František Oswald:

Právní poměry v území odstoupeném Německu.

I.
Základním ustanovením pro právní poměry v území odstoupeném Německu jest výnos vůdce a říšského kancléře o správě sudetoněmeckých území z 1. října 1938, vyšlý v částce 1. sbírky »Verordnungsblatt für die sudetendeutschen Gebiete«, vydané v Berlíně dne 8. října 1938. Podle něho jest — po přechodné době, během níž jest povolán vydávati nařízení vojenský hlavní velitel stanoven za zákonodárce »říšský komisař pro sudetoněmecká území«, který může za souhlasu příslušného říšského ministra a říšského ministra vnitra nařízeními měniti právo v sudetských územích platné. Tato nařízení vyhlašují se v zmíněném »Verordnungsblatt für die sudetendeutschen Gebiete« a nabývají účinnosti, pokud není nic jiného ustanoveno, dnem, který následuje po dni vyhlášení.
Ríšskoněmecké právo může býti zavedeno na sudetoněmeckém území nikoli říšským komisařem, nýbrž vůdcem a říšským kancléřem nebo příslušným říšským ministrem v dohodě s říšským ministrem vnitra; tento jest dále zmocněn vydávati právní a správní předpisy potřebné k provedení a doplnění výnosu o správě sudetoněmeckých území.
Právo platné dosud v sudetoněmeckém území zůstává podle § 5 zmíněného výnosu ze dne 1. října 1938 »až na další v platnosti, pokud neodporuje smyslu převzetí těchto území německou říší«.
II.
K základnímu výnosu vůdce a říšského kancléře z 1. října 1938 vyšla dosud dvě nařízení, obě z 8. října 1938.
První nařízení stanoví v § 1: »(1) Okruh platnosti vyhlašovacích listů (Verkündungsblätter) říše vztahuje se na sudetoněmecká území. (2) Říšské zákony, které byly vyhlášeny po 10. říjnu 1938 platí pro sudetoněmecká území, pokud není výslovně vyhrazeno, že pro tato území budou teprve uvedeny v účinnost. (3) Právní předpisy říše, které platí pro sudetoněmecká území, a které byly vyhlášeny ve vyhlašovacích listech říše, vstupují v účinnost, pokud není jinak stanoveno, v sudetoněmeckých územích dnem, který následuje po vyhlášení ve vyhlašovacích listech říše.« V § 2 jest dále stanoveno, že pro sudetoněmecká území jest obdobně použíti zákona o říšské vlajce, nařízení o výsostních znacích říše a výnosu o říšských pečetích.
V druhém nařízení k vůdcovu výnosu jest obsažena úprava organisace správy sudetoněmeckých území. Podle něho má říšský komisař pro sudetoněmecká území (»der Reichskommissar für die sudetendeutschen Gebiete«) sídlo v Liberci. Jest nejvyšším správním úřadem sudetoněmeckých území. Jest současně vyšším správním úřadem a zemským policejním úřadem. Náleží mu dále správní příslušnosti, které dosud byly vykonávány úřady, jež měly sídlo mimo sudetoněmecká území a byly nadřízeny instanci okresní. — Oprávnění dosud patřící nejvyššímu správnímu soudu vykonává správní dvůr u říšského komisaře.
K tomu přistupují tito »pověřenci« (Beauftragte), přidělení říšskému komisaři: a) pověřenec justiční správy, b) pověřenec říšské finanční správy, c) pověřenec říšské poštovní správy, d) pověřenec říšské dráhy, e) pověřenec říšského lesmistra.
III.
Pokud jde o finanční správu, vyšlo nařízení o říšské finanční správě v sudetoněmeckých územích z 12. října 1938. Státní finanční úřady v sudetoněmeckých územích začleňují se do říšské finanční správy; podržují dosavadní úkoly a úřadují, pokud není jinak stanoveno, podle dosavadních předpisů. Věcné vedení, t. j. veškeré vedení státních financí přechází na říšského ministra financí. Tento jest oprávněn promíjeti veřejné dávky a upouštěti od vybírání veřejných dávek, pokud veřejné dávky jsou spravovány dosavadními státními finančními úřady sudetoněmeckých území. Jest dále nejvyšším vedoucím a služebním představeným personálu. — Na poli finančního práva vyšlo dále nařízení ze 14. října 1938, jímž byly v sudetoněmeckém území zavedeny německé celní předpisy.
IV.
Pokud jde o soudnictví v sudetoněmeckých územích, vyšla dvě nařízení, první z 8. října 1938, druhé ze 14. října 1938. Podle prvního nařízení nalézají soudy právo »jménem německého lidu« (»im Namen des deutschen Volkes«). Soudy a ostatní justiční úřady, jakož i notářství, zachovávají si dosavadní příslušnost a jsou dále povolány k vyřizování věcí, které říšské právo, jež bude v sudetoněmeckých územích zavedeno, přikazuje jim odpovídajícím říšskoněmeckých úřadům a soudům, jakož i notářstvím. Krajské soudy přeměňují se na zemské soudy (Landgerichte), okresní soudy na úřední soudy (Amtsgerichte). — Pokud jde o vyšší instance, jest stanoveno: Příslušnost vrchního soudu přiděluje se prozatím senátu, který bude zřízen u zemského soudu (Landgerichtu) v Liberci, a jemuž bude přičleněno státní zastupitelství; zamýšlí se však zříditi později pro sudetoněmecká území stálý vrchní zemský soud (Oberlandesgericht), jehož sídlem by byly Litoměřice, místo magdeburského práva ze středověku. Na místo dosavadního nejvyššího soudu v Brně nastupuje říšský soud (Reichsgericht), na místo generálního prokurátora vrchní říšský zástupce u říšského soudu (Oberreichsanwalt beim Reichsgericht). Příslušnost zvláštních soudů v sudetoněmeckých územích a příslušnost soudního dvora národa v Berlíně (Volksgerichtshof) zůstává nedotčena. Podle druhého nařízení o soudnictví ze 14. října 1938 přechází justiční správa v sudetoněmeckých územích na říšského ministra spravedlnosti, a to podle předpisů, platných v říši. Tento může svoje oprávnění přenésti na podřízená služební místa.
Pokud jde o advokacii, má rozhodující důležitost několik souhlasných výnosů presidií jednotlivých zemských soudů (dřívějších krajských soudů); v nich se v podstatě stanoví: »1. Židovští advokáti, jakož i ti advokáti, kteří ze sudetoněmeckých území uprchli, nepřipouštějí se dále k zastupování stran. — 2. Substituce dosavadních advokátů židovského původu arijskými advokáty nejsou přípustné. — 3. Bude-li podobná substituce doručena německé advokátní kanceláři v poslední minutě, má německý advokát opatřiti zájmy strany, jinak však postupovati ve smyslu předchozího bodu. 4. Zastupuje-li židovský advokát jako takový před soudem arijskou stranu (podává-li podání, intervenuje-li při rocích), stanoví se straně přiměřená lhůta k ustanovení arijského zástupce pod následky zmeškání. 5. Jsou-li pochybnosti, zdali jde o židovskou kancelář, jest dodržeti tentýž postup, totiž určiti přiměřenou lhůtu k odstranění těchto pochyb. — 6. Německým arijským advokátům není dovoleno přímo přijímati zastupování tuzemských židovských stran. Takovým stranám jest dáti poučení, že mohou u presidia zemského soudu žádati podle § 10 dosud platného adv. ř. o ustanovení advokáta. V nutných případech jest postupovati obdobně jako v bodu 3. Stejně jest nakládati se židovskými stranami, uprchlými ze sudetoněmeckých území. — 7. Židovští advokáti ustanovení jakožto zástupci chudých, buďtež nahraženi arijskými. Náhrada jejich, jakož i ustanovení zástupců chudých v případech nuceného zastupování advokáty děje se — namísto advokátní komorou — presidentem zemského soudu resp. jeho pověřencem. Za tím účelem založí se seznam arijských advokátů, podle něhož ustanovení bude prováděno turnem. Do tohoto seznamu mohou advokáti nahlédnouti. Další seznam jest zříditi pro advokáty, kteří budou obdobně podle § 10 adv. řádu ustanovováni židovským stranám, jakož i pro placené kurátory, kteří budou v přechodné době hojněji ustanovováni. Židi, ustanovení správci podstaty nebo vyrovnacími, buďtež rovněž zproštěni a nahraženi arijci. — 8. Stranám, které mají právní věci v židovských kancelářích, dává se poukaz za účelem odvrácení právní újmy, aby se obrátili neprodleně na arijského advokáta podle své volby. Jedině tento jest v dohodě s důvěrníkem ustanoveným stranou S. d. P. oprávněn vyzdvihnouti spisy a jiné podklady ze židovské kanceláře.«
V.
To jest přítomný stav, jak se jeví koncem října 1938. Jak jest z toho zřejmo, platí dosavadní právo zásadně dále, pokud nebude výslovně zrušeno, nebo pokud neztratí platnost změněnými politickými poměry samo. Pokud jde o zavedení práva platného v staré říši i na sudetoněmeckém území, jest úmysl zavésti je co nejrychleji: na př. říšskoněmecké zákony o dani z obratu budou v sudetoněmeckém území platiti již od 1. ledna 1939.
Pokud jde zejména o správní věci, včetně věcí daňových a poplatkových, nastupuje na místo dřívějšího nejvyššího správního soudu v Praze nyní správní dvůr, který bude zřízen v nejbližší době u říšského komisaře v Liberci. Stížnosti, které podle své příslušnosti patří na sudetoněmecká území, mají býti podávány rozhodně již nyní k tomuto správnímu dvoru, přesto že dosud není konstituován.
Jako sbírky, v nichž jest nové právo, platné nyní v sudetoněmeckých územích vyhlašováno, přicházejí v úvahu:
1. Verordnungsblatt für die sudetendeutschen Gebiete,
2. Reichsgesetzblatt, obojí lze dostati u poštovních úřadů nebo u »Reichsverlagsamtu« v Berlíně,
3. Deutscher Anzeiger a posléze
4. různé věstníky (Verordnungsblätter) jednotlivých ministerstev, které lze rovněž objednati u Reichsverlagsamtu.

Citace:

KRAUTMANN, E.. K otázce alimentační povinnosti manželky vůči manželovi. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1932, svazek/ročník 13, číslo/sešit 8., s. 263-267.