NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8429 —
Č. 8429.

Vyvlastnění: I. Prekluse námitek vlastníka vyvlastňovaného pozemku, stanovená v § 5 zák. o stav. ruchu č. 44/27, není omezena na námitky subjektivního rázu. — II. Pod následky prekluse nutno uplatniti nejpozději při místním šetření podle § 5 cit. zák. i námitky vytýkající, že žádost za vyvlastnění není náležitě instruována.
(Nález ze dne 13. února 1930 č. 2299.)
Prejudikatura: Boh. A 8281/29.
Věc: Hrušovanská cukerní rafinerie, akciová společnost v Brně (adv. Dr. Jan Čapek z Brna) proti zemské správě politické v Brně (za spolužalovanou Výstavní akc. společnost v Brně adv. Dr. Vel. Wahl z Prahy) o vyvlastnění pozemku podle zákona o stavebním ruchu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. — Č. 8429 —
Důvody: Nálezem z 15. března 1928 vyvlastnila měst. rada v Brně ve smyslu § 2 zák. č. 44/27 st-lce knihovně patřící část pozemkové parcely č. ... kat. obce Staré Brno (soukromá cesta) ve výměře 970 m2 ve prospěch Výstavní akciové společnosti v Brně pro stavbu nutných malých provozoven a prodejen drobných živnostníků na výstavišti a k postavení filiálky záchranné stanice a to buď za náhradní cestu, již by st-lce zřídila Výstavní společnost na svém vlastním pozemku anebo v penězích po 15 Kč za 1 m2 vyvlastněné plochy.
Nař. rozhodnutím doplnila zsp v Brně jednak z moci úřední vyvlastňovací nález v tom směru, že Výst. akc. společnost musí vyvlastňované firmě odstoupiti náhradní cestu do jejího vlastnictví, jednak zamítla odvolání st-lky jako nepřípustné s odůvodněním, že žádná z námitek v něm uplatňovaných nebyla vznesena nejpozději při komisionelním šetření na místě, v důsledku čehož sluší s ohledem na zásadu koncentrační, ovládající řízení vyvlastňovací dle zák. o stav. ruchu, považovati námitky ty za prekludovány.
Stížnost obrací se toliko proti druhé části nař. rozhodnutí, a to nejprve výtkou, že žal. úřad nerozeznává námitek subjektivního rázu, vyplývajících z právního postavení soukromé strany, od objektivních předpisův o řízení vyvlastňovacím, jichž mají úřady šetřiti z povinnosti úřední; má za to, že strana jest sice prekludována se svými námitkami druhu prve naznačeného, nikoli však co do zákonitosti řízení. Názor tento jest mylný.
Zákon o stav. ruchu č. 44/27 stanoví v §§ 2 a 3 podmínky, za kterých jest přípustno vyvlastnění pozemků k účelům stavebním, a upravuje dále v § 5 řízení, v němž se zjistí, jsou-li tyto podmínky splněny. Podle odstavců 2. a 3. tohoto § vykoná k tomu konci úřad na místě šetření, k němuž pozve kromě obce a znalců všechny zájemníky s připomenutím, že k námitkám, které nebudou učiněny nejpozději při tomto šetření, nebude v řízení přihlíženo. Zákon prohlašuje tu tedy způsobem, vylučujícím jakoukoli pochybnost, přísnou zásadu koncentrační ohledně všech námitek interesentů bez rozdílu a stanoví jejich preklusi, pokud nebyly uplatněny nejpozději při šetření na místě. Pro názor stížnosti, že se prekluse vztahuje jenom na námitky subjektivního rázu, vyplývající z právního postavení soukromé strany, není v zákoně naprosto žádného podkladu.
Stížnost má ovšem pravdu, že úřad I. stolice měl dbáti předpisů zák. č. 44/27 z povinnosti úřední. Ale interesent, který se komise zúčastnil anebo jemuž byla k tomu dána náležitým způsobem možnost, může v řízení instančním a i před nss-em požadavek splnění této úřední povinnosti uplatňovati jako svoje právo jenom tehdy, když včasným vznesením příslušných námitek ve smyslu § 5 odst. 3 cit. zák. nejpozději při šetření na místě nárok na to si zachoval.
Jak nař. rozhodnutí v souhlase se spisy správně zjišťuje, a jak také stížnost sama potvrzuje, prohlásil však zástupce stěžující si firmy do komis. protokolu z 10. března 1928 toliko, že neuznává ocenění vyvlastňované cesty soudním znalcem a že si vyhražuje k této otázce a také k otázce umístění záchranné stanice právě na této cestě jakož i k ostatním vývodům protokolu obšírněji se vyjádřiti cestou rekursu. — Č. 8430 —
Tomuto prohlášení žal. úřad nepřiznal povahu náležitě konkretisovaných námitek po rozumu § 5 odst. 3 zák. o stav. ruchu a to právem, neboť ze zásady koncentrační, vyvlastňovací řízení ovládající, plyne nutně, že všechen skutkový materiál pro rozhodnutí závažný musí býti zjištěn nejpozději při šetření samém a že nejen úřad, rozhodující o vyvlastnění v I. stolici, nýbrž také úřad nadřízený, který rozhoduje ve věci v postupu instančním, může přihlížeti jen k těm skutkovým okolnostem a těm námitkám, které byly zjištěny, resp. vzneseny nejpozději při šetření.
Ježto však st-lka námitek, popírajících jednak vlastnost projektovaných staveb podle § 2, jednak kvalitu vyvlastňovaného pozemku podle § 3 cit. zák. a přiměřenost jeho ocenění, nevznesla, pokud se týče náležitě neprovedla nejpozději při šetření dne 10. března 1928, je s nimi prekludována; jestliže žal. úřad z tohoto důvodu k těmto jejím námitkám, vzneseným až v řízení rekursním, nepřihlédl, neporušil tím subj. práva strany.
Na tom nemůže změniti nic ani tvrzení stížnosti, že se žádostí Výst. akc. společnosti o vyvlastnění pozemku st-lčina nebyl proti předpisu § 4 odstavce 2 zák. č. 44/27 předložen plánek zamýšleného zastavení pozemku toho, takže prý st-lka námitky své ve směru § 2 cit. zák. nemohla konkretisovati již při šetření na místě, neboť, jak nss vyslovil již v nál. Boh. A 8281/29, i nedostatky v instruování žádosti o zahájení vyvlastňovacího řízení musí býti — stejně jako námitky proti vyvlastnění samému — uplatněny pod následky prekluse nejpozději při místním šetření, konaném o žádosti takové podle § 5 cit. zák.

Citace:

č. 8429. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 386-388.