Č. 2376.

Právo živnostenské (Slovensko): * Nařízení ministra
s plnou mocí pro správu Slovenska z 11. srpna 1919 č. 6810 pr., otištěné v Úradných novinách pod č. 131/1919, nevztahuje se na licenci k prodeji denaturovaného lihu.
(Nález ze dne 19. května 1923 č. 8443).
Věc: Josef M. v B. Š. (adv. Dr. Otokar Bleha z Prahy) proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě (odb. rada Jan Janás) o licenci k drobnému prodeji denaturovaného lihu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Dne 17. ledna 1921 žádala firma Josef M. a spol. v B. Š. u finančního ředitelství v Šahách, aby jí bylo vydáno povolení na drobný prodej denaturovaného lihu.
O této žádosti rozhodlo fin. ředitelství dvěma výměry ze 7. ledna
1922, řízenými na Josefa M.
V prvém výměru se vyslovuje, že jeho žádosti o povolení na drobný prodej denaturovaného lihu nebylo možno vyhověti a v druhém se praví, že vyřízením žádosti o ponechání dosavadní licence na drobný prodej denaturovaného lihu se uvědomuje, že žádaná licence byla při revisi licencí propůjčena jinému žadateli. Současně byla dosavadní licence ze dne 26. června 1918 prohlášena za zrušenu a zakázáno dále ji provozovati.
Nař. rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání st-lovo, poněvadž při revisi povolené drobné prodejny denaturovaného lihu místním poměrům úplně postačují, takže rozmnožení jich nebylo by odůvodněno.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Zákonem z 10. prosince 1918 č. 64 Sb. byla vydána mimořádná přechodní ustanovení na Slovensku. Dle § 11 těchto ustanovení podléhají všechna udělená práva výroby, výčepu a prodeje všech druhů lihových nápojů revisi a mohou býti odvolána.
Na základě §§11 a 14 cit. zákona vydal ministr pro Slov. nařízením z 11. srpna 1919 č. 6810 pres. otištěným v Or. Novinách pod č. 131/ 1919 předpisy o revisi výčep, licencí k velko- a maloprodeji lihovin, všeobecných denaturoven lihu, továren na likéry a rum, jakož i tabáčních trafik. Tímto nařízením byly odvolány a zrušeny všechny do 15. srpna 1919 vydané výčepní licence k velko- a maloprodeji lihovin, tabáční trafiky i oprávnění svobodných skladišť, všeobecných denaturoven lihu a továren na likéry a rum.
Tímto nařízením byly tedy zrušeny licence na provozování podniků zabývajících se denaturováním lihu, nikoli však licence na pouhý prodej denaturovaného lihu, t. j. lihu k lidskému požívání se nehodícího a lidskému životu škodlivého, jenž jest dle prováděcího předpisu min. fin. k zák. čl. XX. z r. 1899 vázán na povolení finančních úřadů.
Mezi lihoviny, jak je má na mysli zmíněné nařízení ministra pro Slov., denaturovaný lih počítati nelze.
V tomto nařízení nelze najíti podklad k provedení revise takovýchto licencí, jakož i k odvolání a zrušení jich.
Žal. úřad však vycházel z toho, že také tato oprávnění byla podrobena revisi, že byla cit. nařízením zrušena a v důsledku tohoto mylného právního názoru prohlásil st-lovu licenci k prodeji denaturovaného lihu za zrušenu a zakázal ji dále provozovati.
Jest tedy odůvodněna výtka stížnosti, že nař. rozhodnutí nemá opory v zákoně a slušelo je zrušiti dle § 7 zák. o ss, aniž bylo třeba zabývati se ostatními námitkami stížnosti.

Citace:

č. 2376. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 85-86.