NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12344.

Kupitel může ustoupiti od nabídky na prodej z volné ruky (§ 280, prvý odstavec, ex. ř.), přijaté soudem, a žádati vrácení jistoty složené jím k zajištění, není-li splněna jím i soudem předpokládaná okolnost, že půjde o prodej všech předmětů uvedených v usnesení povolujícím dražbu.
Lhostejno, že se povolení prodeje z volné ruky stalo pod sankcí a následky § 278 ex. ř.
(Rozh. ze dne 10. února 1933, R I 77/33.) Usnesením ze dne 10. srpna 1932 byl k návrhu dlužníka, jenž oznámil soudu kupitele v osobě Anny N-ové, nařízen prodej z volné ruky (§ 280, prvý odstavec ex. ř.) předmětů seznamenaných v zájemním protokole. Dne 23. srpna 1932 navrhla Anna N-ová, by jí byla vydána složená jistota 5000 Kč proto, že je nucena ustoupiti od svého návrhu na prodej z volné ruky, ježto prý zjistila, že zabavené předměty nejsou již u povinné strany a byly buď vyloučeny různými třetími osobami, po případě dlužníkem jiným osobám odevzdány, že tudíž nemůže jí býti plněno druhou stranou, zabavené předměty jí z volné ruky prodány býti nemohou, a, pokud by jí snad mohly býti prodány, kdyby totiž část zabavených předmětů dlužník ještě měl, neměly by tyto věci takovou cenu. Soud prvé stolice tento návrh Anny N-ové zamítl. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by, nehledě k usnesení ze dne 10. srpna 1932, jímž byl prodej z volné ruky podle § 280 ex. ř. nařízen, po právní moci tohoto usnesení v exekučním řízení dále po zákonu jednal a jistotu 5000 Kč stěžovatelce vrátil. Důvody: Prvý soud v napadeném usnesení míní, že pro žádané vrácení jistoty stěžovatelce není zákonného předpokladu, že tvrzená jí okolnost, že zabavené svršky, nebo snad jejich část, nejsou u povinné strany, neodpovídá plně pravdě, neboť výkonným orgánem zjistil soud, že v držení povinné strany jsou svršky pod pol. 3, 4, 6—10, 13, 16—24, 31—37. To, že některé svršky chybí, nemůže zbaviti kupitele závazku podle usnesení ze dne 10. srpna 1932, a to tím méně, že u zabavených svršků nejde o nedílný celek, který by některou chybějící částí byl znehodnocen, nýbrž jde vesměs o samostatné předměty, nezávislé jeden na druhém. Z těchto důvodů nařídil také prvý soud provedení prodeje z volné ruky podle usnesení ze dne 10. srpna 1932. Leč soud rekursní shledává, že mínění prvého soudu nelze v plné míře přisvědčiti. Uváží-li se totiž, že odhadní hodnota všech svršků, jež z volné ruky prodány býti mají, činí 84070 Kč a že ze svršků těch, jak prvým soudem bylo zjištěno, chybějí předměty pol. 1, 12, 14, 15, 26 až 30 a 38 zájemního zápisníku v úhrnné hodnotě 80120 Kč a že mezi nimi chybějí právě ty nejhlavnější a nejdůležitější předměty, pro které se stěžovatelka nabídla dlužníku zabavené všecky věci z volné ruky koupili, a to že chybějí hlavně tři osobní auta v ceně 26100 Kč, 16000 Kč a 9000 Kč, nákladní tuto v ceně 28000 Kč, jakož i motor v ceně 200 Kč a chassis (neúplné) v ceně 150 Kč, nehledíc ke psacímu stroji v ceně 400 Kč, jest již z těchto okolností patrno, že nelze na stěžovatelce slušně požadovali, by i nadále byla vázána svým návrhem na koupi zbývajících předmětů, ano jde o návrh na zpeněžení podle § 280 1. odst. ex. ř., a nikoliv o návrh na přijetí po rozumu § 271 ex. ř., který, byv k soudu již podán, nemůže býti odvolán (viz Neumannův komentář k ex. ř. 1909—1910 str. 761 a 777) a any věci v držení povinné strany dosud jsoucí představují nyní jen nepatrný zlomek původní jich ceny a jest proto pravděpodobné, že pro stěžovatelku, která, jak ve stížnosti uvádí, měla v úmyslu po koupi automobilů ohlásiti a provozovati živnost autodopravní, nemají nyní žádnou, pokud se týče jen zcela nepatrnou cenu. Tomu nevadí ani, že nejde při zabavených věcech o věc hromadnou, t. j. úhrn více věcí jednotlivých, který se v hospodářském a právním životě za jednu věc, za celek považuje a společným jménem bývá označován, že stěžovatelka ve svém návrhu na prodej z volné ruky neuvedla, že hodlá koupiti zabavené věci dlužníkovy úhrnem po rozumu § 930 obč. zák., a že úhrnný prodej všech těchto věcí činí podmínkou navrženého jí prodeje z volné ruky, ano, jak shora uvedeno, je patrno, že z původního souhrnu zabavených věcí má býti nyní prodávána jen část, představující jen nepatrný zlomek jejich odhadní hodnoty. Jeví se proto odůvodněnou žádost stěžovatelky, by mohla za současného ustoupení od svého návrhu na prodej z volné ruky složenou jí jistotu, která činí dokonce více než hodnota zbylých a ku prodeji volných předmětů dlužníkových, požadovati zpět.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vymáhající věřitelky.
Důvody:
Jest předem zdůrazniti, že nešlo o převzetí zabavených věcí po rozumu § 271 ex. ř., jak rekurentka naznačuje ve vývodech rekursu, nýbrž o prodej z volné ruky podle prvého odstavce § 280 ex. ř. na místě veřejné dražby, a to k návrhu povinného, který zároveň soudu oznámil kupitele v osobě Anny N-ové a žádal o odklad dražby ustanovené na 29. dubna 1932. Anna N-ová žádost povinného podepsala a prohlásila, že je ochotna veškeré zabavené předměty převzíti za plnou cenu odhadní, a k zajištění složila 5000 Kč. Tento její návrh byl svou podstatou nabídkou soudu ve smyslu § 862 obč. zák., kterou byla vázána, dokud soud po konaném šetření o výhodě navrženého prodeje z volné ruky o ní nerozhodl. Rozhodnutí skutečně se stalo usnesením soudu prvé stolice ze dne 10. srpna 1932, kterým nařízen prodej z volné ruky zabavených svršků 1, 3, 4, 6 až 10, 12 až 24, 26 až 39 podle zájemního protokolu do osmi dnů navrženému kupiteli nebo jinému, jenž nabídne vyšší cenu. Přijetí nabídky soudem se stalo za téhož předpokladu, jaký byl i na straně nabízejícího, totiž že se prodej bude vztahovati na všechny v povolujícím usnesení uvedené svršky, které měly dříve býti prodány veřejnou dražbou. Ježto však ještě před prodejem z volné ruky vyšlo najevo a soudem dodatečně bylo zjištěno, že chybějí předměty v odhadní ceně 80120 Kč a to právě ty nejdůležitější a nejcennější — odhadní cena všech prodávaných předmětů byla 84070 Kč — že nejsou chybějící věci již v držení povinného a ne¬ mohly by býti navrženému kupiteli prodány, má dovolací soud v souhlasu s rekursním soudem za to, že mohl právem kupitel ustoupiti od přijaté soudem nabídky na prodej z volné ruky a mohl žádati vrácení jistoty 5000 Kč, protože se nesplnily jím i soudem předpokládané okolnosti, že půjde o prodej všech předmětů. Tomu nepřekáží, že se povolení prodeje z volné ruky stalo pod sankcí a následky § 278 ex. ř., poněvadž sankce se stala rovněž za předpokladu, že v době výkonu prodeje tu budou zabavené věci a stanou se předmětem prodeje, a dále proto, že v době, kdy kupitel od prodeje z volné ruky ustoupil, ještě o výkon vlastního prodeje nešlo. Pro tvrzení rekurentky, že Anna N-ová návrhem na prodej věcí z volné ruky docílila odkladu veřejné dražby a tím poskytla příležitost, by některé zabavené předměty byly odstraněny, čímž prý byli poškozeni věřitelé, není ve spisech opory, a rekurentka přehlíží, že návrh na odklad veřejného prodeje učinil povinný. Jestliže v návrhu tomto uvedl povinný jako kupce Annu N-ovou, tato pak s návrhem souhlasila a složila k zajištění 5000 Kč, lze právem usuzovati, že šlo o vážný návrh a o vážného kupitele, to tím spíše, že v době odhadu věcí dne 13., 14. a 17. května 1932 byly ještě v držení povinného právě věci, jež po nařízeném prodeji již chyběly. Usuzovati z návrhu a z docílení odkladu veřejné dražby na úmysl kupitele poškoditi věřitele, vymyká se z rozhodování v této věci. Jest dále nerozhodne, zda zbývající předměty — bytové zařízení —neztratily na své hodnotě a mohou býti upotřebeny k účelu, pro nějž byly vyrobeny a zda mohla je Anna N-ová koupiti, poněvadž tvoří svou cenou jen nepatrnou část předmětů, na které její nabídka směřovala a jež i soud zamýšlel jí prodati povolujícím usnesením. Rekursní soud posoudil věc po stránce skutkové i právní správně, a nebyly jeho důvody vyvráceny vývody dovolacího rekursu.

Citace:

Čís. 12344. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 183-186.