§ 5. a 8. zák. o ochraně voleb.
Rozsudkem c. k. krajského soudu v U. H. ze dne 5. března 1912, č. j. Vr X 807/11 uznán byl F. P. vinným přečiny dle §§ů 5. čís. 1. a 8. čís. 2. zák. ze dne 26. ledna 1907 č. 18. ř. z.
Nejvyšší dvůr soudní a zrušovací rozhodnutím ze dne 12. října 1912 Kr III 109/12/4 zmateční stížnost, obžalovaným proti rozsudku tomu podanou, zavrhl.
Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaného, opírající se pouze o § 281. čís. 9 a) tr. ř., jest zřejmě neodůvodněnou. Pokud ve směru přečinu dle §u 5. čís. 1. zák. na ochr. voleb označuje odsuzující výrok jakožto zákon porušující, poněvadž obžalovaný pokládá R. O. a rodinu O-ovu za přívržence své strany, ocitá se stížnost ve zřejmém odporu se skutkovými zjištěními rozsudečnými. Právě v domnělé agitaci R. O. proti straně obžalovaného a v obavě, že by příslušníci rodiny O. mohli odevzdati hlasy své odpůrci, spatřuje rozsudek motiv zákonu příčícího se jednání obžalovaného. Sotva tudíž třeba poukázati k tomu, že by ani okolnost ta, že pachatel pokládal osoby, jimž nucení platilo, za příslušníky své strany, bezpodmínečně nevylučovala skutkovou podstatu §u 5. zák. na ochr. voleb. Odepírá-li však stížnost zmateční hrozbám zjištěným způsobilost, aby sloužily za prostředek k volebnímu donucování ve smyslu §u 5. čís. 1 zák. na ochranu voleb, pak jest stížnost zřejmě neodůvodněnou. Byť byla i branná povinnost občanskou povinností veřejnoprávní, tvoří přece za okolností pro postiženého zlo velmi citelné, pokud hospodářství po delší dobu zbaveno jest pracovní síly příslušníka rodinného, k práci dobře schopného. Právě poznání této okolnosti jest důvodem pro zákonem stanovená osvobození od povinnosti branné, a musí tudíž neposkytnutí takovéhoto osvobození pokládáno býti za zlo, což dlužno zvláště vytknouti vzhledem k ústním vývodům obhájcovým, jenž — nevšímaje si daného stavu věci — poukazuje k tomu, že F. O. nalézal se již u vykonávání své povinnosti branné.
V daném zde případě rozsudek případně poukázal na poměry rodiny O-ovy, pro které tato těžce pociťovala odchod službou vojenskou povinného F. O., a pro kteréž opětovně pokoušela se o jeho sproštění povinnosti branné. Rovněž zjišťuje rozsudek, že obžalovaný dal jasně na jevo, že má úmysl přivoditi nepřímo zlo, jímž vyhrožoval a že to též jest v jeho moci. Zda obžalovaný v naznačeném směru skutečně kroky podnikl čili nic, jest pro otázku vyhrožování dle pojmu jeho zřejmě bezzávažným. Též nepřichází zde v úvahu, zda obžalovaný skutečně měl možnost provésti zlo, jímž hrozil; se stanoviska vyhrožování stačí, že byl s to, přesvědčiti o této své schopnosti osoby, jimž hrozba platila, o čemž vzhledem ku zjištěním rozsudečným pochybnosti býti nemůže. Byli tudíž R. O. a F. O-ova výhrůžkou zla pro ně citelného úmyslně uvedeni ve strach s tím úmyslem, aby blízké jim osoby, k volbě oprávněné, totiž R. O., J. L. a J. I. pohnuti byli k výkonu volebního práva ve prospěch kandidáta A. O., a nelze tudíž shledati nějakého nesprávného použití zákona ve výroku, jímž obžalovaný odsouzen byl pro přečin dle §u 5. čís. 1. zák. na ochr. voleb.
Též odsuzující výrok pro přečin dle §u 8. čís. 2. označuje stížnost zmateční neprávem za výrok zákon porušující. Byť i obžalovaný na základě dřívějších výroků P. K. měl za to, že tento volič má úmysl hlasovati pro stranu obžalovaného, bylo přece vyplnění jeho hlasovacího lístku svémocným, ježto stalo se bez předchozího souhlasu voličova. I když P. K. dříve říkal, že bude voliti jako farář, bylo přece povinností tohoto, chtěl-li hlasovací lístek K-ův právem změniti, aby dotázal se i jeho, zda s tím souhlasí, ježto přece B. mohl změniti svůj úmysl, voliti s farářem. Takovýto dotaz o svolení byl v daném zde případě tím spíše na místě, an hlasovací lístek K-ův vyplněn byl již jménem protikandidáta, a obžalovaný vepsané již jméno přelepil jménem svého kandidáta. Že K. byl přítomen a neodporoval jednání obžalovaného, nemůže odejmouti jednání tomu povahy svémocnosti, ježto pasivní chování K-ovo dá se vysvětliti též jinými motivy, jako ku příkladu podrobením se — třeba proti své vůli — jak zjištěno jest, málo intelligentního, čtení a psaní neznalého a nad to nahluchlého K. autoritě obžalovaného, založené jeho postavením.
Naprosto neodůvodněná stížnost zmateční musila tudíž býti zavržena. —
Dr. H. Minařík.