hnaných motorem (1899) a na zaměstnance všech obchodních podniků (1906).Pokud mzda převyšuje 2400 fr. ročně, má zraněný nárok pouze na jednu čtvrtinu zákonného odškodnění, z obnosu převyšujícího 2400 fr. Do 2400 fr. jsou sazby následující: 1. Zraněný obdrží a) při neschopnosti úplné a trvalé dvě třetiny své roční mzdy; b) při neschopnosti částečné, avšak trvalé, důchod, rovnající se jedné polovině úrazem přivedené výdělečné neschopnosti; c) při neschopnosti dočasné obdrží po dobu trvání této denní rentu (též za neděle a svátky), rovnající se jedné polovině průměrného denního platu, docíleného za poslední měsíc před utrpěním úrazu. Důchody tyto jest podnik povinen vypláceti v obvyklých dnech mzdové výplaty, a důchodce má dále nárok na lékaře a léky podle sazby pro chudé a na pohřebné v obnosu nejvýše 100 fr. 2. V případě smrtelného úrazu obdrží: a) vdova důchod, rovnající se 20% ročního výdělku zemřelého. V případě znovuprovdání obdrží kapitalisovaný trojnásobný roční důchod, jakožto odbytné navždy;b) jednostranní sirotci obdrží důchod, rovnající se 15, 25, 35 a 40% ročního výdělku zemřelého podle toho, je-li tu 1, 2, 3, 4 nebo více sirotků. Oboustranní sirotci obdrží 20—60% podle počtu sirotků a to až do 16. roku jejich věku; c) Není-li tu ani vdovy, ani sirotků, obdrží ascendent nebo descendent rentu na osobu 10%ní a je-li jich více, dohromady nejvýše 30%. Tyto příbuzenské důchody jsou zasílány důchodcům čtvrtletně. ß. Cizí dělnici, opustí-li po zranění Francii, obdrží trojnásobný obnos ročního důchodu jim přiznaného, jakožto odškodnění jednou pro vždy. Jejich právní nástupci pak, opustí-li Francii anebo nebydlí-li v době úrazu ve Francii, nemají nároku na vdovský, sirotčí a příbuzenský důchod. Tato obmezení, platící pro cizince, mohou býti podle posledního odstavce článku 3. uvedeného zákona zrušena. Dělníci cizího státu a jich příslušníci mohou býti postaveni na roveň francouzským dělníkům a jich příslušníkům reciprocitní smlouvou. Smlouva v zásadě prohlašuje naše úrazové pojištění za rovnocenné s francouzským a přiznává našim příslušníkům v případě podnikového úrazu, utrpěného ve Francii, stejné výhody jako francouzským příslušníkům. Ovšem k stejné povinnosti musíme i my sе zavázati vůči Francouzům, kteří by v naší republice utrpěli podnikového úrazu. Vzhledem k různorodému úrazovému zajištění v obou zemích (u nás je veřejné úrazové pojištění, ve Francii má zraněný dělník pouhý soukromoprávní nárok vůči zaměstnavateli, státem zajištěný pouze subsidierně v případech trvalé, výdělečné neschopnosti nebo úmrtí následkem úrazu) má býti reciprocitní úmluva o bližších podrobnostech v rámci zásad této smlouvy dodatečně sjednána a uzavřena.
Předpisy, tohoto článku nemá býti obmezeno právo cizích dělníků obrátiti se v rámci zákonů francouzských nebo československých v obou zemích na kterýkoli civilní nebo trestní soud neb správní úřad, nýbrž každý z obou smluvních států má k ochraně dělníků druhého státu určiti zvláštní ústřední úřad, na který by se tito mohli se všemi svými stížnostmi obraceti. U nás má jím býti podle chystané vládní osnovy o zprostředkování práce Ústřední úřad práce v Praze. Ve Francii pak Úřad pro cizí dělníky (Service de la Main d’Ouevre Etrangère) při francouzském ministerstvu práce a sociální péče v Paříži. Úřad tento má své oddělení polské, španělské a italské, a podle tohoto článku zavazuje se míti zřízence (inspektory a dopisovatele), jež by slovem i písmem byli schopni dorozuměti se s československými dělníky v jich mateřštině. Českoslovenští dělníci ve Francii budou míti tudíž možnost obrátiti se ve svých záležitostech buď přímo na některý soud neb úřad francouzský, aneb přímo či prostřednictvím naší legace ve Francii na Úřad pro cizí dělníky v Paříži.
Změna označená najímáním hromadného organisování vyplývá z obsahu článku 12. této smlouvy. Vláda francouzská navrhla, aby obě země dovolovaly najímání jejich dělníků pro druhou zemi zástupci soukromých podnikatelů nebo cizími úředními missemi, kdežto vláda československá vyhrazuje zprostředkování práce do ciziny jedině svým úředním zprostředkovatelnám.
Polotučné texty jsou doplňky sjednané v Paříži; je-li dvojitý text, je sloupec prvý znění navržené francouzskou vládou, znění druhé ujednané v Paříži.
V tomto případě jest udati, bude-li poskytnuto zaměstnání ženám a za jakých podmínek.
Jest v zájmu zaměstnavatele, aby podal o tomto bodě pokud možno podrobné údaje.
Pro dělníky, pracující úkolově neb od kusu, označiti podle možnosti hlavní sazby pro každý odbor.
Rodinám a manželům bude zajištěn oddělený byt. Tento byt bude zdravý, svobodní dělníci a dělnice budou podle pohlaví ubytováni v oddělených místnostech podle ustanovení francouzského zákona o práci (Code du Trawail).
Zajištění našemu dělnictvu francouzským podnikatelem bytu, stravy, lékařského ošetřování a léků, nejméně po dobu 8 týdnů v případě onemocnění přímo v žádosti o československé dělníky bylo nutné, ježto ve Francii není povinného nemocenského pojištění. Onemocní-li dělník, je odkázán jedině na své úspory, veřejnou dobročinnost nebo přijetí do některé veřejné nemocnice. Francouzští dělníci zhusta se stávají členy svépomocných spolků, které svým členům v případě onemocnění vyplácejí podporu; spolky tyto nazývají se Sociétés de secours mutuels a jsou-li zřízeny na základě zákona z 1. dubna 1898, obdrží státní subvenci. Ovšem tato svépomoc daleko nenahrazuje požitky, vyplývající z našeho nemocenského pojištění.
Tento článek zní: V případe úmrtí jest zaměstnavatel povinen postarati se o pohřeb dělníka; dá starostou obce sepsati protokol o úmrtí a podá neprodleně zprávu příslušnému francouzskému soudu prvé stolice (Juge do Paix) s udáním všeho, co jest mu známo, o mrtvém, jeho rodině a pozůstalosti se žádostí, aby o tom bylo vyrozuměno ministerstvo zahraničních záležitostí. Legace československá v Paříži dá mu v případě potřeby všechny pokyny, kam mají býti zaslány cenné předměty, zemřelému náležející.
To jest podle odst. 1. čl. 7 zajištění v případě nemoci po dobu osmi neděl.

Citace:

Zákon ze dne 17. října 1919, čís. 569,. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1919, svazek/ročník 1, číslo/sešit 7, s. 242-243.