NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Č. 9243.

Živnostenské právo (Podk. Rus): O průkazu způsobilosti pro obchod se smíšeným zbožím.
(Nález ze dne 5. května 1931 č. 5906.)
Věc: Šimon R. v I. proti ministerstvu obchodu o povolení k prodeji lihových nápojů v uzavřených lahvích.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním ze dne 26. června 1925 žádal st-l, obchodník se smíšeným zbožím v I., za udělení povolení k prodeji vína, piva a lihovin v uzavřených lahvích. Rozhodnutím ze 7. srpna 1925 nevzal župní úřad v Mukačevě odpověď jmenovaného, že bude při obchodě se smíšeným zbožím v I. prodávati lihoviny v uzavřených lahvích, na vědomí proto, že nepodal ve smyslu § 53 živn. zák. č. 259/24 průkazu způsobilosti. Ohledně prodeje piva a vína byl žadatel poukázán na hlavnoslužnovský úřad v I., který jest kompetentní k vyřízení této opovědi. Další prodej lihovin byl zároveň zakázán.
V odvolání uvedl st-l, že byl u svého otce Samuela R., jenž je již 35 let obchodníkem, zaměstnán po osm let jako učeň a pomocník, o čemž předložil potvrzení otce, vidované notářským a obecním úřadem. Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. obch. odvolání z důvodu prvostupňového rozhodnutí. Proti vývodům odvolání bylo podotknuto, že právě ze spisů k odvolání přiložených plyne, že Samuel R. žadatele nikdy nepřihlásil ani jako učně, ani jako pomocníka, aniž podle § 61 zák. čl. XVII:1884 přihlásil u příslušného živn. úřadu smlouvu učební. Žadatel neměl též podle sdělení hlavnoslužnovského úřadu před platností nového živn. zákona finančního povolení k prodeji pálených nápojů v uzavřených lahvích.
O stížnosti uvážil nss toto:
Podle § 53 živn. zák. mohou obchod se smíšeným zbožím ohlašovati toliko osoby, které podají průkaz způsobilosti stanovený v § 14. Jest nesporno, že st-l má živn. oprávnění k obchodu se smíšeným zbožím, žal. úřad nevzal však opověď prodeje lihových nápojů v uzavřených lahvích, k němuž jest obchodník se smíšeným zbožím oprávněn podle poslední věty odst. 5 § 53 toliko na základě zvláštní ohlášky, na vědomí proto, že nepodal ve smyslu § 53 živn. zák. průkazu způsobilosti.
St-l dovozuje, že požadovaný průkaz způsobilosti podal potvrzením svého otce, že se u něho živnosti obchodní řádně vyučil a byl u něho zaměstnán; okolnost, že otec jej nepřihlásil, resp. učňovskou smlouvu u živn. úřadu neohlásil, nemůže mu býti na újmu, ježto nebyla jím zaviněna a ostatně registrace učňů a pomocníků byla zák. čl. XVII:1884 předepsána toliko u živností řemeslných, nikoliv u živností obchodních. Námitky tyto neuznal nss opodstatněnými.
Podle § 14 živn. zák. lze průkaz způsobilosti k nastoupení obchodních živností uvedených v § 53 odst. 3 a 4 podati buď výučným listem anebo učebním vysvědčením o řádně ukončeném učebním poměru a vysvědčením o služební době aspoň dvouleté v obchodní živnosti, při čemž však celé zaměstnání má trvati aspoň pět let. Zákon nespokojuje se zde pouhým průkazem o tom, že si uchazeč nějakým způsobem vůbec osvojil vědomosti v provozování živnosti obchodní, nýbrž požaduje formelní průkaz o řádném ukončení učebního poměru učebním vysvědčením a vysvědčením o nejméně dvouleté služební době. Učební vysvědčení pak předpokládá existenci učňovského poměru ve smyslu zákona. Zdali tu v daném případě byl takový učňovský poměr a jak vysvědčení má vypadati, nutno posuzovati podle předpisů tehdy platných, tudíž zde podle předpisů zák. čl. XVII:1884. O učňovském poměru jednají §§ 59 až 87 cit. zák. článku, který mezi jiným stanoví, že přijetí učně se děje písemnou smlouvou před živn. úřadem 1. stolice, resp. že písemnou smlouvu jest tomuto úřadu zaslati (§ 61) a dále, že živn. úřad vyhotoví po skončení učebního poměru učedníku vysvědčení (§ 67).
Že st-l svým otcem u živn. úřadu jako učeň přihlášen nebyl, resp. učební smlouva tomuto úřadu předložena nebyla a že se nemůže vykázati vysvědčením podle § 67 cit. zák. článku, stížnost nepopírá a nelze tudíž shledati, že by výrok žal. úřadu, popírající, že st-l, pokud jde o poměr učňovský, předložil požadovaný průkaz způsobilosti, byl v rozporu se zákonem, a není proto ani třeba zkoumati, zda st-l předložil dostačující průkaz o zaměstnání jako pomocník v živnosti obchodní, když § 14 živn. zák. požaduje předložení obou průkazů a nedostatek jednoho z nich již postačuje k tomu, že požadovaný průkaz způsobilosti není splněn.
Stížnost má ovšem za to, že výučný list, resp. učební vysvědčení o řádně ukončeném učebním poměru ve smyslu shora uvedeném nemohl st-l předložiti, poněvadž dotyčné předpisy zák. čl. XVII:1884 se netýkají učňů v živnostech obchodních, z čehož zřejmě chce dovoditi, že v takovémto případě stačí pouhé osvědčení učebního pána o tom, že st-l de facto byl u něho učněm. Námitka tato odporuje však jasnému znění zákona, který v části jednající o učních nijak nerozeznává mezi živnostmi obchodními a živnostmi řemeslnými a zejména nestanoví žádné výjimky stran živností obchodních. Stížnost má zřejmě na mysli ustanovení § 99 odst. 4, toto však jedná o pracovní knížce pomocníků a netýče se učňů vůbec. Že pak registrace učňů v obchodních živnostech nebyla živn. úřady prováděna, jest tvrzení ničím nedoložené, neb z okolnosti, že st-li byl vydán živn. list na obchod se smíšeným zbožím bez formálního průkazu způsobilosti, nelze to ještě vyvozovati.

Citace:

č. 9243. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 812-814.