Čís. 9085.

Společenstva podle zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák.
Není protizákonným, nařídil-li rejstříkový soud, vyřizuje opověď určitých změn stanov, by byly stanovy změněny také co do některých dalších ustanovení, pokud se týče, by ustanovení ta byla ze stanov vůbec vypuštěna, ana podle jeho názoru nevyhovují zákonu. Stačí, poukázal-li rejstříkový soud co do změn nenavržených k § 3 zákona ze dne 10. června 1903, čís. 133 ř. zák.
Ústředí družstev, jež jest zároveň revisním svazem, nemůže býti úvěrním družstvem. Přijímání vkladů na knížky vůbec a vkladů od nečlenů v jakékoliv formě ústředím přičleněných družstev, jakož i obstarávání společného nákupu hospodářských potřeb pro přičleněná sdružení, vymyká se z rámce přípustné činnosti družstva jako družstva revisního.
Rejstříkový soud jest oprávněn, by zkoumal, zda účel družstva a prostředky k jeho dosažení vytčené ve stanovách odpovídají zákonu vůbec, pokud jde o revisní svaz, zejména také zákonu ze dne 10. června 1903, čís. 133 ř. zák. Vztahy mezi přičleněnými družstvy a svazem, které má na zřeteli § 3, druhý odstavec, zák. čís. 133/1903, nejsou styky obchodními, nýbrž závodními vztahy vůbec.
Ustanovení stanov, jímž není vyloučeno opatření cenných papírů, devis a valut ve volném obchodě za účelem jich prodeje přičleněným sdružením, příčí se jak § 1 zákona o společenstvech, tak § 3 zákona čís. 133/1903.
Ustanovení stanov o použití přebytků »k účasti na kmenovém jmění podniků a ústavů veřejně účtujících ve formě držby akcií, podílů a pod.« vybočuje z mezí činnosti družstva podle § 1 zákona o společenstvech.
Prokuristu společenstva nemůže zříditi představenstvo, nýbrž jen valná hromada, jež však může toto své právo přenésti na zvláštní jí zřízený orgán.
(Rozh. ze dne 10. července 1929, R I 227/29.)
Rejstříkový soud vrátil společenstvu s r. o. opověď za tím účelem: I. by změny stanov byly opraveny zmocněným k tomu představenstvem ve formě zvláštního dodatku ke stanovám. Nutno totiž: 1. v § 2 odst. 5 stanov vypustiti ustanovení o přijímání peněžních vkladů k úročení na běžný účet nebo na vkladní knížky od nečlenů a přijímání vkladů těch od členů obmeziti na běžný účet, poněvadž činnost společenstva musí podle § 1 zákona ze dne 9. dubna 1873, (čís. 70 ř. zák. zůstati obmezena na členy, nejde o úvěrní družstvo, jak je má na mysli § 2 zákona ze dne 10. října 1924, čís. 239 sb. z. a n. a nemůže ani u revisního svazu, jímž jest toto společenstvo, býti rozšiřována na nečleny a, poněvadž podle § 3 zákona ze dne 10. června 1903, čís. 133 ř. zák. revisní svaz jest oprávněn kromě výkonu revisí přičleněných družstev jen hájiti jejich společné zájmy a udržovati jich obchodní styk navzájem a se svazem, nikoli však přijímati peněžní vklady na vkladní knížky ať od členů, ať od nečlenů nebo na běžné vkladní účty od nečlenů. 2. v § 2 stanov bod 7. vypustiti, poněvadž obstarávání společného nákupu provozovacích hospodářských potřeb pro přičleněná sdružení ve smyslu § 5 zákona ze dne 10. října 1924, čís. 239 sb. z. a n. jest vzhledem k ustanovení § 3 zákona ze dne 10. června 1903, čís. 133 ř. zák. dovoleno jen svazům (ústředím), která nejsou revisními svazy, 3. v § 2 stanov odst. 8 vypustiti, poněvadž koupě a prodej cenných papírů, devis a valut, i když je to obmezeno na členy společenstva, jsou obchody bankovními, přesahujícími svépomocný účel činnosti družstevní v § 1 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. naznačený u každého společenstva, tím více u svazu revisního, 4. v § 19 stanov v odst. 6 ustanovení o udělování prokury vypustiti a zařaditi do oprávnění valné hromady (§ 15 stanov), poněvadž prokuru udělovati a odvolávati jest povolána valná hromada, nikoli výbor, 5. v § 41 stanov ustanovení o účasti společenstva na kmenovém jmění podniků a ústavů ve formě držby akcií, podílů a pod. vypustiti, poněvadž účast taková vybočuje z mezí pro revisní svaz jako společenstvo zákonem z roku 1873 a 1903 vytčených, 6. v opovědí učiniti návrh, změna kterých paragrafů stanov má býti zapsána, II. by připojen byl firemně podle stanov ověřený opis protokolu o schůzi představenstva, která se usnese na změnách požadovaných pod č. I, III. by předložen byl v trojím vyhotovení dodatek ke stanovám, dnem schůze datovaný a firemně podle stanov podepsaný, obsahující nový doslov změněných ustanovení stanov. Rekursní soud nevyhověl rekursu. Důvody: Především nutno zdůrazniti, že rejstříkový soud jest, jakž vyplývá z ustanovení § 3 min. nař. ze dne 14. května 1873, čís. 71 ř. zák. a §§ 2 a 3 zák. ze dne 10. června 1903, čís. 133 ř. zák. nejen oprávněn, nýbrž i povinen, by nařídil změnu stanov, jakmile shledá, že některé jich ustanovení odporuje zákonu ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. S tohoto hlediska právem požaduje rejstříkový soud, by v odst. 5 § 2 stanov vypuštěno bylo ustanovení o přijímání vkladů peněžních na běžný účet nebo na vkladní knížky od nečlenů a přijímání vkladů těch od členů obmezeno bylo na běžný účet, neboť jednak musí činnost každého družstva podle § 1 zákona ze dne 9. dubna 1873, číš. 70 ř. zák. zůstati omezena na členy, jednak nejde tu o družstvo úvěrní, jež na mysli má § 2 zákona ze dne 10. října 1924, čís. 239 sb. z. a n. Taktéž jest oprávněn požadavek, by vypuštěn byl z § 2 stanov odstavec 7 o obstarávání společného nákupu hospodářských potřeb pro přičleněná sdružení, hledíc k tomu, že podle ustanovení § 5 (2) zákona ze dne 10. října 1924, čís. 239 sb. z. a n. úvěrním společenstvům a jejich svazům jest dovoleno obstarávati společný nákup provozovacích potřeb pro členy, z čehož následuje, že takovéto obstarávání provozovacích potřeb dovoleno jest toliko svazům, které nejsou revisními svazy, jímž jest právě stěžující si družstvo. Koupě a prodej cenných papírů, devis a valut jsou nepochybně bankovními obchody a již tím vybočují z mezí § 1 zák. ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. a nemohou proto býti družstvem provozovány, byť i zůstaly omezeny na členy družstva. Právem proto žádá rejstříkový soud, by vypuštěn byl odstavec 8 z § 2 stanov jednající o koupi cenných papírů, devis a valut od přičleněných sdružení. Práva, příslušející společenstevníkům ve věcech společenstva, zejména co do vedení obchodu vykonávají se podle § 27 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. ve valné hromadě, z čehož následuje, že udělení a odvolání prokury patří do pravomoci valné hromady a nelze proto s hlediska § 11 cit. zák. připustiti ustanovení stanov, podle něhož se přenechává ustanovení prokuristy výboru. Není proto nezákonným požadavek rejstříkového soudu, by v § 19 stanov odst. 6 ustanovení o udělení prokury bylo vypuštěno a zařazeno do oprávnění valné hromady § 15 stanov. Ustanovení § 41 stanov o použití přebytečných hotovostí, pokud určuje, že smí býti užito přebytků »k účasti na kmenovém jmění podniků a ústavů veřejně účtujících ve formě držby akcií, podílů a podobně« zřejmě vybočuje z mezí, které pro činnost družstva stanoví § 1 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák., neboť nejde tu o společné provozování podniku, jak to na mysli má toto zákonné ustanovení, nýbrž přímo o kapitalistické podnikání, pro něž se ovšem forma společenstevní nehodí. Vyhovuje tudíž zákonu, když rejstříkový soud žádá, by v § 41 stanov ustanovení o účasti společenstva na kmenovém jmění podniků a ústavů ve formě držby akcií, podílů a p. bylo vypuštěno.
Nejvyšší soud vyhověl částečně dovolacímu rekursu a změnil napadené usnesení v ten smysl, že vyloučil z usnesení rejstříkového soudu ze dne 8. ledna 1929 odstavec čtvrtý; jinak dovolacímu rekursu nevyhověl.
Důvody:
Dovolací stížnost vytýká napadenému usnesení, že jím byl porušen zákon jednak nesprávným formelním postupem při vyřízení opovědí, jednak z důvodů práva hmotného. Výtka tato není oprávněna ani v tom, ani v onom směru. Po stránce formální: Není protizákonným, nařídil-li rejstříkový soud, vyřizuje opověď určitých změn stanov, by byly stanovy změněny i co do některých dalších ustanovení, pokud se týče by ze stanov vůbec byla vypuštěna (§ 2 odst. 5 a 7; § 19 odst. 6), ježto podle jeho názoru nevyhovují zákonu. Tím neučinil rejstříkový soud a s ním ani soud rekursní závislým povolení navržených změn stanov, pokud je shledávají nezávadnými, na opravách nebo výpustkách, které nebyly navrženy, jež však pokládají za nutné, ježto nejsou srovnatelné se zákonem. Postup nižších soudů jest účelný, žádají-li, by před zápisem četných navržených změn byly celé stanovy ve smyslu zákona konečně upraveny. I když rejstříkový soud co do změn nenavržených nepoukázal výslovně k předpisu § 3 min. nař. ze dne 14. května 1873, čís. 71 ř. zák., pokud se týče k § 11 zák. ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. a obmezil se mimo jiné v určité části jen na odůvodnění svého rozhodnutí §em 3 zák. ze dne 10. června 1903, čís. 133 ř. zák., nelze v tom shledávati podstatnou závadu již vzhledem k citaci družstevního zákona u § 3 zák. čís. 133 z roku 1903, nehledíc ani k tomu, že rekursní soud, který si právní názor rejstříkového soudu osvojil, výslovně poukazuje také k § 3 min. nař. čís. 71/1873.
Po stránce věcné: K § 2 odst. 5 stanov. Stěžující si společenstvo jest »Ústřední jednotou hospodářských družstev«, jest tedy jen ústředím, jehož účelem jest podle úvodního odstavce § 2 stanov podporovati mravně i hmotně svépomocné sdružovací snahy a zvláště úkoly a věci sdružení jednotě přičleněných. Mimo to jest revisním svazem ve smyslu zákona ze dne 10. června 1903, čís. 133 ř. zák. S tímto účelem jest nesrovnatelno, by ústředí samo bylo úvěrním družstvem. K tomu, by se z ústředí vytvořilo samostatné úvěrní družstvo, směřuje však právě předpis § 2 čís. 5 stanov, podle něhož svaz přijímá peněžní vklady k úročení na běžný účet nebo na vkladní knížky od členů i nečlenů a poskytuje půjčky přičleněným sdružením. Vlastní jádro tohoto předpisu jest sice seslabeno prvou větou tohoto odstavce, podle něhož má svaz tuto činnost vyvinouti za účelem vyrovnání přebytků a potřeb peněžních mezi přičleněnými sdruženími. Avšak již v tomto doslovu jest rozpor, neboť kdyby jedním z prostředků k dosažení účelu vytčeného v prvém odstavci § 2 mělo býti jen vyrovnání přebytků a potřeb peněžních mezi přičleněnými sdruženími, stačilo by, by družstva, mající přebytky, ukládala je v ústředí na běžný účet a by pak ústředí ve smyslu stanov poskytovalo přičleněným družstvům, jimž se nedostává potřebných hotovostí z takto získaného fondu zápůjčky. Tak by se stalo ústředí prostředníkem mezi přičleněnými družstvy při vyrovnání přebytků a potřeb peněžních mezi nimi a vyvíjelo činnost, která by měla za účel společnou ochranu zájmů svazových družstev a udržování jich závodních vztahů navzájem, tedy činnost § 3 zák. čís. 133/1903 výslovně připuštěnou. Přijímání vkladů na knížky vůbec a vkladů od nečlenů v jakékoli formě ústředím přičleněných družstev, vymyká se již z rámce přípustné činnosti družstva jako družstva revisního (§ 3 zák. čís. 133/1903, druhý odstavec poslední věta), nehledíc ani k tomu, že ústředí (svaz) úvěrních družstev není oprávněno vydávati vkladní knížky ani podle § 2 zákona ze dne 10. října 1924, čís. 239 sb. z. a n., nejsouc samo o sobě družstvem úvěrním ve smyslu tohoto zákona. § 2 tohoto zákona připouští jen, by u svazů ústavů tam jmenovaných (úvěrních družstev jsoucích pod dozorem svazu [ústředí]) byl dozor svazový nahrazen dozorem podle § 14 zákona čís. 133/1903. Že rejstříkový soud jest oprávněn, by zkoumal, zda účel družstva a prostředky k jeho dosažení vytčené ve stanovách odpovídají zákonu vůbec, tedy nejen zákonu družstevnímu, nýbrž pokud jde o revisní svaz. zejména také zákonu čís. 133/1903, plyne z § 3 tohoto zákona, podle něhož svaz musí býti utvořen na základě zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák., ve spojení s § 3 min. nař. ze dne 14. května 1873, čís. 71 ř. zák. a §§ 11 a 1 zákona čís. 70/1873. Nejde tu o otázku, zda jest svaz oprávněn k revisi přičleněných družstev, nýbrž zda jeho stanovy, které mají býti zapsány do společenstevního rejstříku, vyhovují zákonu. Naráží-li stěžující si družstvo na rozhodnutí čís. 4664 sb. n. s., podle něhož nutno se říditi smyslem a účelem zákona o revisi společenstev a stanovití normu, která by byla záměrům tohoto zákona nejblíže, nebyla-li některá otázka zákonem ze dne 10. června 1903, čís. 133 ř. zák. upravena, nutno právě z této zásady vyvoditi, že jest neslučitelné s povoláním ústředí jako revisního svazu, by samo s družstvy přičleněnými provozovalo obchody, vybočující z mezí shora vytčených.
K § 2 odst. 7 stanov. Nepřípustnost tohoto statutárního ustanovení pro ústředí, která jsou revísními svazy, plyne z téže úvahy jako při § 2 pátý odstavec. Vztahy mezi přičleněnými družstvy a svazem, které má na zřeteli § 3, druhý odstavec zákona čís. 133/1903, nejsou styky obchodními, jak je pojímá stěžující si družstvo, nýbrž závodními vztahy vůbec.
K § 2 odst. 8 stanov. V tomto předpisu stanov, tak jak jest upraven, nedochází výrazu svépomocný ráz družstevní činnosti při koupi a prodeji cenných papírů, devis a valut, tak jak jej naznačuje stěžující si družstvo v dovolací stížnosti. Není z něho patrno, že jde jen o vyrovnání přebytků a potřeb tohoto druhu peněžních prostředků u přičleněných sdružení, tak jak je tomu v § 2 odst. 5 co do peněžních hotovostí. Odst. 8 § 2 stanov nevylučuje opatření cenných papírů, devis a valut ve volném obchodě za účelem jich prodeje přičleněným sdružením, tedy bankovní obchody vůbec, kterážto činnost vybočuje nejen z rámce přípustného družstevního podnikání po rozumu § 1 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. z., nýbrž příčí se i předpisu § 3 zákona čís. 133/1903, upravujícího obsah a rozsah působnosti revisního svazu.
K § 41 stanov. Pokud nižší soudy vylučují z tohoto předpisu stanov větu, že přebytků smí býti použito »k účasti na kmenovém jmění podniků a ústavů veřejně účtujících ve formě akcií, podílů a podobně«, činí tak právem a stačí v tom směru poukázati ke správným a výstižným důvodům napadeného usnesení, které vývody dovolací stížnosti nebyly vyvráceny. Potud není tedy dovolací stížnost v § 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. z. odůvodněna.
K § 19 odst. 6 stanov. Nemůže býti pochybnosti, že prokuristu nemůže zříditi představenstvo, poněvadž zastupovací moc představenstva jest v jistém směru užší než prokura, že tedy právo ke zřízení prokuristy jest přiznati jen valné hromadě. Než tomuto požadavku jest vyhověno i tím, přenese-li valná hromada toto právo na zvláštní, jí zřízený orgán, jímž jest v tomto případě šedesátičlenný výbor (§ 17 stanov), volený vesměs ze členů jednoty. Tento postup není protizákonný a nepříčí se ani jeho duchu. Poukázati jest v tomto směru jednak k zásadě vyslovené v § 26 družstevního zákona co do přípustnosti zastoupení (při provozu podniku družstva), jednak k § 19 téhož zákona, který, pojednávaje o představenstvu, zmiňuje se v poslední větě o valné hromadě, dozorčí radě a jiných orgánech. Připouští tedy sám zákon vedle obligatorních orgánů představenstva (§ 15 »jede Genossenschaft muss einen Vorstand haben«) a valné hromady (§ 27 »Die Rechte ... werden von der Gesamtheit der Genossenschafter in der Generalversammlung ausgeübt«) také orgány fakultativní, totiž dozorčí radu (§ 24 »Der Genossenschaftsvertrag kann dem Vorstande einen Aufsichtsrat... . an die Seite setzen«) a jiné orgány (§ 19). Nelze tudíž seznati, proč by nemohla valná hromada v určitých případech, kde toho mimořádný rozmach družstva při velmi značném počtu členů vyžaduje, přenésti jistou přesně vymezenou část svých oprávnění, jmenovitě co do opatření častěji se opětujících, na zvláštní orgán, jehož složení by bylo úměrné počtu členů majících účast na valné hromadě a jehož zřízení by bylo vyhraženo valné hromadě a jen ze členů družstva, tak jak je tomu u stěžujícího si družstva. Potud bylo dovolací stížnosti vyhověti a rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:

č. 9085. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 70-75.