NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 1288.

Podnájemník nemůže se domáhati odkladu exekuce vyklizením (nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n.) proti majiteli bytu, třebas si tento byl vydobyl přímo proti němu exekuční titul na vyklizení místností po uhasnutí nájemního poměru bezprávně užívaných.
(Rozh. ze dne 15. listopadu 1921, R I 1379/21.)
Podnájemník zůstal v bytě přes to, že nájemní poměr byl zrušen a nájemník se vystěhoval. Pronajímatel vydobyl si proti němu titul na vyklizení, jímž zjištěno, že podnájemník užívá nadále bytu bez právního důvodu. Povinný vymohl si po několikráte odklad exekuce vyklizením, jejž mu posléze povolil soud prvé stolice z těchto důvodů: Především dlužno uvésti, že povinné straně již třikráte odklad exekuce byl povolen, vymáhající strana až dosud neuplatňovala námitku, že povinné straně ochrana nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n. nepřísluší z toho důvodu, že bytu užívá bez právního důvodu, dosavadní usnesení o povolení odkladu exekuce nabyla právní moci a nelze proto tuto námitku, kterou vymáhající strana mohla uplatňovati již v řízení, předcházevším prvnímu odkladu exekuce, nyní již uplatňovati, ježto právoplatnými usneseními o odkladu exekuce již rozhodnuto, že ochrana ta povinné straně přísluší. Avšak i kdyby tomu tak bylo, lze uvedenou ochranu odepříti pouze osobám, které hned od počátku zmocnily se bytu bezprávně, které tedy vůbec žádného titulu nenabyly, nikoliv však osobám, jichž titul teprve později pominul, neboť při výkladu, jaký vymáhající strana dává cit. nařízení, nemohl by vůbec nikdy odklad exekuce býti povolen, poněvadž lze říci o každém, proti němuž exekuční titul na vyklizení zní, že používá bytu bez právního důvodu. Jest zjištěno, že povinný ve sporném bytu byl dříve podnájemníkem Marie K-ové a že odsouzen byl vykliditi byt právě proto, že tento podnájemní poměr pominul zrušením hlavního nájemního poměru. Jest tedy zřejmo, že nezmocnil se bytu bezprávně, nýbrž že užívá ho z důvodu podnájemního práva, který ovšem později pominul. Rekursní soud zamítl návrh na odklad exekuce. Důvody: Nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n. nedopouští pochybnosti o tom, že jím mají býti chráněni nájemníci, z bytu řádně vypovězení, a nikoli podnájemník. Mezi stranou povinnou a stěžovatelkou není poměru nájemního a důsledkem toho nemůže se strana povinná dovolávati odkladu exekuce ve smyslu cit. nařízení. Zákon propůjčuje ochranu bytovou vždy jen vůči pronajímateli bytu, tedy nájemníku vůči majiteli bytu a podnájemníku vůči nájemci, nikoliv však podnájemníku vůči majiteli bytu. Ale i kdyby názor prvé stolice byl jinak správným, nebylo tu důvodu k odkladu exekuce. Dle § 1 cit. nař. může soud odložiti exekuci vyklizením najatých anebo používaných místností, nemá-li povinný beze své viny jiné přiměřené náhrady. Toto ustanovení jest vyjimečné, zasahující značně do volné disposice majitele domu, a sluší je vykládati přesně. Byť i nebylo vyloučeno, odložiti exekuci vyklizením bytu vícekráte, nejsou tu přes to předpoklady cit. nař. Strana povinná dovolává se potvrzení bytového úřadu, že nemůže najíti jiného bytu. Avšak není nutno, aby strana povinná bydlela jen na Král. Vinohradech. Že by strana povinná hledala a nenalezla jiného přiměřeného bytu v ostatních částech Prahy, ani netvrdí a ničím neosvědčuje, takže zde není předpokladu cit. nař., že jiné přiměřené náhrady nalézti nemůže.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Usnesení rekursního soudu jest správné a správně odůvodněno. Povinná strana není ani oprávněna podati návrh na odklad exekuce vyklizením používaných místností. Zákon ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 sb. z. a n. propůjčuje bytovou ochranu vždy jen vůči pronajímateli, tedy nájemníku vůči majiteli bytu a podnájemníku vůči nájemci, nikoli však podnájemníku vůči majiteli bytu. Se stanoviskem tím srovnale i vládní nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n. uvádí jako osoby oprávněné k návrhu na odklad exekuce pouze osoby, které jsou v přímém obligačním poměru ku pronajímateli neb majiteli bytu (nájemníka, domovníka, zaměstnance s bezplatným bytem), nikoli však podnájemníka. Podnájemník není vůči majiteli bytu v obligačním poměru, neodvozuje vůbec svého používacího práva k bytu od majitele bytu, a nemá tudíž vůči majiteli bytu důvodu k jeho používání. Musí-li podnájemník ustoupiti majiteli bytu tenkráte, vymohl-li si tento exekuci k vyklizení pouze vůči nájemníkovi, (od něhož vzal podnájemník byt v podnájem), i když majetník bytu nemá přímého exekučního titulu vůči podnájemníku (§ 568 c. ř. s.), a nepřísluší-li mu v tom případě, ač přece bytu používá, ochrana bytová aniž oprávnění podati návrh na odklad exekuce vyklizením najatých místností, — tím méně přísluší ochrana tato a oprávnění toto podnájemníku vůči majiteli bytu, když tento si vydobyl proti onomu exekučního titulu na vyklizení místností beze všeho práva užívaných, jako v tomto případě. Vždyť právní postavení podnájemníkovo proti majiteli bytu v obojím případě jest totéž a nemůže přece majitel bytu, tím, že si exekuční titul proti podnájemníku opatřil, býti hůře na tom, nežli onen majitel bytu, jenž přímého exekučního titulu nemá a pouze na základě exekučního titulu proti nájemníku vydobytého též podnájemníka vykliditi se snaží. Podnájemník v obojím případě vůči majiteli bytu užívá bytu bez právního důvodu, a není proto oprávněn k návrhu na odklad exekuce vyklizením z bytu.

Citace:

Čís. 13252. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 163-165.