NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Č. 9674.

Samospráva obecní: I. V řízení o poskytnutí příspěvku z vyrovnávacího fondu podle § 10 zák. č. 77/27 je rozhodování o tom, má-li býti určitá položka s hlediska účelnosti v rozpočtu ponechána a v jaké výši — bez újmy závazků, plynoucích ze zákona nebo zakládajících se na právním titulu, — odňato disposici obce a přeneseno bezprostředně na zemský výbor (zem. presidenta). — II. Do úpravy svého rozpočtu, provedené na základě § 10 odst. 5 zák. č. 77/27 může si obec stěžovati jen potud, pokud tvrdí, že není splněn zákonný předpoklad pro vydání takového opatření, anebo že úřad překročil meze své pravomoci nebo že nešetřil předpisů o řízení v zákoně daných. (Nález ze dne 12. února 1932 č. 2115.)
Prejudikatura: Boh. A 9130/31, 9401/31.
Věc: Obec horního města K. (adv. Dr. Egon Schwelb z Prahy) proti zemskému presidentu v Praze o úpravu obecního rozpočtu na rok 1928.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím byla z rozpočtu vyloučena položka 44000 Kč na úhradu daně z kinolicence, zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost z části odmítá pro nepřípustnost, z části zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím provedl zemský president v Praze v základě hlavy II. odst. 2. zák. 125/27 a řídě se ustanovením § 10 odst. 5 a § 3 odst. 6—8 zák. č. 77/27, v potřebě a úhradě rozpočtu na rok 1928 obce horního města K., žádající o příděl z vyrovnávacího fondu, kromě jiných tyto změny: 1.) Položka »Odměna starostovi« 20000 Kč snížena o 8000 Kč. 2.) Položka »Kino-licence« 44000 Kč vyloučena vůbec s poznámkou: »Závisí od rozhodnutí nejvyššího správního soudu«. 3.) Položka »Schodek hřbitovního rozpočtu« 11663 Kč snížena o 5883 Kč s odůvodněním: »Jest hraditi poplatky hřbitovními«. 4.) Položka »Úhrada předešlého roku« 97188 Kč zvýšena o 374418 Kč, ježto podle účetní uzávěrky za rok 1927 činí aktivní nedoplatky a hotovost pokladní dohromady 492860 Kč. 5.) Položka »Výnos 300%ní přirážky k ostatním daním« 47655 Kč zvýšena o 26166, t. j. trojnásobek daňové základny 24607 Kč.
Do všech těchto opatření podala obec horního města K. k nss stížnost, kterou pokud se týče rozpočtové změny uvedené na místě prvém, prohlášením z 25. července 1931 odvolala, ježto dodatečně bylo zjištěno, že položka »Odměna starostovi« ve skutečnosti snížena nebyla. Zbývá tedy přezkoumati napadnuté rozhodnutí pouze co do ostatních opatření, uvedených sub 2). až 5.).
Po stránce formální vytýká stížnost této části nař. rozhodnutí jednak, že výnos zsv-u, kterým byly zamýšlené změny v rozpočtu obci sděleny, neobsahoval náležitého odůvodnění, jednak že zemský president v nař. rozhodnutí se nevypořádal s námitkami obce proti změnám těm vzneseným a své odchylné stanovisko neodůvodnil, ve věci samé pak stížnost brojí proti přípustnosti v odpor vzatých opatření. O námitkách těchto uvážil nss takto:
Sporná úprava rozpočtu stěžující si obce stala se v řízení o její žádosti za příděl z fondu, zřízeného podle § 10 zák. č. 77/27. Otázkou, jak daleko sahá pravomoc úřadu, o žádosti takové rozhodujícího, t. j. zem. výboru, resp. podle hlavy II. odst. 2 zák. č. 125/27 před ustavením zem. výboru zemského presidenta, dále jaký právní význam mají opatření takto učiněná a konečně jaké jest právní postavení obce vůči aktu takovému, zabýval se nss již v nál. Boh. A 9130/31 a dospěl tam v podstatě k těmto závěrům:
Podle ustanovení § 10 odst. 5. zák. č. 77/27 příslušejí zem. výboru (zem. presidentu), rozhoduje-li o příspěvku z řečeného fondu, co do úpravy rozpočtu stejná práva a povinnosti jako výboru okresnímu při povolování obecních přirážek ve smyslu § 3 cit. zák. Je tedy podle odst. 7. tohoto paragrafu zemský výbor (zem. president) povinen přihlížeti k tomu, aby rozpočtový schodek byl zpravidla uhražen v rámci přípustné výše přirážek a musí proto nejen zkoumati, zda rozpočet vyhovuje všem ustanovením zákonným, jmenovitě jsou-li v něm zařazena veškerá plnění obci po zákonu příslušející, nebo platy peněžní, zakládající se na právním titulu, pokud mu jsou takové závazky známy, nýbrž jest povinen, nestačí-li celková úhrada ani s výnosem nejvyšší přirážky podle § 1 dovolené k úplné úhradě rozpočtové potřeby, zkoumati jednotlivé položky rozpočtu také po stránce účelnosti a prováděti v potřebě a úhradě změny jak co do zařazení, tak co do výše. Po stránce procesuální ukládá se mu toliko, aby změny, jež hodlá v rozpočtu učiniti, předem obci sdělil, aby se o nich do 14 dnů vyjádřila. Opatření učiněná takto zemským výborem (zemským presidentem) co do úpravy rozpočtu nahražují, jak se v odst. 8. § 3. zák. č. 77/27 výslovně stanoví, usnesení zastupitelského sboru obce, a tato je povinna opatřením těm se podrobiti. Z uvedených zákonných ustanovení plyne, že v řízení o poskytnutí příspěvku z vyrovnávacího fondu je rozhodování o tom, zdali určitá položka s hlediska účelnosti má býti v rozpočtu ponechána a v jaké výši, v mezích svrchu vytčených, t. j. bez újmy závazků, plynoucích ze zákona anebo zakládajících se na právním titulu, disposici obce odňato a přeneseno bezprostředně na zem. výbor (zem. presidenta). Tento vstupuje tudíž v tomto vztahu úplně na místo obce, jejíž volní projev nahražuje, a jeho opatření je tedy právně zcela rovnocenné usnesení obecního zastupitelstva. Tímto dalekosáhlým omezením hospodářské samosprávy obce, která se domáhá příspěvku z vyrovnávacího fondu, dáno je ovšem i právní postavení obce vůči aktu úřadu k rozhodování o příspěvku povolaného a to tak, že s existencí práva svobodného sestavování rozpočtu padá i právo obce brániti se proti úřednímu aktu, který, jak řečeno, vstupuje na místo svobodného opatření obce samé. Za tohoto právního stavu věci mohla by se tedy obec do úpravy svého rozpočtu, provedené na základě § 10 odst. 5 zák. č. 77/27, stěžovati jen potud, pokud by buď popírala, že splněn jest zákonný předpoklad pro vydání takového opatření, anebo pokud by tvrdila, že úřad překročil meze své pravomoci nebo že nešetřil předpisů o řízení v zákoně daných. Kromě těchto námitek není možno obci přiznati věcnou legitimaci ke stížnosti, a nemohla by tudíž zejména obec s úspěchem vytýkati, že rozhodnutí úřadu neobsahuje odůvodnění, proč jednotlivé položky rozpočtu byly z důvodu neúčelnosti vyloučeny, resp, sníženy, nebo zvýšeny, ani že úřad o účelnosti položek těch nekonal dostatečné šetření, ani konečně, že výrok jeho o účelnosti provedených změn není věcně správný. Všecky tyto námitky byly by bezpodstatné, ježto by obec, jak svrchu uvedeno, v těchto směrech nemohla důvodně tvrditi zkrácení svého subj. práva ve smyslu § 2 zák. o ss.
Na tomto právním názoru, zastávaném i v pozdější judikatuře (srov. nál. Boh. A 9401/31), setrval nss i v případě daném.
Zkoumaje napadnuté rozhodnutí s hlediska právě vyloženého a v mezích uplatňovaných bodů stižních, shledal nss toto:
Stížnost nepopírá, že zákonný předpoklad pro vydání nař. rozhodnutí byl splněn, nenamítá také nic proti tomu, že rozhodnutí bylo vydáno zem. presidentem místo zem. výboru, ani posléze nepopírá, že zamýšlená změna rozpočtu byla obci předem sdělena s vyzváním, aby se o ní do 14 dnů vyjádřila. Uvedení důvodů v tomto sdělení zákon nepožaduje, a stížnost není proto důvodná, když vytýká, že sdělení to nebylo náležitě odůvodněno.
Bezdůvodná je také další výtka formálního rázu, že žal. úřad se s námitkami obce proti oznámeným jí změnám rozpočtu nevypořádal a svého odchylného stanoviska neodůvodnil, neboť, nahražuje-li podle zákona, jak nahoře řečeno, jeho opatření usnesení obecního zastupitelstva, nemohla býti obec vytýkaným postupem ve svém subj. právu zkrácena.
Věcně uplatňuje st-lka proti vedeným rozpočtovým změnám tyto námitky:
ad 2. Daň z kinolicence v částce 44000 Kč byla předepsána obci a tato je povinna sama ji platiti, poněvadž smlouva k tomu pachtýře nezavazuje. Do daňového předpisu byla podána sice stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, není však o ní dosud rozhodnuto.
ad 3. Úhrada částky, o kterou byl snížen rozpočet hřbitovní, poplatky není možná pro malou poplatní sílu obyvatelstva, nehledě k tomu, že by se tak mohlo státi z dlužných příspěvků přifařených obcí.
ad 4. Úhradu roku předešlého nelze zařaďovati do rozpočtu na základě účetní uzávěrky, ježto podle zkušenosti nelze míti za to, že dlužné přirážky budou v běžném roce zcela vyrovnány.
ad 5. S výnosem 300 % ní přirážky k ostatním daním v nař. rozhodnutí předpokládaným nelze počítati, ježto v roce 1928 přirážková základna 10 %ním snížením daňové sazby všeobecné daně výdělkové podle zák. č. 76/27 klesne.
Pokud jde především o námitky ad 3., 4., a 5., je z obsahu jejich zřejmo, že proti všem těmto opatřením brojí obec proto, že je nepovažuje za účelná, po případě věcně správná. Než po obou těchto stránkách nelze, jak bylo shora dovoženo, přiznati obci právo stížnosti, a dlužno proto všecky tyto námitky odmítnouti pro nepřípustnost.
Jinak má se věc s námitkou ad 2., v níž jest obsažena výtka, že žal. úřad překročil meze své pravomoci, když z rozpočtu vyloučil položku na náhradu daně obci předepsané. K výtce tohoto obsahu je obec podle svrchu přijaté právní zásady oprávněna, a nss, vycházeje z následovní úvahy, shledal výtku tu důvodnou.
St-lka již ve svém vyjádření ze 13. listopadu 1927 tvrdila, že obci byla z její kinolicence předepsána za léta 1921—1926 daň v částce 44000 Kč a že jest povinna tuto daň sama platiti, ježto pachtýř kina k tomu podle smlouvy není zavázán. Při tom poznamenala, že ohledně tohoto daňového předpisu jest k její stížnosti zahájen spor u nss, který není dosud skončen. Žal. úřad přes to vyloučil položku tu s odůvodněním »Závisí od rozhodnutí nss-u«. Ježto však podle § 17 zák. o ss stížnost k nss zásadně odkládacího účinku nemá, a v daném případě by jí účinek takový se zřetelem k předpisu § 144 odst. 2. zák. o osobních daních č. 220/1896 ř. z., co se týče zapravení daně předepsané a prostředků k jejímu vydobytí s účinkem ani přiznán býti nemohl, jde v tomto sporném bodu o peněžní plnění obce, zakládající se na vykonatelném právním titulu, které podle ustanovení § 3 odst. 7 zák. č. 77/27 do rozpočtu zařaděno býti muselo. Jestliže tedy žal. úřad příslušnou položku z důvodu jím uvedeného vyloučil, ač mu závazek obce v příčině té byl znám, překročil meze své pravomoci a dopustil se tím nezákonnosti, pro kterou bylo nař. rozhodnutí v této části zrušiti podle § 7 zák. o ss. Jinak musila býti však stížnost z části odmítnuta pro nepřípustnost, z části zamítnuta pro bezdůvodnost.

Citace:

č. 3575. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 465-467.