JUDr. Vl. Mandl: Technokracie.

— Nákladem Šolce a Šimáčka v Praze r. 1934, 8°, stran 114. — Autor, advokát v Plzni a docent Čes. vys. učení technického v Praze, dík své až příliš všestranné publikační činnosti (tak na zadní straně obálky právě recensovaného spisu je inserována jeho kniha »Problém mezihvězdné dopravy« s Verneovskou skoro obálkou) není již neznámý, ale právě jeho všestrannost je příčinou určité počáteční nedůvěry čtenáře к jeho řádkům. U »technokracie« nebyla by však nedůvěra na místě, neboť se zde nejedná o samostatný rozbor uvedené otázky, nýbrž jen o systematickou reprodukci názorů jiných vědeckých pracovníků. A skutečně také třeba se obdivovati sečtělosti a zručnosti autorově ve výběru myšlenek a citátů, které s označením pramene staví vedle sebe a navzájem srovnává a přidává někde i své kritické poznámky, aniž by se však pokusil o jich hlubší analysu. Tímto způsobem snaží se autor populárně informovati čtenáře, uvésti ho do ideové revoluce, třebas s ní v mnohém nesouhlasí, a ukázati, zda a pokud se může státi technokracie hospodářským systémem budoucnosti. — Hned na začátku I. kapitoly uvádí její definici: »Technokracií zove se metoda, jíž má býti nynější hospodářské zřízení civilisovaných států přizpůsobeno oněm změnám ve výrobě a oběhu statků, které nastaly překotným rozvojem strojů během posledních as stopadesáti let, a sice tak, že by dnešní volný způsob oběhu statků na podkladě cen samočinně tvořených nabídkou a poptávkou byl' nahrazen systémem uvědoměle regulovaným.« Hodnota statků má býti podle technokratů měřena a statky navzájem srovnávány podle množství energie, vynaložené k jich získání. Náhrada peněžního systému jinakým obstaráním oběhu statků tvoří tedy stěžejní bod technokratického programu, neboť na hospodářství cenové či peněžní svalují technokraté odpovědnost za dnešní neutěšené poměry hospodářské. Peněžní systém prý nejen neobstarává řádně oběh statků mezi výrobcem a spotřebitelem, nýbrž neskýtá ani náležitého měřítka hodnot statků. Jedině míra přeměny energie prý představuje vědecké měřítko, hodící se na veškeren hospodářský mechanismus, čímž se podle technokratů problémy společenské mění v prosté početní úkony. A vysvětlení těchto základních pilířů učení technokratů pomocí nahromaděného materiálu jak z děl vědců obírajících se naznačeným problémem, tak i materiálu číselného, a to cizího i našeho, věnuje autor největší péči. Nechceme zde podrobovati jednotlivé uvedené názory rozboru a kritice (a to tím spíše ne, protože tak nečiní v podstatě ani autor sám) a nezbývá tedy než říci, že autor v pěti kapitolách své práce (nazvaných: I. Co jest technokracie; II. Člověk a stroj; III. Peníze; IV. Nový systém; V. Povšechný ráz technokracie a příbuzné snahy) osvětlil zásady technokracie, aniž by jim něco přidal nebo ubral. Chtěl-li docíliti jen toho, aby přístupným způsobem informoval a přiblížil těm, kdož o věc mají zájem, nepřístupnou literaturu, pak splnil svůj úkol zcela a dokonale. Dr. Peterka.

Citace:

Prof. В. Štursa: Stručné dějiny účetnictví.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1932, svazek/ročník 13, číslo/sešit 3, s. 118-118.