Čís. 8907.

Byli-li pro firmu ustanoveni dva likvidátoři, ve sporu však (proti druhému likvidátoru) byla zastoupena jen jedním z nich, jest řízení zmatečným podle § 7 c. ř. s. Zdráhá-li se druhý likvidátor firmu ve sporu zastupovati a za tím účelem podepsati právnímu zástupci plnou moc, nezbývá než nahraditi náležitost podpisu druhého likvidátora výrokem soudním a vymoci si za tím účelem prozatímní opatření. Chce-li likvidátor vyloučiti působnost druhého likvidátora návrhem, by byl soudně odvolán, jest o návrhu rozhodnouti zásadně v řízení nesporném. Žádali likvidátor o prozatímní opatření, by byl soudem zmocněn k vedení sporu jménem společnosti, postačí jeho podpis na žádosti.
(Rozh. ze dne 26. dubna 1929, R I 234/29.)
Firma »K. a spol. v likvidaci« a jeden ze dvou likvidátorů této společnosti Emil K. žalovali druhého likvidátora Josefa Š-a o zaplacení peněžité pohledávky. Žalovaný namítl při prvém roku ohledně žalující společnosti nedostatek zmocnění k vedení rozepře Dr. W-em, ježto jeho plná moc byla podepsána jen Emilem K-em. Soud prvé stolice se usnesl, že tu není nedostatku zmocnění k vedení rozepře Drem W-em, Důvody: Podle obchodního rejstříku znamená firma K. a spol. tím způsobem, že se kolektivně pod její jméno podepíší oba likvidátoři, spolužalující Emil K. a žalovaný Josef Š. V souzeném případě nelze opatřiti podpis firmy též spolupodpisem druhého likvidátora Josefa Š-a, poněvadž jest to nemožné, an jest firmou žalován. Správnost stanoviska žalující strany opřena je též o čl. 137 obch. zák. a výklad k němu v komentáři Staub-Pisko 2. vydání I. díl str. 458 posl. odst. § 6, kde jest též citováno příslušné rozhodnutí. Ostatně při stanovisku odpůrce, i když se nepřihlíží k svrchu zmíněné nemožnosti, že by žalovaný dával svolení k tomu, by žaloba naň byla podána, poněvadž pak by aspoň zpravidla se žalovati nedalo, by nebylo prakticky vůbec možným, by veřejná obchodní společnost na svého společníka (likvidátora) podala žalobu, třeba že proti podání takové žaloby v zákonných předpisech není závady. Ale nemohlo by se tak státi ani prostřednictvím opatrovníka, který by byl firmě zřízen, poněvadž by opět nebylo při tomto stanovisku nikoho, kdo by o zřízení opatrovníka mohl požádati, poněvadž ani zde by přirozeně se nedalo docíliti podpisu firemního tak, jak z rejstříku obchodního vyplývá. Nehledíc k tomu zastupování firmy, jak z povahy věci plyne, týká se poměru firmy k osobám třetím. Zde však 0 takovémto poměru nemůže býti řeč, poněvadž jde o poměr mezi společností a jedním společníkem, pokud se týče mezi společníky samými. Vzhledem k tomu a ke kolisi, ve které je druhý likvidátor, který jest žalovanou stranou, a který přirozeně nemůže současně vystupovati jako strana žalující, úplně postačí, zastoupili firmu likvidátor jeden. Rekurní soud, prohlásiv dosavadní řízení podle § 7 c. ř. s. zmatečným, zrušil je, počínajíc vyřízením žaloby. Důvody: Právem namítá rekurent, že jest mylným právní názor prvého soudu, že v tomto případě úplně stačí, zastoupí-li firmu likvidátor jeden, ježto skutečnost, že nelze opatřiti znamenání firmy také spolupodpisem druhého likvidátora Josefa Š-a, protože jest firmou žalován, nemá následek tvrzený v napadeném usnesení, že by nebylo možno, by veřejná obchodní společnost na svého společníka nebo likvidátora podala žalobu, třebaže proti jejímu podání po zákonu není závady. Žalující společnost jest tu chráněna ustanovením čl. 133 druhý odstavec a 134 obch. zák. po případě i § 378 a 381 ex. ř., podle nichž se mohla domáhati ustanovení likvidátora k podání žaloby а k provedení tohoto sporu soudem. Vždyť podle § 133 druhý odstavec obch. zák. jest přípustným návrh i jen jednoho společníka, by byl ustanoven likvidátor soudem, a může býti podle něho soudem uznáno, jsou-li tu důležité důvody, o čemž jest rozhodnouti v řízení nesporném, nejsou-li spornými skutkové předpoklady pro ustanovení likvidátora, pokud se týče, jsou-li hned prokazatelné. Jinak ovšem, an druhý společník a likvidátor Š. odepřel svůj souhlas a podpis plné moci, mohl a měl likvidátor Emil K. nahraditi náležitost jeho souhlasu a nezbytně nutného spolupodpisu plné moci pořadem práva, tedy výrokem soudním a vymoci si k tomu prozatímní opatření. Nebylo tudíž ani třeba návrhu, by byl firmě zřízen opatrovník k podání žaloby. Právní názor prvého soudu, že se zastupování firmy týká jen poměru firmy k osobám třetím, nikoliv i poměru mezi společností samou a jedním společníkem, pokud se týče mezi společníky samými, jest dostatečně vyvrácen ustanovením čl. 137 a 144 obch. zák. Z těchto příčin bylo stížnosti vyhověti a podle § 7 prvý odstavec c. ř. s. řízení prohlásiti zmatečným a je zrušiti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Pro žalující firmu byli ovšem ustanoveni dva likvidátoři, avšak v tomto sporu nebyla zastoupena oběma likvidátory, nýbrž jen jedním, což se příčí ustanovení čl. 136 obch. zák. Zdráhá-li se druhý likvidátor firmu ve sporu zastupovati a za tím účelem podepsati plnou moc právnímu zástupci, nezbývá, než nahraditi náležitost podpisu druhého společníka výrokem soudním a vymoci si k tomu cíli prozatímní opatření (viz rozh. sb. n. s. čís. 3247 a 7629). Chce-li stěžovatel vyloučiti působnost druhého likvidátora návrhem, by soudem byl odvolán, jest o dotyčném návrhu soudu rozhodnouti zásadně v řízení nesporném, jak nejvyšší soud vyslovil v rozhodnutí sb. n. s. čís. 6099, a jsou proto vývody stěžovatelovy, vycházející z opačného předpokladu liché. Chce-li však stěžovatel žádati o prozatímně opatření toho obsahu, aby byl soudem zmocněn k vedení sporu jménem společnosti, nelze o tom pochybovati, že postačí podpis jeho samotného na příslušném návrhu, a jsou tedy překážky stěžovatelem zdůrazněné jen zdánlivé.

Citace:

č. 8907. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 580-582.