Č. 10110.

Pojištění nemocenské: Kandidát advokacie, zaměstnaný v advokátní kanceláři, podléhá pojistné povinnosti nemocenské podle zák. č. 221/24.
(Nález ze dne 29. října 1932 č. 16382.)
Prejudikatura: Boh. A 7705/29.
Věc: Dr. Marek B. v Mukačevě proti městskému notářskému úřadu v Mukačevě o nemocenské pojištění Dra Evžena K.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Okresní nemocenská pojišťovna v Mukačevě předepsala platebním výměrem z 23. července 1929 Dr. Marku B., advokátu v Mukačevě, nemocenské pojistné za kandidáta advokacie Dra Evžena K. za období od 1. března do 30. června 1929 částkou 165 Kč 60 h. Městský notářský úřad v Mukačevě výměrem z 9. ledna 1930 nevyhověl odvolání zaměstnavatelovu s odůvodněním, že »jsou-li tu ostatní předpoklady služebního poměru, jsou pojištěním povinni i advokátní koncipienti, připravující se k advokátní zkoušce s úmyslem zjednati si normální a stálý pramen výživy«.
O stížnosti uvážil nss toto:
Jest mimo spor, že Dr. Evžen K. byl v kritické době zaměstnán v advokátní kanceláři st-lově jako kandidát advokacie za plat. Stížnost popírá, že jmenovaný kandidát advokacie v tomto svém zaměstnání podléhá nemocenské pojistné povinnosti podle § 2 odst. 1 zák. č. 221/24 a označuje odchylný názor žal. úřadu za nezákonný. Neprávem.
Nss již v nál. Boh. A 7705/29 vyslovil právní názor, že kandidáti advokacie, zaměstnaní v advokátní kanceláři, podléhají nemocenské pojistné povinnosti podle cit. zákonného ustanovení.
K námitkám stížnosti třeba ještě poznamenati toto: Stížnost se mýlí, tvrdí-li že § 6 lit. c) expressis verbis vyslovuje, že advokátní kandidát nemocenskému pojištění nepodléhá. Předpis ten vylučuje kandidáty advokacie jedině z nuceného pojištění invalidního a starobního, což, jak v cit. nálezu vyloženo, právě svědčí tomu, že zákon kandidáty advokacie zásadně podrobuje pojistné povinnosti podle § 2 odst. 1 zák. č. 221/24 a že je chtěl vyloučiti jenom z pojištění invalidního a starobního, nikoliv však též z pojištění nemocenského.
Stížnost ještě dovozuje, že Dr. K. nepodléhá nemoc, pojištění také z toho důvodu, že jeho zaměstnání v advokátní kanceláři st-lově jako kandidáta advokacie není jeho životním povoláním, nýbrž jen přípravou pro budoucí povolání advokáta a jen činností přechodnou, omezenou na dobu přesně v zákoně označenou, po kterou advokátní kandidát má prakticky pracovati u advokáta.
K těmto vývodům stačí st-le upozorniti na ustanovení § 2 odst. 1 zák. č. 221/24, podle něhož sporný případ jest posouditi a jehož se sám st-1 dovolává, kteréžto ustanovení podrobuje pojištění toho, kdo vykonává práce nebo služby na základě smluveného poměru pracovního, služebního nebo učňovského (volontérského, praktikantského) a nevykonává jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně. V tomto předpisu jest jasně vysloveno, že pojistnou povinnost zakládá i zaměstnání přechodné, jehož účelem jest příprava k budoucímu povolání — jako je tomu u učňů, volontérů a praktikantů, jež zákon výslovně jmenuje — není-li toto zaměstnání vedlejší nebo příležitostné. Podle cit. § 2 odst. 1 jest rozhodným pro pojistnou povinnost zaměstnání jako takové, nikoliv účel zaměstnání. Nemá proto ani vlivu na pojistnou povinnost, konal-li Dr. K. práce u st-le především proto, aby si získal vědomosti ke zkoušce advokátní a nikoliv snad, aby sloužil st-li, což asi stížnost mínila námitkou, že studium bylo hlavním zaměstnáním jmenovaného a práce v advokátní kanceláři byly konány jen za účelem doplnění studií, požadovaných zákonem č. 40/22 k tomu konci, aby se mohl státi advokátem. Na ostatní vývody stížnosti, zejména na námitku, že se nedostává pojmového předpokladu smlouvy, t. j. volného projevu vůle, když činnost advokátního kandidáta u advokáta jest činností nucenou, předepsanou cit. zákonem č. 40/22, dává postačující odpověď shora cit. nál. Boh. A 7705/29.

Citace:

č. 10110. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 482-484.