NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8476 —
Č. 8476.

Jazykové právo: * Podle čl. 97 jaz. nařízení jest okr. úřad politický oprávněn i mimo případ stížnosti upozorniti obec, podřízenou jeho dohledu, na to, že jest povinna zachovávati platné předpisy jazykové.
(Nález ze dne 7. března 1930 č. 3610.)
Prejudikatura: Boh. A 8134/29.
Věc: Obec R. (adv. Dr. Roland Plech z Vrchlabí) proti ministerstvu vnitra o stanovení jednacího jazyka.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 25. května 1926 vzala osp v J. usnesení obecního zastupitelstva v R. z 10. května 1926, dle něhož ustanoven byl jazyk německý za jednací jazyk obce, na vědomí s předpokladem, že budou zachovány předpisy článků 79, odst. 2, 80, odst. 4, 71, 72, odst. 2 a 3 a 73 odst. 2 jaz. nař., jejichž znění bylo ve výměru reprodukováno. — Zsp v Praze nevyhověla výnosem z 1. září 1926 odvolání obce proti tomuto výměru, »poněvadž jedná se v něm o pouhé upozornění, jímž bylo konstatováno, že rekurující obec, nehledíc k tomu, že si ustanovila pouze německý jazyk jednacím jazykem obce, zavázána jest v nastalých konkrétních případech respektovati též jazyk čsl. K tomu byla osp jako dohlédací úřad státní správy, jenž dle hlavy XVII. cit. vl. nař. vyřizuje spory o užití jazyka při úřadech samosprávných, bezesporně oprávněna«.
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. vnitra další stížnosti obce, podotýkajíc, že všeobecné předpisy o užívání jazyků pro úřady samosprávné dalo jaz. nař. samo, s nimi je v odpor vzatý obnos osp-é, pokud na ně odkazuje, v souhlasu, a dále, že osp byla vzhledem k ustanovení čl. 70 odst. 2 oprávněna oznámené jí usnesení obecního zastupitelstva o jednacím jazyku obce vzíti na vědomí s těmi předpoklady, se kterými vl. nař. samo užívání usneseného jednacího jazyka připouští. — Č. 8476 —
O stížnosti, podané do tohoto rozhodnutí, nss uvážil:
Obě strany vycházejí z názoru — a nss tento názor sdílí —, že v daném případě nejde o řešení jaz. sporu po rozumu § 7 jaz. zák., nýbrž že napadený výrok, pokud se týče výměr politického úřadu prvé stolice, který byl potvrzen žal. úřadem, byl učiněn u výkonu práva dozorčího příslušejícího politickému úřadu. K vydání aktu dozorčího dala podnět zpráva stěžující si obce, že obecní zastupitelstvo v R. se usneslo ustanoviti si německý jazyk za svůj jednací jazyk. Obec je totiž povinna dle čl. 70 odst. 2 jaz. nař. každé usnesení obecního zastupitelstva o jednacím jazyku oznámiti do 8 dnů bezprostředně nadřízeného dohlédacímu úřadu státní správy. Stalo-li se takové oznámení, vzniká tím povinnost dohlédacího úřadu, podrobiti předložené usnesení svému zkoumání v tom směru, zda usnesení toto je ve shodě s positivními předpisy platných norem jazykových, zvláště když dle čl. 70 odst. 2 jaz. nař. jest usnesení obecního zastupitelstva, které by bylo v odporu s předpisy tohoto nařízení, neplatným a dohlédací úřad správy státní je povinen dle čl. 84 jaz. nařízení výkon usnesení obecní rady neb obecního zastupitelstva, která se příčí předpisům jaz. nař., zastaviti a případně i obecní zastupitelstvo rozpustiti.
Je-li dohlédací úřad dle těchto předpisů oprávněn, aby usnesení prohlásil neplatnými a výkon jich zastavil, plyne z tohoto oprávnění úřadu dohlédacího také právo, aby usnesení taková vzal na vědomí, přípoje ke ke svému dozorčímu aktu určité výhrady, odpovídající normám jazykovým. K takovému vymezení obsahu vlastního svého dozorčího opatření je dohlédací úřad správy státní zajisté oprávněn, když předložené mu usnesení obecního zastupitelstva zavdává podnět k pochybnosti, zda usnesení toto je v souladu s platnými předpisy jazykovými.
Osp v J. podrobila v konkrétním případě předložené jí usnesení obecního zastupitelstva v R. o ustanovení jazyka jednacího svému zkoumání a výsledek tohoto přezkoumání došel výrazu v rozhodnutí žal. úřadu. Osp nevzala usnesení obecního zastupitelstva prostě na vědomí, nýbrž připojila ke svému aktu dohlédacímu určité výhrady, odpovídající předpisům jaz. nař., na něž akt ten odkazuje. Dle obsahu výměru osp-é nměl dohlédací úřad proti ustanovení jazyka německého jako jazyka jednacího stěžující si obce zásadně námitky; že ke svému výroku připojil výhrady odpovídající určitým předpisům jaz. nař., svědčí právě tomu, že dotyčné usnesení obecní u dohlédacího úřadu ve skutečnosti vzbudilo pochybnosti, zda se usnesení toto srovnává s jinakými jazykovými předpisy, jež svým obsahem se dotýkají stěžující si obce.
Podle spisů správních znělo usnesení obecního zastupitelstva v R. z 10. května 1926, předložené dohlédacímu úřadu v ten rozum, že úředním a jednacím jazykem obce R. jest jen jazyk německý. Doslov tohoto usnesení, zejména připojené slovo »jen«, může býti vykládán způsobem dvojím: buď že jednacím jazykem obce R. se ustanovuje jazyk německý sám a ne také jazyk čsl., nebo že při úřadování a jednáních u obce smí se připustit} pouze jazyk německý bez výhrady. Je-li však tento na druhém místě uvedený výklad možný, byla osp se zřetelem k předpisům čl. 70 odst. 2 a 84 jaz. nař. nejen oprávněna, nýbrž i povinna, by tento možný výklad usnesení obecního zastupitelstva v R. odstranila — Č. 8476 —
mocí svého dohlédacího práva přiměřeným opatřením, uváží-li se zejména, že usnesení obce, kdyby bylo chápáno tímto způsobem, příčilo by se zřejmě již předpisu § 3 jaz. zák.
Politickému úřadu příslušela zajisté vzhledem k možnosti tohoto druhého výkladu volba přiměřeného opatření: buď mohl usnesení obce prostě nevzíti na vědomí a výkon jeho zastaviti, nebylo však zákonné překážky k opatření, jímž bere usnesení obce na vědomí s výhradami ve výměru blíže uvedenými, čímž mělo býti jasně vyjádřeno, že usnesení obecní, kdyby snad mělo býti chápáno ve smyslu druhého výkladu jako příčící se platným předpisům jazykovým, nemohlo by při přezkoumání dohlédacím úřadem správy státní ponecháno býti bez výtky.
Za tohoto stavu věci nemohl nss shledati, že by dohlédací úřad byl v daném případě překročil meze práva dohlédacího, příslušejícího mu dle předpisů jaz. nař. Nejde tu o výhrady, které by podle svého obsahu znamenaly takovou všeobecnou úpravu užívání jazyků pro samosprávné úřady, jež by vybočovala z rámce platných norem — taková úprava ovšem přísluší dle § 8 jaz. zák. jen vládě. Ve zmíněných výhradách obsaženo je dle hořejších úvah, aby byl vyloučen mylný výklad usnesení obecního, sdělení, že obec — za daných tam skutečných poměrů — je vázána příslušnými předpisy jaz. nař. na ni se vztahujícími. Dohlédací právo politického úřadu nezáleží pouze v oprávnění nastalá již porušení vydaných předpisů jazykových způsobem upraveným v čl. 70 odst. 2 a 83—86 jaz. nař. odstraniti, pokud se týče zjednati nápravu. Může-li podle právě cit. předpisů dohlédací úřad správy státní učiniti opatření tam vytčená, která podle povahy případu mohou zasáhnouti způsobem značně intensivním a citelným do právní sféry dotyčného orgánu obecní správy, jenž vydal nějaké opatření, podléhající dozorčí moci úřadu politického, nelze pochybovati o tom, že dohlédací úřad u výkonu svého práva dozorčího smí voliti i prostředky mírnější povahy, tedy i jiná vhodná opatření (srov. čl. 97 jaz. nař.), směřující k zabezpečení úspěšného provádění jaz. předpisů. Za taková vhodná opatření sluší pokládati i výhrady, jež jsou v konkrétním případě předmětem kognice nss-u a které nemají, jak se podává z hořejších úvah, jiného smyslu, než že obec při výkladu dotyčného usnesení odpovídajícího zákonu je vázána předpisy jaz. nař. na ni se vztahujícími. Že by v konkrétním případě nebyly dány skutkové předpoklady, které podmiňují zachovávání jednotlivých článků jaz. nař., citovaných ve zmíněných výhradách, stížnost ani netvrdí.
Ze všech těchto úvah dospěl nss k závěru, že ve zmíněných výhradách, obsažených v nař. rozhodnutí, nelze spatřovati všeobecné jazykoprávní poukazy politického úřadu stěžující si obci pro budoucnost, k jichž vydávání je podle §§ 3 a 8 jaz. zák. oprávněna jen vláda cestou nařízení, nýbrž opatření povahy dozorčí, k němuž úřad vzhledem k možnosti mylného výkladu obsahu usnesení obecního zastupitelstva v R. byl v rámci svého práva dohlédacího k obcím nejen oprávněn, nýbrž i povinen.
Nemístným je poukaz stížnosti na výnos min. sprav. z 23. září 1926, kterým zrušeno bylo usnesení okr. soudu, jímž soud sdělil obcím svého okresu s něm. jednacím řádem, že je povinen dle předpisů čl. 1 odst. 2 lit. f), — Č. 8477 —
70 a 72 jaz. nař. korespondoval s obcemi v jazyku státním. Výnosu toho nemůže se obec na podporu svého stanoviska dovolávati již z toho důvodu, že soudy mají vůči obcím zcela jiné postavení než dohlédací úřady správy státní u výkonu svého dozorčího práva k obcím. Pokud pak se stížnost dovolává nál. Boh. A 6784/27, jímž bylo vysloveno, že jazyková otázka nemůže býti sama o sobě in abstracto předmětem jaz. sporu po rozumu § 7 jaz. zák., přehlíží stížnost, že v daném případě, jak bylo již v úvodě odůvodnění předesláno, neběží vůbec o jazykový spor dle § 7 jaz. zák.

Citace:

č. 8476. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 489-492.