Čís. 9123.

Přiměřenost žádaného výživného a výše možného výdělku nemanželského otce nejsou skutkovými okolnostmi (§§ 396, 442 c. ř. s.), nýbrž právním posouzením věci.
(Rozh. ze dne 22. srpna 1929, Rv I 654/29.) K návrhu žalobce uznal procesní soud prvé stolice rozsudkem pro zmeškání žalovaného za otce žalujícího nemanželského dítěte a uložil mu platiti na výživu dítěte do jeho dokonaného 6. roku měsíčně 60 Kč, odtud až do dokonaného 14. roku měsíčně 70 Kč, a od té až do doby, kdy se bude dítě moci samo živiti, měsíčně 80 Kč, žalobu o placení vyššího výživného zamítl. Odvolací soud k žalobcovu odvolání napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Odvolání jest provedeno v tom smyslu, že měl soud prvé stolice žalobní prosbě vyhověti v plném rozsahu, tudíž i co do výše žádaného výživného, a to po rozumu § 396 c. ř. s. Ostatně jest přisouzený peníz měsíčního výživného 60 Kč — 70 Kč a 80 Kč nepřiměřený vzhledem na zjištěný výdělek žalovaného 800 Kč měsíčně. Odvolání není odůvodněno. Vynesl-li soud prvé stolice rozsudek pro zmeškání, jest oprávněn ba i zavázán, by při ustanovení výživného vzal zřetel na osobní a majetkové poměry žalovaného. V tomto směru soud prvé stolice zjistil, že žalovaný jest zaměstnán jakožto pekařský pomocník u svého otce bezplatně k celému zaopatření pro sebe a své dvě dítky z rozloučeného manželství a měl částky shora uvedené výdělkovým poměrům žalovaného za přiměřené.
Nejvyšší soud nevyhověl žalobcovu dovolání.
Důvody:
Dovolání žalující strany, podané jen do výroku o výši vyživovacích příspěvků a jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), není oprávněno. Jde o rozsudek pro zmeškání a proto bylo podle §§ 396 a 442 c. ř. s. považovati za pravdivé skutkové okolnosti tvrzené v žalobě. Ale jen skutkové okolnosti, nikoli přiměřenost žádaného výživného, která jest otázkou právního posouzení věci. Žalobce tvrdil v žalobě, že žalovaný jest pekařským pomocníkem u svého otce prý bezplatně k celému zaopatření pro sebe i pro své dvě dítky z rozloučeného manželství, že si může u cizího zaměstnavatele vydělati měsíčně nejméně 800 Kč, že jest zdravý a práce schopný a že se má starati o dvě manželské děti. Z tohoto přednesu není tvrzení o výši možného výdělku skutkovou okolností, nýbrž žalobcovým úsudkem. Ale, i kdyby se i toto tvrzení vzalo za základ právnímu posouzení věci co do výše výživného, nic by to nezměnilo na vyměřeném výživném (60 Kč měsíčně do 6. roku, 70 Kč měsíčně do 14. roku a 80 Kč měsíčně do způsobilosti k samostatné výživě, místo požadovaných 100 Kč, 150 Kč a 200 Kč měsíčně), neboť pak by bylo nutno důsledně předpokládati, že by žalovaný nežil bezplatně u otce, nýbrž měl samostatnou domácnost a musil z 800 Kč měsíčně vyživiti sebe, své dvě manželské děti (není udáno v jakém věku) a nemanželské dítě ve věku 1 roku. Výše vyživovacích příspěvků pro nemanželské dítě řídí se jednak hospodářskou mohoucností otce, jednak potřebami dítěte. Neprávem vyzdvihuje dovolatel jen nutné potřeby dítěte, tvrdě, že platí pěstounům nejméně 100 Kč měsíčně, neboť vyživovací povinnost otcova má své meze v jeho hospodářské mohoucnosti, i když jest souhlasiti s tím, že by 60 Kč měsíčně nestačilo. Dále vytýká dovolatel, že odstupňování po 10 Kč jest nepřiměřeně nízké. Takové vyměřování výživného na dlouhou řadu let podle stupnic věku dítěte jest vždy pochybné ceny. V takovém případě hledí se sice ke zvýšeným potřebám dítěte s přibývajícím věkem, ale druhá složka pro výměru výživného, hospodářská mohoucnost otce, zůstává táž, jaká byla v době vydání rozsudku, protože nelze věděti, jak se jeho poměry v budoucnosti vyvinou, a nelze počítati s pouhými možnostmi. Ostatně, tím se dítěti nestane újma, protože, změní-li se podstatně ta neb ona složka, může se podle zásady rebus sic stantibus každá strana domáhati změny. Nynějším poměrům odpovídá výživné stanovené nižšími soudy.

Citace:

č. 9123. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 145-147.