Č. 8279.

Zaměstnanci veřejní. — Samospráva zemská: I. Zemská životní pojišťovna moravská jest ústavem zemí spravovaným ve smyslu § 28 zák. č. 286/24. — II. I na smluvní zaměstnance tohoto ústavu platí ustanovení §§ 17 a 20 cit. zák.
(Nález ze dne 6. prosince 1929 č. 21667.)
Věc: Marie G. v B. (adv. Dr. Milan Tuček z Brna) proti městskému zastupitelstvu zemského hlavního města Brna (vrch. mag. rada Dr. Al. Otoupalík) o vdovskou pensi.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dekretem z 25. května 1927 byla stl-ce, vdově po úředníku zem. hlav. města Brna, přiznána vdovská pense ode dne 1. září 1926, a vysloveno, že od 1. září 1926 až na další se jí poukazuje toliko polovice vdovské pense, poněvadž od uvedeného dne až dosud je zaměstnána u Zemské životní pojišťovny moravské v Brně, jež náleží mezi korporace uvedené v §§ 20 a 28 zák. č. 286/24.
Odvolání z tohoto dekretu zamítlo městské zastupitelstvo zem. hl. m. Brna nař. rozhodnutím v podstatě z toho důvodu, že st-lčin služební příjem u Zem. živ. pojišťovny mor. jest podle § 20 zák. č. 286/24 považovati za veřejný nestátní aktivní požitek, poněvadž jde o požitek zaměstnance ústavu spravovaného veř. korporací, totiž zemí Moravskou, což vyplývá z ustanovení §§ 1, 4, 14—16 a j. stanov jmenované pojišťovny. Tato okolnost byla po názoru měst. zastupitelstva také prejudicielně zjištěna i z rozhodnutí zsp-é na Mor. z 23. dubna 1927. Pro posouzení právní povahy služ. příjmu st-lčina ze jmenované pojišťovny s hlediska § 20 cit. zák. je bez významu, zda st-lka je úřednicí definitivní a veřejnou či smluvní a soukromoprávní.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané nss uvážil:
Stížnost tvrdí, že služební příjem st-lčin u Zem. živ. pojišťovny není akt. požitkem veř., poněvadž jmenovaná pojišťovna není ani veřejnoprávní korporací, ani ústavem, obstarávajícím veřejnoprávní agendy, ani ústavem spravovaným veřejnoprávní korporací, st-lka není pak ani zem. úřednicí, nýbrž smluvním zaměstnancem podle zák. o obch. pomocnících, a její požitky služební nejsou jí vypláceny z pokladny zemské, nýbrž z prostředků pojišťovny samé. Co jest rozuměti veřejným nestátním požitkem aktivním ve smyslu § 17 odst. 2 č. 1 zák. č. 286/24, stanoví zákon sám v § 20 v ten smysl, že se tím rozumí aktivní požitky .... b) zaměstnanců veřejnoprávních korporací uvedených v § 28 — tedy také zemí — jakož i podniků těchto korporací a fondů a ústavů jimi spravovaných.
Nerozhodnou je především okolnost st-lkou uplatňovaná, že její služ. poměr u Zem. živ. pojišťovny je soukromoprávní, neboť, jak nss již vyslovil a odůvodnil v nál. Boh. A 6780/27, rozumí § 17 odst. 2 čís. 1 resp. § 20 zák. č. 286/24 pod pojmem »nestátní veřejný požitek aktivní« také ony aktivní požitky zaměstnanců zemí atd. jakož i ústavů jimi spravovaných, které plynou ze služ. poměru soukromoprávního, ať trvalého, ať dočasného.
Právně nerozhodnou je také okolnost, že st-lce jest služební plat vyplácen z prostředků pojišťovny a ne z pokladny zemské, neboť ustanovení § 20 odst. 2 lit. b) cit. zák. nečiní rozdílu mezi zaměstnanci podle toho, zda jim požitky plynou přímo od té které veřejnoprávní korporace samé či od podniku, fondu neb ústavu jí spravovaného a pohlíží i na požitky placené od podniků, fondů a ústavů tam uvedených jako na platy plynoucí z prostředků veřejných.
Nerozhodnou je posléze i okolnost, zda Zem. živ. pojišťovna je sama veřejnoprávní korporací resp. ústavem obstarávajícím veřejnoprávní agendy, ježto cit. § 20 rozumí veřejným požitkem i požitky zaměstnanců podniků korporací uvedených v § 28 jakož i fondů a ústavů těmito korporacemi spravovaných zcela všeobecně bez ohledu na to, zda tyto ústavy, podniky a fondy samy o sobě mají povahu ústavů, podniků a fondů veřejných v techn. slova toho smyslu čili nic.
Záleží tedy jedině na tom, lze-li jmenovanou pojišťovnu uznati za ústav zemí spravovaný, jak za to má žal. úřad. Stížnost to popírá tvrdíc, že jde o ústav, provozující soukromoprávní obchody pojišťovací za vedení zvláštní správní rady z členstva pojišťovny a řídících úředníků ústavu, při čemž zem. sněmu resp. zv-u přísluší podle stanov jen vrchní dozor a vrchní řízení pojišťovny.
Skutečnost, zda ona pojišťovna je spravována zemí nebo ne, lze poznati z její organisace, upravené stanovami pojišťovny. O správě pojišťovny jednají předpisy § 14 a násl. stanov, schválených zem. sněmem mor. dne 17. února 1912. V § 14 se praví, že Zem. životní pojišťovnu spravují za vrchního dozoru zem. sněmu a za vrch. řízení zv-u správní rada a řídící úředníci ústavu. Zv volí správní radu 10člennou z pojištěných členů a z ní ustanovuje předsedu a 2 místopředsedy. Úředníci ústavu jsou úředníky zemskými a jsou podrobeni předpisům pro tyto platným. V §§ 15 a 16 jsou podrobně vypočteny věci, vyhražené působnosti zem. sněmu resp. zv-u, v § 17 vymezuje se působnost správní rady, zejména se tam stanoví, že správní radě přísluší říditi a spravovati ústav, pokud to není vyhraženo zemskému sněmu nebo zv-u.
Z těchto předpisů stanov je patrno, že pravomoc zem. sněmu a zv-u neomezuje se na výkon pouhého dozoru, nýbrž že zejména zv jest vedle správní rady přímo účasten na správě pojišťovny, a že tedy Zem. živ. pojišťovna je ústavem spoluspravovaným zv-em jako orgánem země moravské, která nad to podle §§ 3 a 4 stanov poskytuje pojišťovně jednak roční příspěvky, jednak zakládací fond, podle § 13 event. uhražuje schodek, a která také podle § 12 stanov participuje za jistých předpokladů na přebytcích ročního hospodaření.
Je-li tomu tak, pak sluší Zem. živ. pojišťovnu zařaditi mezi ústavy zemí spravované, a na zaměstnance této pojišťovny se v důsledku toho vztahují ustanovení §§ 17 a 20 zák. č. 286/24. Není tedy nezákonným názor žal. úřadu, že i st-lku, která nesporně jest ve službách jmenované pojišťovny, stíhají důsledky uvedených zákonných předpisů. — — — —

Citace:

č. 8279. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 481-483.