Č. 3354.

Pozemková reforma: Stpú může odepříti žádaný souhlas ke zcizení zabrané půdy z důvodu, že stát sám se rozhodl podržeti onu půdu pro sebe.
(Nález ze dne 12. března 1924 č. 2655).
Věc: Jan Sch. v H. proti státnímu pozemkovému úřadu o zcizení zabraných nemovitostí.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody : Michal a Anna J., domkáři v H. požádali stpú, aby jim udělil souhlas ke koupi 10 ha, 72 a a 67 m2 půdy od panství Jana Sch., na níž dosud jako pachtýři hospodařili.
Obvodová úřadovna stpú-u v Č. B. zamítla tuto žádost a v důvodech svého rozhodnutí uvedla, že dle sdělení min. zemědělství budou pozemky, o něž jde, převzaty spol., s okolními lesy velkostatku č-ského do vlastnictví státu, pročež nemůže disposice vlastníkova tomuto úmyslu odporující býti schválena.
Proti tomuto rozhodnutí podal vlastník zabraného panství Jan Sch. odvolání, jež stpú výnosem ze 14 září 1923 zamítnul jako bezdůvodné, při čemž dodal k důvodům rozhodnutí prvé stolice ještě toto: »V daném případě jde o zcizení pozemků ve výměře větší 10 ha a to v době, kdy úřad nemá dosud po ruce přehledu o tom, kolik půdy bude potřebovati stát, a kolik půdy bude třeba pro uspokojení oprávněných uchazečů, takže stpú nemůže posouditi, zda lze tu či onu část zabrané půdy propustiti ze záboru, aby účel a provádění pozemkové reformy nebylo dobrovolnými odprodeji částí zabraného majetku mařeno.
Nesprávným jest náhled stížnosti, že stát má nárok na půdu zabranou jen v případě jejího převzetí. Nárok státu na podržení zabrané a převzaté půdy existuje i před skutečným převzetím jejím, a jednala proto obvodová úřadovna, když v nař. rozhodnutí poukázala na toto právo státu, v mezích daných jí zákonem záborovým a zákony jej doplňujícími.«
Proti rozhodnutí stpú-u podal majitel zabraného panství stížnost k nss-u, o níž soud uvážil takto:
Nař. rozhodnutí odpírá souhlas k zcizení zabraných nemovitostí jednak proto, že stát sám chce nemovitosti ty převzíti a je pro sebe ponechati, jednak z toho důvodu, že stpú nemaje dosud přehledu o tom, v jakém rozsahu bude potřebovati půdu pro jednotlivé účely pozemkové reformy, nemůže posouditi přípustnost zamýšleného zcizení.
Stížnost proti tomu namítá, že st-l musil by prve býti vyrozuměn o tom, že stát nemovitosti ty sám pro sebe převezme, aby věděl, pokud jest omezeno jeho disposiční právo se zmíněnými pozemky, a uvádí, že vyrozumění to nemůže nahraditi pouhé oznámení min. zeměd. stpú-u.
Dále béře stížnost v pochybnost, že by se skutečně stát již rozhodl ony pozemky převzíti, ježto v dalším odůvodnění svého rozhodnutí úřad praví, že dosud neví, kolik zabrané půdy bude potřebovati pro účely pozemkové reformy.
Stížnosti nelze dáti za pravdu, pokud hájí názor, že stpú nemůže tehdy odepříti souhlas ke zcizení zabrané půdy z důvodu, že ji stát sám hodlá podržeti pro sebe, když vlastník této půdy nebyl dosud dřívějším nějakým aktem úřadu o tomto úmyslu státu řádně vyrozuměn, neboť není předpisu, který by zachování tohoto postupu nařizoval. Rozhodne-li se stpú převzíti určitou část zabrané půdy za tím účelem, aby ji stát sám pro sebe podržel, pak může zamítnouti žádost za souhlas ke zcizení, jímž by provedení tohoto jeho rozhodnutí bylo zmařeno, třeba dříve o tomto rozhodnutí vlastníka nevyrozuměl.
Důvodnými však shledal soud vývody stížnosti, pokud poukazují na rozpor mezi oběma důvody nař. rozhodnutí. Úřad zamítá žádost o uděleni souhlasu ke zcizení zabrané půdy definitivně, a to proto, že se rozhodl půdu tu přikázati státu. V dalším však uvádí, že dosud nemá přehledu o potřebě půdy pro stát a pro příděl oprávněným uchazečům, a že nemůže propustiti ze záboru půdu udělením souhlasu ke zcizení dle § 7 zák. záb., dokud si tohoto přehledu nezjedná. é22
Tato okolnost mohla by však sloužiti úřadu nejvýše za podklad k odročení definitivního rozhodnutí o žádosti, nemůže však odůvodniti konečné zamítnutí její. Mimo to jest ono tvrzení úřadu v rozporu se zjištěním, jež slouží za podklad důvodu prvému, že totiž stát sám se již rozhodl převzíti ony nemovitosti pro sebe.
Poněvadž zákonnost rozhodnutí nutno posuzovati v jeho celku, uvádí ten rozpor v nař. rozhodnutí v pochybnost i skutkové zjištění, na němž spočívá důvod prvý, takže nss nemůže je více vzíti za základ svému rozhodnutí.
Bylo proto rozhodnutí pro tento rozpor v jeho odůvodnění zrušiti jako vadné dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 3354. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 796-798.